Tvrďácká volební strategie premiérky a šéfky konzervativců Theresy Mayové vycházela z představy, že k tradičnímu konzervativnímu elektorátu připojí i voliče jednoúčelové strany odchodu UKIP. Předpokládala, že „ti všichni jsou tvrdí“, jenže v tom se zmýlila. Strana UKIP bylas sice volbami vymazána, ale její voliči přecházeli ke konzervativcům i labouristům. Z chování voličů lze vyčíst, že někdejší hlasy pro UKIP byly hlasy širšího protestu. Loňské hlasování o dalším členství v Evropské unii, jak už to v referendech bývá, spláchlo i hlasy proti politice škrtů (austerity), proti bezmoci nad odplýváním hospodářských výsledků k malé skupině nejbohatších a proti imigraci z východu fungující jako sociální dumping.

Politiky Evropské unie jsou dost eratické, někdy tyto věci trochu mírní, jindy je povzbuzují nebo neomezují. Ať už však dělají cokoliv, mají na to málo peněz. Proto nemohou dělat nic, co by nebylo dohodnuto ve shodě nebo v nejhorším kvalifikovanou většinou členských zemí. Samy o sobě však nejsou tím hlavním činitelem. Tím jsou domácí vlády, je v jejich moci politiky usměrnit nebo měnit. Jenže domácí vlády se raději věnují mistrovství, jak to na Brusel hodit.

Předčasné volby v Británii tak potvrdily, že rok po referendu se situace v zemi začíná měnit. Podle průzkumů mají dnes stoupenci zachování členství v Evropské unii silnější postavení než opačný tábor, a tak je možná otřesena i samotná myšlenka Brexitu. Jenže s Mayovou je poražen i její program reforem, který chtěl něco z těch sociálních boláků tišit. I když premiérka v mezidobí hodně couvla ze své úvodní představy „soucitného kapitalismu“, zůstalo hodně podnětů pro větší podíl zaměstnanců na zisku a rozvoj lokálního družstevnictví a sociálního podnikání. Byla tu směska sociálně reformní politiky doma a iluze obnovy ztracené velkosti Británie v zahraniční politice, která mohla – nebýt voleb – jedno funkční období vydržet.

Pokud jde o domácí politiku, úkoly samozřejmě zůstávají. Diane Coyleová, profesorka ekonomie na Manchesterské univerzitě upozorňuje, že Británie je zemí s největší regionální nerovností v EU. Na domácnost v Londýně připadá dvojnásobek až trojnásobek příjmů ve srovnání s tím, co vidíme v ostatních regionech. Vláda, která chce uspět, proto musí začít se silnou regionální politikou. A bude obtížnější, až Brexit naruší obchodní vztahy s dosavadními partnery.

Už za týden mají začít tvrdá jednání v Bruselu

Jenže hospodářská a zejména průmyslová politika jsou v Británii mezi pravičáky nepopulární. Vidí v nich jen dotace a daňové úlevy, tedy „narušení trhu“. Profesorka Coyleová však upozorňuje, že vlády ve skutečnosti neustále intervenují do hospodářství, ale nemá to strategické zacílení. Přízně vlády hojně využívá třeba finanční sektor díky vstřícné regulaci a velkým veřejným investicím do části Londýna využívané City. Podobně je na tom farmaceutický průmysl s daňovým zvýhodněním patentů a s Národní zdravotní službou jako hlavním zákazníkem.

Je tu tedy dost přesvědčivých důkazů pro potřebu průmyslové politiky, pokud slouží jako nástroj strategické koordinace, sdílení rizika a službu nejširší veřejnosti. Starým chybám, jako jsou pokusy o záchranu prošlých oborů nebo sázka na určité technologie, může zabránit silná politika hospodářské soutěže a státní pomoci, která – například v automobilovém průmyslu – není orientována jen na dosavadní výrobce a má jasné podmínky pro ukončení. Autorka zároveň rozhodně před špatnými kritérii, která pak spolehlivě ukážou, že investice se mají směřovat jen do blízkosti Londýna.

Faktická porážka Theresy Mayové nyní povzbudila extrémní křídlo v Konzervativní straně, tedy nepřátele řešení domácích problémů a stoupence vyhrocení těch vnějších. Do funkce se hrne Boris Johnson, jehož ministerstvo zahraničí bylo zatím vzorkem bezradnosti nad tím, kam odchod z EU nasměrovat. Pondělní Financial Times však tvrdí, že už ho to přešlo. Strana si začíná uvědomovat, že kluzký svah není u konce. Ke slovu přišel havarijní plán „držet Corbyna dál od Downing Street“. Další předčasné volby by měly předvídatelného vítěze v podobě labouristů.

V této situaci mají už za týden začít tvrdá jednání v Bruselu. Možná, že začnou později, možná už to nebude tak vážné. Nemá cenu nabízet předpovědi. Jasný je pouze vztah Brexitu a výše uvedených hospodářských problémů. Byl by zřejmý, kdyby Brexit proběhl, ale zmírnění regionálních rozdílů nikoliv. Stále častěji přitom zaznívá, že hospodaření s Brexitem bude těžší.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele