Samozřejmě, že by se dalo nad uplynulým rokem fňukat, zvlášť, kdybychom se nechali strhnout bojovníky proti neexistujícím migrantům ze Severní Afriky a Blízkého východu. Není divu, že tu nejsou. Války, které je vyhánějí z domovů, neutichly, dokonce je pomáhají udržovat i naši žoldnéři, ale to není důvod, proč jít k nám. Všichni vidí, jak snadné je u nás propadnout na úroveň, na které by nechtěli žít ani oni. Národní vizitkou jsou bezdomovci a lidé na okraji, stejně jako legální i nelegální nádeníci z Ukrajiny, Balkánu, Mongolska a bůhvíodkud ještě. Kolik jich je? Kdo všechno si tyká s hranicí bídy? Kdybychom použili dovezená měřítka třeba z Rakouska nebo Německa, jen každý pátý český občan nemusí jít žebrat o nějaké dávky sociální podpory.

Že bychom byli takoví lemplové? To určitě ne. Jen jsme tak propadli nezřízenému požívání demokracie a svobod, až jsme si opatřili pár zhoubných chorob, které způsobují dušnost našich peněženek i myšlení. Podlehli jsme demagogii těch, kdo vnímají demokracii jako diktát silnějšího a svobodu jako záruky volného působení upírů.

Proto lze chvíli fňukat nad tím, že trvá koloniální podmanění české ekonomiky. Začíná u toho, že dodáváme díly vyráběné na dovezených linkách, které vystačí jen s malým příspěvkem laciné lidské práce. A z toho nám pak ještě strhnou. Už i statistici si zvykli upozorňovat, že ročně odevzdáváme do zahraničí 300 miliard korun na dividendách. Rozdíl mezi hrubým domácím produktem (tím, co se u nás vyrobilo) a hrubým národním důchodem (tím, co lze u nás spotřebovat) činí kolem 7 procent, samozřejmě v náš neprospěch. Zhruba stejně ztrácíme na skrytém vývozu zisku prostřednictvím nerovnoprávných vnitropodnikových poměrů ve vztahu k zahraničním matkám. Když k tomu přistoupíme hodně konzervativně, v důsledku nerovnoprávného postavení naší republiky odevzdáváme do zahraničí desátek.

Ale to je jen menší část účtu. Obyčejnému občanu, který nejede v žádné levárně, se točí před očima obrovitý vír peněz, bohužel ve výlevce, která vede jinam. V té relativně legální oblasti je to parazitní systém podpor a dotací, co pečuje o odklon peněz z našeho dohledu. Nikoliv, nejedná se o almužny ze sociálního systému, ale o třeba o zemědělské dotace na ničení půdy nebo stamiliardový zlatý déšť, označený magickým slovem „investice“, za kterým se skrývá desetileté překopávání dálnice pět metrů hluboko, místo aby se rychle potáhla pár centimetry asfaltu za desetinu ceny. Patří tam, nejen všechny zbytečné, a ještě předražené, veřejné zakázky, ale taky nejrůznější poskytovatelé předstíraných veřejných služeb, včetně subvencovaných výdejej bezpracných vysokoškolských diplomů nebo výzkumu v oblasti vrhání stínu. Kolik dělá tohle? Pět procent HDP? Víc?

A jedeme dál, teď už močálem zcela černým. Připočtěme odírání dlužníků lichváři, rozvaliny ubytoven s cenami jako v Hiltonu nebo výnos z podvodných exekučních dražeb. Připsat můžeme mafiánské zločiny jako je průmysl kradených aut nebo svět bordelů, kasín a zastaváren, který dnes reprezentuje významný segment městských služeb. Dalších pět procent?

Na pomezí zločinu, jehož měřítka si lze těžko představit, byla také devalvace koruny, o kterou se postaralo předchozí vedení extrémně nezávislé České národní banky. Tady se pouští žilou každému a pořád, protože s podceněnou korunou odevzdáváme část vyvážené práce úplně zadarmo a při nákupech dováženého zboží zase musíme strpět tučný příplatek za blbost. Kolik? Roku 2008 se koruna poprvé dostala pod 24 korun za euro, roku 2011 krátce podruhé. I kdyby tohle byl teď strop našich možností, momentálně platíme o 7 procent víc. Letošní mocný přírůstek průměrných mezd tak v podstatě jen dorovnal to, o co nás připravila ČNB.

A kdoví, jestli nám to nezavařila na celou generaci. Se slabou měnou se dá těžko něco dělat, když se topí ve dvou bilionech korun nesmyslně navýšených devizových rezerv. Rusnokova centrální banka disponuje dvakrát větším objemem peněz, než má k dispozici Babišova vláda ve státním rozpočtu. Co na to parlament? Ať si trhne nohou. Paradoxní je, že Babiš, který má zdroje zmnožovat, to může zvládnout snáz než Rusnok, který se jich musí zbavit. Je to, jako když je v rodině osm dcer a ve vesnici jeden ženich – to se těžko dělají drahoty.

V mezinárodním srovnání, které bere do úvahy i rozdílné cenové hladiny v jednotlivých zemích mělo Česko v loňském roce 89 procent úrovně průměru EU, tedy včetně Balkánu. Kdybychom se chtěli porovnávat s eurozónou, která je na 106 procentech unijního průměru, máme jen 84 procent jejich úrovně – ale to jen iluze, než dojde na odvody dividend a dalších příspěvků do zahraničí. Když to pak chceme posoudit z pohledu běžného občana, musíme odečíst i to, o co byl připraven zmíněnými podvody a triky.

Víme, kde jsme, vidíme, co bychom měli chtít. Ale jak toho dosáhnout?

Samozřejmě, že se dá fňukat i nad tím, že z televize se to člověk nedozví, a když, tak jen v časech, u kterých je jistota, že se na to nikdo nedíval. Máte svobodu, můžete si říkat co chcete, ale podmínkou je naprostá bezvýznamnost. Sranda končí ve chvíli podezření, že vaše slova dostanou vliv. Na druhou stranu, a to už se dostáváme k pozitivům, Česká televize nabízí obrovskou službu lidstvu v oblasti boje proti klimatickým změnám. Stačí třeba zařadit do debaty poslankyni Langšádlovou, a spotřeba elektřiny rázem klesá o mnoho megawattů.

I to naše fňukání a rozčílení má svou národohospodářskou váhu, protože zahřeje i bez přítomností vnějších zdrojů, jako jsou kamna nebo kořalka. Byť někdy u kořalky končí. Ale dosti vzdechů, jděmež za lepším příštím, ve světě se děly i věci radostnější. Bylo by však chybou čekat, až to lepší přijde samo.

Ve světě jsme viděli propad tradičních stran ve volbách, neděje se to jen u nás. V Itálii občanské strany vládnou, ve Španělsku vládu konstruktivně tolerují. Rodí se nová levice, která bude obsluhovat jiný elektorát, než byli zaměstnanečtí proletáři vzešlí z bojů ve století páry. Lidé se začínají sdružovat i na jiných principech, nejen v sousedství velkých strojů nebo výrobní linky. Zlom nejspíš přišel s chytrými telefony, které nás udržují v trvalém spojení s osobami podle vlastního výběru. Je to zároveň příslib zcela nové civilizace, ve které musíme držet krok s věcmi, spojujícími se po internetu na podobném principu.

Zvyšuje se nezávislost a sdílení, oslabuje podřízenost a výhradní vlastnictví. Lidé se mohou snáze dohodnout, že zvednou hlavu. Netřeba k tomu vždycky pálit pneumatiky. Participační rozpočty se stávají normou komunální politiky. Sílí volání po přímé demokracii. Žluté vesty ve Francii už si prosadily, že ve Francii začnou přípravy zákona o referendu z občanské inciativy.

Prostor získává družstevnictví spolu s konceptem solidární ekonomiky. Zužuje se prostor pro globalizaci a prosazuje se decentralizace, od energetiky k potravinářské výrobě. Lidé si začínají ujasňovat přednosti rozvoje obcí a regionů na principech lokálního ekonomického cyklu. Když nakupují zboží vyrobené v místě, peníze neodtékají do velkoměstských center a dál do zahraničí.

To jsou ty alternativy zdola, které je třeba popadnout a vypiplat. Fňukání by bylo málo. Ani pouhý řev na náměstích nezvládne všechno. Je třeba číst, ne všichni už to zapomněli, a sbírat poznatky od těch, kdo v tom pokročili. Potřeba je angličtina, francouzština, němčina, nemluvě o italštině a španělštině, tam je hodně zdrojů. Každý nemůže umět všechno, tak ať to aspoň někdo přeloží. V každé obci je spousta studentů, stačí jim rozdat práci, a pak si je poslechnout v sobotu večer v hospodě, aby bylo zbytek týdne o čem mluvit. Zkuste třeba zdroj www.socioeco.org .

Víc bude také potřeba matematická logika, znalost algoritmů, programování s využitím umělé inteligence. Ale to přece taky někdo z mladých dělá. Dejte dohromady pár korun, kupte si robotickou stavebnici, nad kterou můžete začít prakticky uvažovat o tom, co by to umělo, kdyby to bylo potřeba doopravdy. Kluky to chytne jako fotbal, a možná se jim přitom podaří i snáz přilákat samičku.

Bitcoin se hroutí, facebook je děravý, každý nás tam rentgenuje, ale obě technologie dohromady jsou živé a velice praktické pro seriózní vedení debat o budoucnosti. Jen se musí trochu přizpůsobit. Technologie pod Bitcoinem, onen slavný blockchain, je využitelná pro ochranu identity, zvenčí tam nikdo nevleze. A když se jednou zvládne, lze ji použít i na zavedení doplňkové místní měny. Ale to se taky nejde bez kvalifikace. Nevyhodili někde nějakého bankéře? Všechny banky propouštěly. Nevypad někde nadbytečný manažer, který by pomohl uvažovat, jak propojovat místní obchodní toky? Software netřeba vymýšlet, jen upravit z toho, co je na https://tools.dcentproject.eu/

Péče o budoucnost je kvalifikovaná práce, něco víc než vzdechy, co by se mělo. To je možná nejdůležitější zkušenost z toho, co jsme prožili opíjeni rohlíkem. Jenom kvalifikovaní lidé, kteří už něco prakticky zkusili, ať se hrnou do politiky. Rozcvičovat se můžete kontrolou a povzbuzováním dnešních nekvalifikovaných. Ale doba, která nás čeká opravdu za pár let, bude jiná než ta dnešní, a vaše chvíle přijde taky. Nenechte ji zvadnout tím, že ztratíte čas bez přípravy.

(Psáno pro Zpravodaj Alternativy Zdola)

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.