Konec ukrajinské války je buď na spadnutí, nebo v nedohlednu. Území obsadí americké korporace, a bude po všem, nebo evropské mírové jednotky, které by se pokusily Američany do konfliktu vtáhnout znovu? Nebo je evropská pomoc jen botou mezi dveřmi, aby se udržela při životě naděje na ovládnutí aspoň toho ukrajinského lithia. Kousek od současné fronty je ho pořád ještě dost, byť ne tolik, jako v Cínovci. Když se to však bude protahovat, fronta se pohne a ložisko se ocitne na ruské straně. Pak by se muselo bojovat dál a dál, než Rusa napadne, že mu to za to nestojí.
Podle spikleneckých teorií je tedy evropská sebezničující snaha protahovat prohraný ukrajinský konflikt vedena hodnotově. Není to ovšem tak, jak se píše v komentářích. Nejde o hodnoty LGBTOP500, ale o to, co válka doopravdy hodí.
Těch cílů může být víc. Válku netřeba vyhrát, nese i když se jen vede. Evropa se chce strašidelně zadlužovat, aby podpořila zbrojařský průmysl velkých členských zemí. Předsedkyně Evropské komise vyjednává v Londýně, aby se k tomu mohla připojit i osiřelá ostrovní velmoc. Formálně by se to mohlo odehrát na summitu EU – Británie, který je připraven na 19. května. Dohoda o bezpečnostní spolupráci by usnadnila, aby se upevnila kontrola londýnské City nad válečným dlužnickým procesem a vytloukání renty z dalších generací. (ZDE)
Nějaké zbraně se přitom asi taky vyrobí, ale o ty dluhy a úroky z nich jde především. Dluhy ostatně nejsou jen peníze, jde o možnost ovládat dlužníka metodou bublin, krize a záchrany z krize. Velké prachy nejsou závislé na hospodářském cyklu, zvítězí vždycky. Kouzlem současnosti je to, že kdo je nemá, musí si je vydělat. Kdo je má (velké banky), může si je natisknout několika pohyby prstíku na klávesnici bankovního serveru. Tam se tvoří úvěr z ničeho neboli, jak říkají Američané, „z horkého vzduchu“. Prohrát tedy nemá jen Ukrajina, ale i většina EU.
Máte důvěru k instituci papeže coby hlavy katolické církve?Anketa
Připomeňme si také britský pokus zmocnit se ukrajinského bohatství smlouvou o „stoletém“ strategickém partnerství, která byla uzavřená dny před inaugurací amerického prezidenta Trumpa. Bylo to málem v kapse, když narazila na překvapivý fakt, že větší bere. Britové v té válce možná lépe vyhrožují a piklují, ale Američané dále a lépe střílí. Takže i režie konce války s Ruskem musí být v jejich rukou, a to si Trump rozhodně nechce nechat ujít.
Ukrajinské suroviny musí být jeho, protože je to způsob, jak u domácí veřejnosti prodat vyhlídky spolupráce s ďáblem Putinem. Rusové toho mají víc a umí i spoustu dalších věcí, ale to přinese výnos až někdy. S těžbou je to jednodušší, tomu rozumí každý. Úspory za skončenou válku by samy o sobě nestačily. Války jsou americká samozřejmost, tomu se volič moc nevěnuje.
Dohoda o (iluzorním) ukrajinském bohatství přitom vznikala už za Bidena před volbami roku 2024. Přišel s ní Zelenský i s vlastním oceněním ve výši 500 miliard dolarů. Šlo o oficiální nabídku ukrajinské vlády pro dohodu o pokračující americké válečné pomoci. Zelenský však nechtěl mít všechna vajíčka v jednom košíku, a tak se pro jistotu sešel i s prezidentským protikandidátem Trumpem a nabídl mu to také.
Jenže Trump se tenkrát držel volebního hesla, že válku ukončí do 24 hodin po převzetí prezidentského úřadu. Na rozdíl od něj, Evropská unie, v zákrytu za Bidenem, chtěla ve válce pokračovat, ale když se ocitla bez štědrého dědečka za velkou louží, neměla co nabídnout. Kromě hrdinských výprav do Kyjeva, samozřejmě, kde přitom vždy na potvoru houkaly sirény.
Jakmile Trump vyhrál, Zelenský zoufale odletěl do Londýna a prodal to nerostné bohatství tam. Bylo to za příslib pokračující pomoci v hodnotě 3 miliard liber ročně, i kdyby válka měla být stoletá, jak naznačuje Dohoda o stoletém partnerství. To vysvětluje zamotanou argumentaci Zelenského při jeho poslední návštěvě v Bílém domě, odkud byl vyhnán bez večeře. Trump fakticky chtěl, aby Zelenský britský závazek ignoroval, ale ukrajinský prezident viděl v Británii spolehlivějšího partnera.
Ukrajinská válka se tak vrací tam, kde začala. Na začátku, ještě před Majdanem zvedly vášně nadsazené zprávy o břidličném plynu pod Donbasem. Jeho těžba by však vyžadovala vyklidit řadu obydlených území. To byla pro místní obyvatele hrozba, která je nemohla nechat v klidu.
Vysvětluje to taky krajně riskantní ukrajinské aktivity rodiny tehdejšího amerického viceprezidenta Joe Bidena. Synek Hunter byl instalován do nově vzniklé – a hned největší – soukromé plynařské společnosti Burisma a táta Joe vyhodil ukrajinského prokurátora, který s tím chtěl dělat problémy. Když se to Trump (už jako prezident v prvním funkčním období) snažil proti Bidenovi vytáhnout, Sněmovna reprezentantů ho odvolala z funkce. Ale Senátem to neprošlo, takže klídek.
Konečné řešení ukrajinské plynařské otázky (jejíž hodnota se po nových průzkumech prudce snížila) se rýsovalo na konci roku 2021, teď už za vlády Bidena, kdy měla ukrajinská vláda připravenu ofenzívu pro převzetí vzbouřeneckých donbaských republik s rusky mluvícím obyvatelstvem. Ruský prezident Vladimír Putin tomu nehodlal přihlížet. Rozhodl se pro postup často prosazovaný Pentagonem, tedy preemptivní úder. Znamená to nečekat na zničující úder a udeřit jako první. Výsledkem je válka, která se teď blíží, nebo neblíží k nějakému konci.
Když se vrátíme na začátek, použité metody Joe Bidena se moc nelišily od toho, co praktikuje současný americký prezident Donald Trump. Tehdejší viceprezident Joe Biden přijel v dubnu 2014 do Kyjeva s americkou pomocí miliardy dolarů (mnohem větší peníze, než se to zdá z pohledu inflačního dneška), ale s výhrůžkou, že si je odveze zpátky, když zlobivý generální prokurátor okamžitě nepoletí. Dokonce se tím veřejně chlubil, takže tento úkaz můžeme vyjmout z kategorie spikleneckých teorií.
Donald Trump požaduje podpis dohody o převzetí výnosů ukrajinského bohatství jako formu splátky (i s tučnými úroky) za poskytnutou válečnou pomoc. Když ne, jde od toho, a bojeschopnost ukrajinské armády bude náhle srovnatelná s nahým v trní.
Evropa chce nahého obléci, ale bude to chvíli trvat. Proto požaduje okamžité příměří, čili ať Rus počká, ať je to na férovku. Trochu mydlit se to pořád někde může, aby bylo o čem psát. Co bude s ukrajinskými životy nebo našimi penězi je jedno.
Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
