Zpráva z loňského října, z období, kdy strašení mohlo vládě pomoci, uvádí, že po Brexitu bez dohody může obchodní výměna mezi Británií a zbytkem Evropské unie klesnout na polovinu. Tak to spočítal německý ekonomický institut IW, který se obával, že německý export do Británie se propadne až o 57 procent a nejhůře dopadnou automobilky, které ponesou 60 procent německých nákladů odhadovaných na tři miliardy euro ročně. Celou zbylou EU by to stálo 10 miliard euro ročně a samotnou Británii pět miliard euro ročně. Na libry by si to pak v Londýně propočetli podle aktuálního kurzu... Jako náklady byly počítány nová cla odhadovaná na krotká tři procenta, přesněji do EU za 2,8 a do Británie za 3,6. (ZDE)

Avšak potom, co proběhl pokus s organizací pohraničního odbavení kamionové přepravy na jednom opuštěném letišti u Londýna, vznikla obava, že po Brexitu bez dohody se proud zboží úplně a neřešitelně zasekne. Kapacita pohraničního systému je naprosto nedostatečná. Auta by brzy vytvořila nekonečné fronty, ve kterých by se čekalo týden na odbavení. A později ještě déle?

Prezident české Hospodářské komory Vladimír Dlouhý ve středu v ČT zkoušel tvrdit, že něco takového by se odehrávalo jen v prvních dnech, a pak by se to nějak usadilo. Nestrašme se. Nicméně jak zaznělo na okraj jeho vystoupení, český pokus spočítat dopady tvrdého Brexitu dospěl k závěru, že v krajní situaci, kdyby britský HDP klesl o pětinu, srazí to český HDP o třetinu, tedy asi o jeden procentní bod. To je nezajímavá cifra, dokud si ji nepřepočteme do korun a nezačneme pracovat s 50 miliardami. Ty by najednou začaly chybět. (ZDE)

Je dost těch, kterým moc nepomůže, když zrovna my přestaneme strašit. Tom Enders, generální ředitel Airbusu, je slušně vyděšen i bez nás. Společný britsko-francouzský podnik je závislý na plynulých dodávkách součástí, a tak už se narůstající nejistota ohledně dalšího vývoje „nedá vydržet“. Enders nevidí výhody toho, co v Bruselu vyjednala (ale ve sněmovně nejspíš neprosadí) premiérka Theresa Mayová, ale pořád by to bylo lepší než nic, odchod bez dohody. „Naše konkurenceschopnost je podlomena, naše budoucnost ohrožena,“ zoufá si generální ředitel. Podle staršího varování z loňského června by Airbus přišel o miliardu euro tržeb týdně, kdyby se nepodařilo dojednat dohodu o budoucích obchodních vztazích EU a Británie. Desítky milionů, které teď vydává na plánování různých variant a vytváření zásob součástí jsou tedy jen drobné. (ZDE)

Japonští výrobci automobilů vyzvali svého premiéra Šinzo Abeho, aby při čtvrtečních jednáních v Londýně varoval premiérku Mayovou před Brexitem bez dohody, protože by to znamenalo „obrovské rozvrácení jejich provozu“. Japonská auta Honda, Nissan a Toyota vyráběná v Británii jsou totiž prodávána hlavně v EU. Také oni by dali přednost tomu, co už Mayová vyjednala, aspoň nějaké dohodě. Toyota jako první varovala, že by musela zavřít závod u Derby, závislý na zásobování „just-in-time“. (ZDE)

Velké firmy si možná trochu oddechnou, když premiérka nakonec tuhle pokerovou partii vyhraje a v nějakém dalším pokusu, snad na konci ledna, nakonec třeba svoji dohodu o odchodu z EU ve sněmovně prosadí. Na ten však nemusí dojít, postavení vlády po opakovaných prohrách bude otřeseno. Navíc tu kvasí problém, který vyvalí, i když se podaří zabránit nejhoršímu.

Jak připomíná komentátor FT Philip Stephens, dva z národů tvořících Spojené království, tedy Skoti a Irové hlasovali proti Brexitu. V referendu z roku 2016 získala většinu ve Skotsku i Severním Irsku odpověď Zůstat v EU. Také velká města, Londýnem počínaje, vykázala velkou většinu stoupenců setrvání v EU. Osoby s univerzitním vzděláním byly většinou pro EU, zatímco ti „méně zvýhodnění“ byli pro odchod. (ZDE)

Jenže toto rozdělení společnosti se podle komentátora během oněch dvou a půl roku od referenda ještě prohloubilo. V dřívějším skotském referendu o oddělení od Británie volila většina Skotů setrvání ve Spojeném království, protože dala přednost otevřené budoucnosti před národním uzavřením. Avšak nynější Brexit je hlavně vítězstvím anglického nacionalismu, který se uzavírá před okolním světem. Příště by tedy Skotové hlasovali o své samostatnosti jinak, soudí Stephens. Ani Severní Irsko jako součást Spojeného království „už není mimo debatu“. „Demografie / víc dětí je v katolických rodinách/ je ve prospěch sjednocení Irska a Brexit tlačí také tímto směrem.“

Londýnská Dolní sněmovna se probouzí z bezradnosti. Vláda prohrála dvě hlasování po sobě. V prvním bylo rozhodnuto, že na Brexit bez dohody nedostane peníze. V druhém dostala lhůtu pouhé tři zasedací dny na předložení alternativy po očekávané prohře při úterním hlasování o dohodě o odchodu z EU. V pátek sněmovna nejedná, je to tedy do následujícího pondělí.

Co se dá za těch pár dní udělat? Pomůže s tím opozice. Jeremy Corbyn, šéf Labour Party, prý okamžitě navrhne jednat o nedůvěře vládě, zní z útrob strany. Když to nevyjde, tak o novém referendu. Byl sice jeho odpůrcem, protože členstvo je rozděleno, a navíc byla šance využít nepřítomnosti bruselských pravidel k prosazování radikálnějších levicových řešení. Ale když sněmovna nepřipustí předčasné volby, je to druhé nejlepší řešení.

Příprava na referendum by mohla oslovit problémy, které byly v tom prvním potlačeny. Klíčový byl fakt, že většina voličů pro odchod měla paradoxně horší zkušenost s Londýnem než s Bruselem. Dávala najevo nespokojenost s pohrdavým přístupem vlády k těm „méně zvýhodněným“, ať to byly určité skupiny obyvatelstva nebo odloučenější regiony. Levicová odpověď by se musela soustředit na obě větve problému, to domácí, i tu mezinárodní.

Myšlenka druhého referenda má ve sněmovně slušnou podporu. Zároveň je jasné, že v takovém případě by se muselo jednat o odkladu termínu pro rozhodnutí, tedy přinejmenším o pozastavení účinnosti britské žádosti o odchod podle článku 50 Lisabonské smlouvy. To může udělat jenom vláda. Proto je naděje, že sněmovna usnadní vznik nové vlády s trochu jiným složením, pokud se zaváže k rychlým hasičským krokům.

Může se toho stát víc. Ve stejné době stále častěji znějí hlasy, že zastánci Brexitu voličům bezostyšně lhali. Nejen to, kampaň Vote Leave, která měla hlavní slovo, bezprecedentně porušila zákony pro financování volebního procesu, a ještě k tomu zneužila data ze sociálních sítí za pomoci firmy Cambridge Analytica. Bylo tu příliš mnoho překážek na cestě ke svobodnému rozhodnutí lidu, než aby je bylo možné do kamene tesat. (ZDE)

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele