Koruna dostala milost, bouchla za ní vrata devalvačního lochu ČNB a od čtvrtka dýchá necezený vzduch. Či vlídněji – centrální banka sundala ruce z pák, kterými řídila klíčové ekonomické veličiny. Přepnula tak na autopilota v situaci, kdy nevíme, kde jsme a kam míříme. Když to dopadne dobře, bude to jen drahé, zaplatíme to my a vydělají v zahraničí. Když to dopadne špatně, definitivně nám ujel vlak s jádrem EU z eurozóny a zůstaneme trvale na evropské periferii.

Obavy, že koruna po propuštění začne jančit, se zatím nepotvrdily. Opatrně vyrazila domů, tam kam patří, k silnějším hodnotám. První procento, prvních 27 haléřů posílení už má za sebou. Hned první den se ukázněně posunula ještě o kousek dál, na 26,60 CZK/EUR, a protože vyšla z hladiny nad 27 korunami, celkové posílení činilo 1,7 procenta. Nabízí vám nějaká banka takovýhle úrok z úspor ročně? To jen, abychom si ujasnili, o čem tu mluvíme.

Osobně jsem ochoten věřit, že česká koruna se vrátí tam, odkud vyšla. Kdyby pokračovala v posilujícím trendu, který ji charakterizoval celou dosavadní historii před devalvačním spiknutím, čeká nás trendové posílení o deset a více procent, a to je úroveň, odkud už se dá vyhlížet v rozumném čase perspektiva eura.

Jenže my nevíme, kde jsme a kam míříme. Umělé podmínky zvýhodňovaly exportéry, aby mohli zlenivět, a znevýhodňovaly ty, kdo chtěli investovat do technologií, do lepší konkurenceschopnosti, než je podbízení cenou. Co tedy z toho devalvačního lochu vypochodovalo? Odpočatý junák? Polozdechlý mrzák?

I kdyby se předchozí trend naplnil, trend není zítra. Cesta vede močály, ve kterých bude rozhodně víc krokodýlů než v Brně. Intervence ČNB stály přes dva tisíce miliard korun. Pohyb koruny znamená, že tyto peníze začnou měnit majitele. ČNB kupovala za koruny hlavně eura, tím tlačila korunu dolů. Koruny se tedy hromadily na protější straně. Teď se tahle masa otáčí. Co to spáchá s měnovou stabilitou? Připomíná to pokus o stabilizaci počasí jaderným výbuchem.

V pohybu není jen koruna, ale také dluhopisy. Státní dluhopisy se nekupovaly kvůli výnosu úrokového kuponu (ten byl negativní), ale kvůli očekávanému posílení koruny, které nastane poté, co jí ČNB přestane šlapat po krku. Jen tak si lze vysvětlit, proč si někdo opatřil větší objem dluhopisů s výnosem mínus jedno procento. Tak tomu skutečně bylo. Na konci loňského roku měl koš státních dluhopisů se zbytkovou splatností dva roky, sledovaný ČNB, průměrný výnos mínus 0,94 procenta.

Očekávané ukončení devizových intervencí zvedlo tento výnos v lednu na mínus 0,61 procenta a v únoru na mínus 0,48 procenta. Tam zatím oficiální statistika končí, ale známe čerstvá data po uvolnění koruny, kdy tento dluhopis vyskočil na mínus 0,13 procenta. Základní úrokové sazby ČNB nebo ECB, od kterých by se mohl tento výnos odvíjet, se však nezměnily. Nelze z toho vyčíst ani pohyb míry rizika české ekonomiky ve srovnání s těmi zahraničními. Státní dluhopisy mají být výnosovou kotvou na dluhopisovém trhu, ale násilí s korunou je zatáhlo do spekulace v jiném oboru, než je inflace, hospodářský výkon, nezaměstnanost a cena práce, které jsou obvykle jejich protihráčem.

Ruční řízení jednoho parametru tak způsobilo ruční řízení celého trhu. Teď není komičtějšího vyjádření, než že „trh ví nejlépe“. Nikoliv, trh čekal, až co mu řeknou, a pak se tam odplazí s ocasem mezi nohama.

O současné velikosti obchodů s dluhopisy nic nevím, ale spolehlivě lze říci jen to, že domácí investoři, kteří kupovali český státní dluh za koruny, budou biti. Růst výnosu znamená, že korunová cena dluhopisu klesá. Pokud do toho nějaká pojišťovna nebo investiční fond vrazily miliardy, pak procentní bod poklesu ceny znamená, že z každé miliardy letí deset milionů korun oknem. Cena klesla za tři měsíce o 0,75 procentního bodu, a to se ještě nestačila rozběhnout. Každý, kdo se vám snažil nakukat, že investice do státních dluhopisů jsou nejbezpečnější, teď musí rychle vymýšlet novou pohádku.

Celá výnosová sklizeň bude patřit výhradně zahraničním investorům, respektive těm, kdo do toho investovali eura, a teď napjatě sledují, jestli koruna poroste dostatečně rychle, aby přetlačila cenu dluhopisu v eurech směrem nahoru. Česká vlídnost vůči zahraničí je téměř bezmezná. Devalvační oslabení koruny (ČNB se tomto výrazu vyhýbá, ale držela to přes tři roky!) zlevnilo česká aktiva pro zahraničí zhruba o deset procent. Neznám cenu České republiky, ale kdybych to měřil jen na HDP, které činí skoro pět bilionů korun, mluvíme o potenciální slevě pěti stovek miliard korun. Ročně.

Kolik z toho bylo využito, nevíme, ale je to třeba přičíst k roční výplatě zahraničních dividend a dalších prvotních důchodů nerezidentům, které loni dosáhly čtyři stovky miliard korun. Nyní jim to ještě pocukrujeme výnosy z dluhopisů.

Koruna je tedy venku a míč je na straně politiků. Začínají si uvědomovat, že něco takového už se nesmí opakovat. I kdyby celá operace ČNB vycházela jen z nedostatku kvalifikovanosti, což nelze vyloučit, stávající právní úprava je naprosto nevhodná.

Do neuvěřitelného rizika nás zatáhla instituce, která je ze zákona pověřena udržovat stabilitu. Pravomoci ČNB je třeba omezit, a pokud nikde nevidíme nějakého Rašína nebo jiného génia, který by si s úkolem rozumně poradil, bude lepší urychlit přípravy na převzetí eura a nenásilné zrušení ČNB touto cestou. Není to bez rizika, ale bez rizika není ani skok z hořícího domu.