Uprostřed prázdnin se na nás vysypala velká ekonomická čísla. Předběžný odhad českého HDP za druhé čtvrtletí letošního roku byl slabší, než se očekávalo, neboť meziroční růst ekonomiky o 7,8 procenta je třeba srovnávat s loňským poklesem o 11 procent. Průmysl se celkem vzpamatoval, jak ukázala čerstvá data za červen, ale vázne to ve spotřebě, protože domácnosti nejsou příliš ochotné vyhazovat peníze za něco, co si zvykly v uplynulém půldruhém roce oželet. Míra nezaměstnanosti lehce stoupla, ale pořád se drží kolem hladiny 3 procent. Promítá se do toho jak vládní politika zachování míst ( kurzarbeit), tak vysoká pracovní náročnost české ekonomiky, která je výsledkem mnohaleté strategie levné práce.

Hnusné počasí láká k úkrytu s knížkami a jak statistická data, tak tento poněkud nešťastný způsob léta nabízejí příležitost k zamyšlení. Auta nejdou, protože váznou součástky z druhého konce světa. Úroky rostou, ale s korunou to moc nehýbe. Lidé nekupují, protože si zvykli šetřit. U nás soustavně prší, ale jih Evropy sužují vedro, sucho a lesní požáry, protože klima je v háji. To nám znovu potvrdí v pondělí fyzici z Mezivládního panelu pro klimatické změny a možná budou komentovat i fakt, že Golfský proud se blíží zhroucení. (ZDE)

„Meziměsíčně česká průmyslová produkce mírně vzrostla, v automobilovém průmyslu však již druhý měsíc v řadě klesla. Nejen v něm, ale i v dalších odvětvích se projevil nedostatek zdrojů a růst cen,“ informuje Veronika Doležalová, vedoucí oddělení statistiky průmyslu na Českém statistickém úřadě. Podle Radka Matějky, ředitele odboru statistiky zemědělství a lesnictví, průmyslu, stavebnictví a energetiky, průmysl je na tom líp než zbytek ekonomiky a obnovil předkovidovou úroveň. (ZDE)

Také kurz koruny se vrátil na úroveň před pandemií, zatímco základní sazba ČNB je po čtvrtečním zvýšení nepatrně výše než v letech 2012 až 2017. Základní sazba 0,75 procenta sice představuje značný odstup od Evropské centrální banky, která zůstává na technické nule, ale sama o sobě nestojí za pozornost. Jinou věcí může být trend. ČNB je schopná odskočit i více než dva procentní body, jak to udělala roku 2019, pravděpodobně ze zoufalství, že se nemůže zbavit rezerv z časů „kurzového závazku“. (ZDE)

Po jeho skončení roku 2017 věřila, že investory přilákají vyšší úrokové sazby, než jsou v eurozóně, ale zatím to nezabralo. Nicméně náklady této politiky si můžeme spočítat jako souhrnný efekt vyšší ceny peněz za uplynulé období, kdy přestávku si vynutila jen nejtvrdší fáze pandemické krize.