Čas od času se v Česku ozvou zastánci většinového volebního systému, který by určil jasného vítěze, případně i s nějakou tou prémií. Byla by tu jasná politická odpovědnost i možnost realizovat volební sliby, argumentují. Jenže ani politika není zadarmo, a tak by tu byl i větší konflikt zájmů toho, kdo má hospodařit s veřejnými prostředky a zároveň chce vycházet vstříc svým sponzorům. Takže oprávněné jsou i opačné výzvy – jen je nechte, ať se perou, aspoň se budou víc hlídat.

Teoretické úvahy nyní ověřil výzkum 3000 veřejných zakázek s hodnotou nad 6 milionů korun (větších než malé), které byly dokončeny ve 1300 obcích v letech 2006 až 2010. Zkoumalo se toho víc, ale nejzajímavější je údaj o počtu subjektů v městském nebo obecním zastupitelstvu na jedné straně, a proti tomu výsledná cena zakázky v porovnání s odhadní cenou (aby se daly srovnávat různě velké zakázky). Ukázalo se totiž, že čím je radnice pestřejší, tím jde výsledná cena níže.

Jak to přesně funguje, to ani autor výzkumu Ján Palguta ze thin-tanku IDEA při CERGE-EI neví. Může však poukázat na další příznivé okolnosti. Obce, které mají v zastupitelstvu vyšší počet politických uskupení, otevírají soutěže o zakázky většímu počtu dodavatelských firem. Je tam tedy větší konkurence. Zakázky jsou také méně často zadávány firmám, které finančně podporují politická uskupení. A politické zpestření radnice má větší přínosy v obcích, kde probíhá intenzívnější politická soutěž.

Když se zajímáme o celkovou míru férovosti veřejných zakázek, můžeme začít tím, jak jsou zadávány. Polovina zakázek (53,5 %) je zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení, které lze použít pro zakázky do 10 milionů korun (ale podle chystané novely zákona, která už měla podle Evropské komise dávno být, by to mělo být do 50 milionů korun). Má to usnadnit život místním dodavatelům, protože taková zakázka není zveřejňována v centrálním informačním systému, ke kterému mají přístup všichni zájemci. Výhody i slabiny tohoto řešení jsou tedy zřejmé, je to zakázka jen pro někoho.

Ale zájemce o práci lze ještě úžeji vyselektovat užším zadávacím řízením, kterých bylo ve zkoumané sadě 11,6 %, nebo ranou přímo na komoru jednacím řízením bez uveřejnění (4,5 %). Nejtransparentnější způsob zadávání veřejných zakázek, otevřené řízení, se prosadil u pouhého 30,5 % zakázek.

Samozřejmě, že mohou být objektivní důvody pro to, aby se práce nabízela jen někomu. Něco z toho umožní chystaná novela transparentně. Bude možné vypustit z povinnosti veřejné nabídky činnosti, které dělá někdo „doma“ (in-house), třeba firma s majetkovou účastí obce, která byla za tímto účelem zřízena. Na druhou stranu, ze zadávacího řízení bude možné vyloučit uchazeče, se kterým měl zadavatel v minulosti špatné zkušenosti, třeba kvůli zdržení či nedodělkům. Bude moci sáhnout až tři roky zpátky, ale musí prokázat, že pochybení byla závažná nebo trvalá.

http://frankbold.org/poradna/kategorie/obce-a-kraje/rada/co-prinese-novy-zakon-o-zadavani-verejnych-zakazek

Na druhou stranu novela umožní přesněji vymezit požadavky ( a tedy i uchazeče) pozitivně, kdy se hodnotí i další parametry, nejen cena. Populární začíná být životní cyklus zakázky, tedy nejen stavba, ale i náklady údržby a oprav i s případnou likvidací po skončení životnosti. Ale mohou to být i sociální kritéria, kterými lze usnadnit účast místních dodavatelů.

Ani novela zákona však neumožní zvýhodnění politických kámošů. Mluvíme o velkých částkách. Města a obce ročně hospodaří s 23,9 % veřejných výdajů, což odpovídá přibližně desetině HDP ČR. Když se ve studii porovnaly zakázky dárcům politickým stranám a zakázky těm, kdo nejsou dárci, vyšli nedárci levněji. Dárci jsou však identifikováni jen mezi právnickými osobami, protože v databázi lze propojit IČ dárců s dodavateli zakázek. Úplný obraz o vlivu politiky na zakázky to není.

V případě, že zakázky získali dárci politických stran, činila průměrná předpokládaná hodnota zakázek 23,1 milionu korun (odhad obce vložený do zadávacího řízení). Zato tam, kde zvítězil nedárce, byla předpokládaná cena nižší (22,3 milionu Kč), a v této kategorii pak byl větší i pokles ceny v důsledku nabídkového řízení. A tak zatímco u dárců činil průměrný pokles konečné ceny 6,2 procenta, nedárci zakázku zhotovili o 9,2 procenta levněji oproti počátečnímu odhadu. Také užší výběrová řízení byla častější v případě dárců (14,2 %) než nedárců (10,9).

Výzkumnická jemnůstka pak byla použita u posuzování pestrosti zastoupení v radnici. Jako zajímavý indikátor posloužil limit 5 % odevzdaných hlasů, který je třeba podle českého volebního zákona překročit, má-li být subjekt zvolen. V obecních volbách a menších městech často rozhoduje pár jednotlivých hlasů, zda bude této hranice dosaženo. Výzkumníci se tedy zaměřili na soubor obcí, kde nějaký subjekt dostal kolem 5 % hlasů. Kdo se dostal nad tuto hranici a byl zvolen, obohatil zastupitelstvo o jeden politický subjekt navíc.

Pestřejší zastupitelstva se pak dala porovnávat s těmi, kde zůstal kandidát pod limitem. Když se to propojilo s databází politických dárců a veřejných zakázek, ukázalo se, že tam, kde pustili do zastupitelstva nový subjekt (někdo proklouzl těsně nad 5 procentní limit), klesla pravděpodobnost, že zakázky budou zadávány dárcům politických stran.

Z čísel Jána Palguty ve studii IDEA tedy lze shrnout, že zakázky politických dárců mají v průměru mírně vyšší objem, dosahují se v nich mírně vyšší ceny a zakázky se častěji zadávají v méně transparentním užším zadávacím řízení. A možná i to, že nový subjekt kazí staré kšefty.

Ovšem varuje skutečnost, že dárci i nedárci vstupovali stejně často do zjednodušených podlimitních řízení (53,5 %). Je zřejmé, že celou politiku nevidíme. Nebo taky, že politika není všechno. Když se ruka k ruce vine…

Tak je nechte, ať se perou. Nic se nestane, budou si hlídat i to, co nevidíme, a vyjde to (nepatrně) levněji.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.