Řečníci sice zdůrazňovali, že dohoda má otevřít trhy v USA, zvýšit naše příjmy a nabídnout příležitosti malým a středním podnikům, ale pak popisovali podmínky, které umožní, aby evropské trhy obsadily největší americké firmy, které budou diktovat pravidla. Veřejnost bude mít právo jen přihlížet, cizím slovem monitorovat. Malé a střední podniky získají práva nahých v trní.

Vysoká škola ekonomická, konkrétně Fakulta mezinárodních vztahů, připravila reprezentativní mezinárodní konferenci o chystané Transatlantické smlouvě o obchodním a investičním partnerství. Dala se sledovat živě na iVysílání ČT. Brzy však ukázala své slabiny. Přivedla všechny relevantní představitele včetně hlavního vyjednavače Evropské komise Ignacia García Bercera – ale každý dostal jen deset minut.

„Budu se věnovat třem věcem z deseti, které považuji za důležité,“ řekl Bercero s odkazem na časové omezení. Nabídla se mu tak dobrá příležitost, jak se vyhnout podstatnému. Podobně vyznělo také vystoupení vedoucí zástupkyně amerického ministerstva zahraničního obchodu (Senior Trade Representative) z Mise USA při EU Eleny Bryan nebo českých vládních úředníků.

Přestože intenzívní jednání probíhají už přes dva roky, nevíme o něm nic. Známe jen vstupní pozici evropské strany, která byla zveřejněna až po velkém tlaku nevládních organizací. Nevíme, nakolik se tuto vstupní pozici daří udržet. Jak Bercero v Praze znovu potvrdil, jednání jsou a zůstanou neveřejná. Slíbil jen „zveřejňování toho, k čemu jsme dospěli a čeho chce Komise dosáhnout“. Situaci vystihla poznámka z publika od ekonoma Jiřího Štega, pomocníka europoslance za ČSSD Jana Kellera: „Připomíná to výlov lochnesky.“

Nepřímým zdrojem informací může být nedávný únik prostřednictvím Wikileaks. Poskytl návrh obdobné smlouvy vyjednávané mezi USA a skupinou zemí Pacifiku (smlouva TTP). Uvedená 12 členná skupina zahrnuje Japonsko, Austrálii, Vietnam, dokonce i Mexiko, ale nikoliv Čínu. Wikileaks se pochopitelně soustřeďují hlavně na pasáže o cenzuře internetu.

http://readersupportednews.org/news-section2/318-66/26454-wikileaks-leaked-draft-confirms-tpp-will-censor-internet-and-stifle-free-expression-worldwide

Tlak veřejnosti na vyjednavače je nepochybně užitečný. Jeho formy shrnuje George Monbiot v Guardianu (českým čtenářům jej nabídly Britské listy). Připomíná třeba evropskou petici Stop TTIP, kterou už podepsalo 750 tisíc občanů. Formálně to měla být Evropská občanská iniciativa, kterou se lze propracovat až ke slyšení v Evropské komisi a Evropském parlamentu, ale EK to odmítla s argumentací, že takový postup je možný až nad existující právní normou, nikoliv nad něčím, co se teprve tvoří a výsledek dosud neznáme. No dobře, řekli si organizátoři petice, ještě to není, ale obavy už máme a bude dobré na ně upozornit.

Monbiot připomíná, že hrozí smluvní potvrzení toho, co už probíhá:

„Tabáková firma Philip Morris žaluje vládu Uruguaye a Austrálie za to, že se pokusily přesvědčovat veřejnost, aby nekouřila. Ropné firmě Occidental bylo arbitrážním tribunálem uděleno odškodné ve výši 2,3 miliard dolarů, které jí musí zaplatit vláda Ekvádoru za to, že zastavila vrtné ropy firmy Occidental na Amazonce, poté, co bylo zjištěno, že firma Occidental porušila ekvádorské zákony. Švédská korporace Vattenfall žaluje německou vládu za to, že vyřadila z provozu jaderné reaktory. Jedna australská firma žaluje vládu v El Salvadoru o odškodné ve výši 300 milionů dolarů za to, že El Salvador odmítl poskytnout povolení k otevření dolu na zlato kvůli obavám, že to otráví tamější pitnou vodu.“

http://www.blisty.cz/art/75373.html

Také na pražské konferenci zazněly velice varovné věty.

Všichni, počínaje českými účastníky, náměstkem ministra průmyslu Vladimírem Bärtlem a náměstkem ministra zahraničních věcí Martinem Tlapou,zdůrazňovali potřebu „vyváženosti“. Je to výraz, při kterém se osypu, protože umožňuje, aby se k rozumnému namíchaly příměsi nerozumného, jak to známe třeba z „vyváženého zpravodajství“. Hodně to tam chtějí, ať to tedy mají. Vyvážené je to, co si kdo vymůže. Kdo je silnější, urve víc.

Tlapa však neopatrně naznačil, že nejde ani tak o vyvažování jako o změnu stávající rovnováhy. Poznamenal, že situace na Ukrajině a vývoj obchodu s Ruskem ještě zdůrazňuje potřebu TTIP. Zamrazilo mne, když jsem si pokusil ujasnit příčinu a následek. Na začátku byli Ukrajinci lákáni do evropského ráje (za účasti českého eurokomisaře Füleho), ale v rozhodujícím okamžiku se Janukovič dozvěděl, že ztratí, co měl, a nic nového nedostane. Couvnul, ale styděl se říct spoluobčanům, za jakého byl troubu. Z toho vznikl otřes, který má dnes na kontě čtyři tisíce mrtvých. Ale nebyli Ukrajinci za pouhou kavku? Neměli jen posloužit k tomu, aby se Evropě omezil přístup na ruské trhy (nyní víme, že jen dočasně), aby se lépe jednalo o trzích jiných?

V podobném duchu se na konferenci mluvilo o „přínosu TTIP pro energetickou bezpečnost EU“ s poukazem na volný dovoz amerického zkapalněného zemního plynu. Elena Bryan informovala, že technicky by to bylo možné až od roku 2016, až se postaví příslušná zařízení. K tomu však věcně poznamenal (v roli experta) Gabriel Felbermayr, ředitel Centra pro mezinárodní ekonomiku institutu Ifo v Mnichově, že Evropané budou nadále kupovat ruský plyn, protože je levnější. A americký plyn se bude vozit hlavně do Asie, protože tam jsou vyšší ceny.

Závažnější byla jiná Felbermayrova úvaha, že smlouva TTIP přinese vedle vítězů i poražené. Předpokládá, že v jejím důsledku Čína bude ztrácet tržní podíl v Evropě ve prospěch konkurentů z USA. Smyslem nedávné cesty prezidenta Miloše Zemana bylo naopak zvýšit intenzitu česko-čínské hospodářské spolupráce. To je docela konfliktní agenda. Asi proto je taková snaha, aby ji nahradila „kunda sem, kunda tam“.

Řekl, že ztrácet mohou i latinskoamerické země. Zdá se, že všechny naše pokusy o teritoriální rozšíření zahraničního obchodu jdou proti proudu. Nebo že TTIP jde přímo proti našemu úsilí. A nejen našemu. Pokud bude dohoda uzavřena, sníží se podle Felbermayra podíl sójových bobů z Brazílie. Zvýší se tedy podíl geneticky mutované sóji z USA? Má se prolomit odpor zemí EU ke GMO? Prvním krokem je zdůrazňování rozdílů mezi krmivy a potravinami. V krmivech se to snese, v potravinách opatrněji.

Jistě, bavíme se o odhadu experta, který se neúčastní jednání. Jako expert však má své zdroje. Navíc nevím, jestli ještě existuje nějaký rozdíl mezi brazilskou a americkou sójou. Nová Evropská komise si je přesto vědoma citlivosti tématu, jak bylo patrné z programových prohlášení jejího předsedy Jean-Clauda Junckerse. Nyní se tam odehrávají debaty o upřesnění vyjednávací pozice. Nezbývá než počkat, jak to dopadne. Na konferenci však opakovaně zazněla očekávání, že smlouva bude vyjednána do konce roku 2015 nebo 2016.

Bercero prohlašuje, že změny regulace by neměly mít negativní dopady jak na evropské, tak na americké občany. V budoucnu se podle něj mohou objevit i ambicióznější cíle regulace na jedné nebo druhé straně. To je změna, dříve vládla obava z „tajného dodatku“, že další regulace jedné strany už nesmí překročit úroveň regulace strany druhé.

Ale bůhví, jak to bude. Zřejmě zůstane právo mít nápad, kterým to skončí. Důležitá má být transparentnost, přístup k informacím o regulatorních požadavcích na obou stranách. Vyhnout se duplikaci kontrol léčiv, zdravotnictví, kosmetiky, potravinářských výrobků, stejně jako zdvojování kontrol. Co schválí jeden, platí i pro druhého. Sladit homologace. Vzájemné uznávání technických předpisů. Spolupráce regulatorních orgánů. Být pragmatičtí, postupovat způsobem, který bude uspokojivý pro obě strany. „Pro ČR to bude obtížné, o tom není pochyb,“ řekl Bercero v jednom okamžiku. Pak ale zdůrazňoval šanci pro české dodavatele dílů (třeba aut) podílet se na evropských dodávkách do USA.

Otázky rozvoje a životního prostředí, pracovního práva má obsahovat kapitola o udržitelném rozvoji. Elena Bryan však upozornila, že zatímco v EU tyto problémy shrnuje jedna kapitola, v USA jsou to kapitoly dvě – zvlášť práce a zvlášť životní prostředí. Věří, že vyspělé regulatorní systémy na obou stranách často dospívají ke stejnému cíli, jen různými cestami. Slibuje, že jednání půjdou do hloubky v oblastech, které jsou pro některou ze stran významné. Tvrdí, že dochází k významné evoluci, neboť na obou stranách velké vody se zachovává právo, aby tam uplatňovali svou regulaci.

Shodu homologace považuje za důležitou zejména pro malé a střední podniky, aby se dostaly na jiné trhy. Jejich postavení však upřesnila následující poznámka: „Jde také o to, aby ti, na které bude ta regulace dopadat, měli slovo při jejich sjednávání.“ Dá se očekávat, že větší subjekty budou mít větší slovo (a ty největší pak úplně největší).

Kdy jednání ukončit? Říká, že je vždy nebezpečné určit konečné datum, ale za „velmi důležitý“ označila rok 2015. V podstatných otázkách se se prý stanoviska přiblížila, jde nám o pracovní místa na obou stranách oceánu. Obě strany budou muset upravit domácí procedury, aby to vyhovělo jednání.

Jaký vliv budou mít volby, ve kterých Obamovi Demokraté prohráli? Od ledna republikáni kontrolují Senát, avšak nemůžeme uzavřít dohodu, pokud by neměla podporu obou velkých stran v Kongresu, říká Bryan. Zároveň zdůrazňuje, že „obchod není předmětem voleb“. Každá dohoda musí projít Kongresem. Otázkou jen je, zda se to stane na zasedání odcházejícího Kongresu nebo toho nového.

Publikováno se souhlasem vydavatele.