Zpráva o italském silničním blesku, který vzešel ze spolupráce Ferrari a Lamborghini a zaskočil americkou Teslu, je sice už z jara, ještě údernější je však současná zpráva, že Tesla už vyrobila skoro sto tisíc aut za čtvrtletí (97 000). Masová výroba už běží. Posunul se také vývoj aut bez řidiče. Tesla právě spustila automatické přivolání auta z parkoviště, byť zatím jen do 60 metrů a na dohled. Na sociálních sítích to však bylo okamžitě provázeno nelichotivým záběrem, jak jedno takové auto uvízlo s odřeným bokem při výjezdu z prostorné garáže. Dítě roste tak rychle, až klopýtá.

Nástup elektrických aut se zdá být nezastavitelný a předpovědi začínají slibovat daleko větší podíl na trhu, píší Financial Times v sekci Alfaville věnované obchodování na burze. Konkurence se však vzdát nechce, a tak útočí na jejich slabiny. Do polemického boje muže proti muži se postavili dlouholetý konzultant ropných společností a bankovní analytik specializovaný na investice do environmentální udržitelnosti.

Začněme z toho ropného konce. První velkou slabinu baterek vidí už v těch baterkách - co s nimi až dožijí. Zatím není znám udržitelný způsob recyklace, která potřebuje obrovské množství vody a zanechává toxické odpady. Proto se celý problém odkládá tím, že vysloužilé baterky poslouží v domácnosti ke stabilizaci proudu ze slunečníku na střeše nebo ve velkém pro stabilizaci sítě.

K tomu však lze říci, že tohle je problém, který teprve nastane, zatímco frakování ropy z břidlic spotřebovává vodu a zamořuje prostředí chemickými činidly už teď.

Závažnější je jiné riziko. Na baterky potřebujete lithium a kadmium, jehož ložiska jsou na planetě rozmístěna mnohem nerovnoměrněji než ropa. Více než 99 procent světových zásob lithia je v pouhých čtyřech zemích – Chile, Číně, Argentině a Austrálii. A více než 80 procent kobaltových rezerv je v pěti zemích – Demokratické republice Kongo, Austrálii, Kubě, Filipinách a Zambii. To v ropě mají čtyři hlavní produkční země jen 52 procent světových zásob.

Tady by se dala proti tomu postavit perspektiva, že se chytí i baterie s jiným materiálovým složením, včetně slané vody, byť ty lithiové jsou zatím jasným favoritem. Ale možná jsou baterky jen přechodným jevem, než se podaří krmit elektrické motory proudem z palivových článků. Dnes jsou tyto články příliš horké, málo výkonné, nebezpečné a drahé, ale do jejich vývoje jdou obrovské peníze. Mohly by se živit vodíkem, jak o tom sní zejména japonská Toyota. A produkce vodíku hydrolýzou vody může být dalším způsobem, jak využít přebytky elektřiny z kolísavých zdrojů a stabilizovat síť.

Olejáři na přesunu od ropy k baterkám prodělají, ale nebudou sami, prodělají i státy. V Evropě vynáší spotřební daň z paliv přes půl bilionu dolarů ročně. Ve Spojených státech je ropa zdaněna méně, ale přesto dá do federálního rozpočtu 34 miliard dolarů a státům unie dalších 46 miliard dolarů.

Tyhle prachy budou chybět, ale – napadá mne – skřípnout se dá i někdo jiný. Velké rezervy jsou v bankovní dani, dani z finančních transakcí nebo dani z bohatství.

Dejme však slovo analytikovi, který si hlídá investiční příležitosti udržitelnosti. První argument - elektrika je levnější než nafta. Dokládá to třeba zkušenost londýnského taxikáře, který v elektrickém autě ušetří „na palivu“ 150 liber týdně. Vyšší pořizovací náklady úsporu smažou, ale podle výpočtů banky Morgan Stanley součet leasingu a provozních nákladů elektrických a naftových aut je už skoro stejný (pro zajímavost v Británii by to dělalo 534 a 517 liber měsíčně). A když si chvíli počkáte, bude to lepší, protože ceny baterek stále klesají, zatímco cena ropy roste.

Jenže za stejné a perspektivně menší peníze máte zároveň čistší a tišší provoz, připomíná analytik. A ta nižší míra znečištění je tvrdě vyžadována regulátory, takže všichni výrobci musí urychlit své nasměrování k elektrickým autům. Ta jsou přitom energeticky mnohem účinnější. Nové britské diesly spotřebují 5,5 litru na sto kilometrů, takže na jeden litr ujedou 18,2 kilometru. Z litru nafty se vyždímá 10 kWh práce, takže na 1 kWh diesel ujede 1,8 kilometru. Nové elektrické auto ujede se stejnou energií 6,4 kilometru, to je skoro čtyřikrát víc.

No a ty náklady u pumpy! Litr nafty teď stojí v Británii 1,3 libry, a tak za sto liber ujedete asi 1 400 kilometrů. Ale v elektřině, která stojí 5 pencí za kWh, ujedete za stolibrovku 12 800 kilometrů. Skoro desetkrát tolik.

Jak tomu mohou spalovací motory konkurovat? Podle Morgan Stanley prostě nijak. Zdokonalování spalovacích motorů je stále nákladnější (a některé automobilky už tento výzkum úplně opouštějí). Také konzultační firma DNV GL, která právě vydala Energy Transition Outlook, očekává, že vrchol spotřeby ropy přijde už roku 2022, pak nás čeká stabilizace, a tu bude po roce 2030 následovat prudký pokles. Roku 2032 pak má podle této předpovědi podíl elektrických aut dosáhnout 50 procent trhu. Elektrická bude polovina všeho v pohybu na silnicích roku 2035.

Vážně, je to hodně rychlejší, než jsme čekali. A to není konečná, protože vývoj byl zatím vždy rychlejší než předpovědi.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele