Nekonečně nudná ekonomie, jejíž čísla nikoho nezajímají, je najednou kasovním trhákem, jehož konec nedokážeme odhadnout. Americké burzy v pátek obrátily z vývrtky a vyrazily stejným tempem vzhůru, když se dozvěděly, že Fed podnikl nejrychlejší uvolnění měnové politiky ve svých dějinách. Přistál na holou nulu, či tu technickou, která je o fous výše jako signál, že zatím jsme v kladných číslech. Avšak ani kolmý start indexu S&P 500 za jediný den skoro o deset procent nedostal nejlepší americké akcie výš než 27 procent pod hodnotu, které měly před měsícem. V pondělí před otevřením burz se futures sypaly znovu a přidávaly pět procent mínusu. (ZDE)

Evropská centrální banka by také ráda něčím přispěla, ale je na nule už čtyři roky. Zaměřila se tedy na příliv hotovosti, kterému jsme si zvykli říkat kvantitativní uvolňování, čili QE. To má charakter rozšíření nákupu dluhopisů – operace cíleného dlouhodobého refinancování TLTRO III – v rozsahu 120 miliard euro. Pokud by bylo využito hlavně nejpostiženějšími zeměmi, které se noří do hlubin státního dluhu, mohlo by to předejít zvyšování nákladů obsluhy jejich státních dluhopisů. Ale kam se hrabe ECB na americký Fed! Ten vyvalí hned 700 miliard dolarů QE, pětkrát tolik. Co bude muset vysmýčit, až tohle dojde, to ví jen Bůh, ale ten se asi nechá umlčet Donaldem Trumpem.

Koruna padá a blíží se úrovni, kterou měla během intervencí České národní banky. Připomeňme, že ČNB nedávno sazby naopak zvyšovala, takže teď požaduje základní úrok 2,25 procenta. Tím si udržuje uctivý odstup od evropských či amerických sazeb. Při zvyšování českých úroků se argumentovalo inflací, ale šlo hlavně o to, jak zatraktivnit naše nadbytečné devizové rezervy, které se nedaří prodat. Centrální banka je před lety nasyslila při prodeji korun za eura a dolary, aby udržela slabý kurz i v měsících, kdy už byl neudržitelný. Ale současné úvahy o vlastním prodeji nepřišly v tu nejlepší chvilku. Když teď pozoruji kolmou křivku značící drastické oslabování české měny (euro podražilo za měsíc o korunu padesát), evidentně prodávají jiní. A tak tu máme celou sérku měnových dobrot – slabší měnu, balvan devizových rezerv a k tomu ještě dražší peníze.

Pro obveselení můžeme uvést také čísla z pražské burzy, která už přistála na pochmurné úrovni z dubna 2009, jak hlásí index PX svými 762 body. Pamatuji, když burza před čtvrtstoletím začínala a po pár úvodních měsících přišla s indexem shrnujícím průměrné hodnocení toho nejlepšího na trhu. Index PX 50 byla opravdová smetánka, když uvážíme, že se obchodovalo z 1800 tituly. Tento velký počet veřejně obchodovaných akciových titulů v tak malé zemi vedl tehdejší burzovní hodnostáře k úvahám, že ostatní se mají od nás co učit. Dnes už na burze 50 akciových titulů nenajdete. Ústupový boj, který vedl přes index PX 30, skončil raději úplně bez čísla. Pro zajímavost uveďme ještě výchozí hodnotu, ze které se před čtvrt stoletím startovalo. Bylo to tisíc bodů.

Ropa hraje svoji vlastní ligu, mimo horizonty koronaviru. Nástup obnovitelných zdrojů a elektromobility ve světě dostává takové grády, že to nejspíš přesvědčilo i saúdské těžaře o blížícím se konci fosilních paliv. Proto má přednost prodej maxima v nebližších letech. Saúdská Arábie údajně uvažuje o investicích 200 miliard dolarů do rozšíření těžebních kapacit na 20 milionů barelů ropy denně. Prodávala by ji hlavně Číně a Indii za fixně dohodnuté dlouhodobé ceny. Rusko to dokáže ustát díky svým finančním rezervám. V horší situaci jsou američtí frakéři, zvláště ti, kteří pracují s půjčenými penězi.