Tento významný gigant české kultury byl v divadle minimálně dvakrát, jednou povinně se školou a podruhé s kamarády, protože zjistil, že se v divadelním bufetu prodávají vynikající chlebíčky. Jeho úspěšná politická kariéra spočívala v tom, že seděl na lavičce náhradníků a v případě, že se na něj usmálo štěstí, a některý ze zvolených zastupitelů či náhradníků odstoupil, na měsíc či dva zaskočil. Tímto naplnil požadavky na odbornou způsobilost kulturologa a nominanta na ministra kultury za socdem. Zajímavé je, že předseda Hamáček trval na tom, že Šmarda je jediným nominantem a přes to nejede vlak.

Poznámka: doc. Staněk, kterému tentýž předseda vyjádřil podporu po odhalení korupce na ministerstvu kultury, tuto podporu obratem ztratil. Pan Staněk byl mimochodem primátorem města Olomouc a docentem na VŠ, takže na rozdíl od teplákového kulturologa Šmardy byl neschopný zejména proto, že odhalil korupci ředitele NG Fajta. Působení ministra Staňka v protikorupční vládě bylo podle pravidel socdem po zásluze potrestáno a když odhalil korupci, byl odvolán. Zásadovost sociálních demokratů je pověstná, když něco řeknou, tak to udělají. Když jsem pátral u bookmakerů po sázkách, zda odejdou z vlády nebo ne, vyvodil jsem jediný závěr – ministři jako Petříček, Maláčová, náměstek Chmelař podle hesla „košile je bližší než kabát“ tato koryta nikdy neopustí.  Proč? Odpověď je jednoduchá. Nejsou poslanci, stranická kasa je na dně, nedej Bože, že by museli pracovat.

Dalším bodem, který rozvířil hladinu veřejného mínění je muchomůrka Hřib.

V Praze spadlo pár kapek deště a to mělo za následek zvýšení mozkové aktivity pana Hřiba. Úmyslně nepoužívám titul primátor, protože minulí primátoři by se museli obracet v hrobě a ti živí by došli na magistrát k Hřibovi cestou s poblitou vestou. Jeho výrok, že Praha se zbavila německých okupantů sama, jen díky Pražskému povstání, není otázkou neznalosti, ale projevem absolutní arogance moci, což je to jediné, čím se tento jedinec vyjímá. Neuvědomuje si, že žádné stromy nerostou do nebe a to platí i pro Hřiby. Nebudu rozebírat jeho spor s kardinálem Dominikem Dukou, který byl v totalitních dobách ve vězení, zatímco Hřib byl ještě na houbách. V Hřibově výkladu dějin se můžeme dočkat toho, že německá vojska někde u Stalingradu zabloudila v mlze, kde je napadla Rudá armáda a tím začala druhá světová válka. Nebo bude pirát Hřib za chvíli o letcích RAF, kteří za druhé světové války nasazovali životy a po jejím skončení byli vězněni komunisty, tvrdit, že tady měli úkol ze západu – šířit mandelinku bramborovou, aby se zasadili v boji proti totalitnímu režimu. Jak jsme byli svědkem už několikrát, pirátská lež osvobozuje, a když Pirát řekne pravdu, je to obvykle omylem.

Nesoudnost a nestoudnost komisařky Jourové - Joudové.

Komisařka Joudová předstoupila před poslaneckou sněmovnu, kde se jala uvést požadavky na portfólio komisařky, o které by měla zájem. Napřed z ní vypadlo téma klimatické změny, poté digitalizace, ale když se vrátíme k jejímu působení komisařky, měla na starosti oblast právní, do níž spadala kvalita potravin v zemích EU. Neseriózně zamlčela, že v některých případech je dvojí kvalita potravin tolerována, přitom se hrdě hlásila k tomu, jak bojuje za stejné podmínky pro staré i nové země EU. Paní Joudová by měla sbalit kufry a vzít za vděk eurobolševickým důchodem. Vzhledem k tomu, že chce bojovat se změnou klimatu, měla by jako eurokomisařka požádat o neplacené volno a nastoupit na palubu jachty klimaticky nemocné Gréty. Určitě by si dobře rozuměly a pobyt na čerstvém vzduchu bez konzumace masa by pro ni mohl být prospěšný, protože jak prohlásil jeden známý psychiatr, měla by se dlouhodobě léčit a pak odejít do důchodu. Každý soudný člověk, a nemusí to být klimatolog, ví, že klimatické změny byly, jsou a budou a je jen otázkou, nakolik k tomu přispěl člověk. Jediné, co je všeobecně známo je to, že boj se změnou klimatu je neskutečný byznys pro státy, které budou prodávat emisní odpustky a dále pro parazitní neziskovky, které budou vymýšlet možné i nemožné činnosti, jen aby dojily státní rozpočty států Evropské unie. Když si položíme otázku, co udělala eurokomisařka Joudová pro občany EU, jednoznačná odpověď zní: NIC. Jediné, co zajistila pro občanku Věru Joudovou je luxusní eurodůchod, který by jí mohli závidět všichni bývalí komunističtí pohlaváři včetně prezidentů a předsedů vlád. Bohužel je jiná doba a nicnedělání se musí vyplatit a politicky zdůvodnit. Pak to eurobolševičtí nadlidé sdělí tupému stádu, bez možnosti akceptace jiného názoru.