Mají to evropští vůdcové těžké. Před bruselskou schůzkou v novém sídle NATO dostali jediný úkol, kdy záleží opravdu na každém. Musí žvanit tak nudně a tak dlouho, že americký prezident Donald Trump usne a nepřijde s ničím novým, co nikdo nečekal. S tím, že chce rázně zvýšit členské příspěvky, už jsou smířeni. Otázku přímého zapojení NATO do boje proti ISIS jsou také ochotni uvítat s předstíraným nadšením, když o nic nejde. Trump už přece řekl, že ISIS musí Arabové porazit sami. Pro NATO by to znamenalo jen to, že na mírovou konferenci v Ženevě už nemusí létat po jednom, ale všechny tam zastoupí jeden generální tajemník.

Nebo taky ne. Mohlo by naopak jít o to, aby se spojenci víc namočili třeba v Sýrii. Po akci sebevražedného atentátníka v Manchestru se zdá být téma více aktuální, ale jde o to, co si z toho vezmeme. Podle sestry Salmana Ramadana Abediho, ze kterého zbyl jen po atentátu jen roztrhaný ruksak a ruční roznětka se stopami jeho krve, šlo o mstu za bombardované syrské děti. Technologie bomby se podobala tomu, co bylo předtím použito v Paříži či Bruselu, takže nejspíš nešlo o izolovaného pomatence, ale projev dobře zakonspirované sítě.

Podobnosti pekelného stroje s dalšími evropskými případy odhalil zpravodaji americké tiskové agentury AP americký republikánský kongresman Mike McCaul, předseda sněmovního výboru pro vnitřní bezpečnost. Odkud to věděl? Proč o tom nevyšetřovali britští policisté? Asi proto, že nejsou blázni a nechtějí předem informovat podezřelé, co všechno už vědí. O svých zjištěních sice informují americké kolegy, jak je zvykem, ale ne proto, aby to vykecali.

Odpověď pro jistotu už ji vysílala i BBC

Teď prý budou Britové ve svých sděleních partnerům opatrnější. Vrcholem porušení všech zásad zpravodajské spolupráce byly fotky vyšetřovatelů z místa činu s detaily zbytků nálože a jejích bezprostředních ničivých efektů, které se krátce na to objevily na titulní straně listu New York Times. Až se tedy televizní obrazovky rozzáří záběry, jak si nastoupení státníci v Bruselu gratulují ke spolupráci NATO v boji proti teroru, bude jasné, že ani nejprostší základ této spolupráce, spočívající ve výměně zpravodajských informací, nepřipadá v úvahu.

Kdyby se na to britské premiérky Theresy Mayové někdo ptal, má odpověď připravenu, a pro jistotu už ji vysílala i BBC. Přerušení britské spolupráce s americkými tajnými službami není věcí vlády. Policie musí sama rozhodnout, co je pro její postup nejvhodnější, pravil mluvčí. Nemá to nic společného s Trumpem, prohlásil bývalý šéf londýnské metropolitní policie Ian Blair, tohle se stává častěji. Když on sám vyšetřoval dřívější teroristický útok v Londýně, Američané bezstarostně zveřejnili obraz typu použité bomby.

I teď se toho hodně vykecalo, a tak víme, že čtyři dny před atentátem byl Abedi v Lybii a vracel se do Manchesteru přes Prahu a Düsseldorf, napsal deník Der Tagesspiegel s odvoláním na německé bezpečnostní služby. Podle britských zdrojů byla osobnost atentátníka známa policii už z dřívějška. Možná, že se o tyto informace také dělila se zahraničními partnery, ale pokud je pravda, že před atentátem Abedi proletěl Prahou, stalo se to bez povšimnutí. To abychom si ujasnili, jak efektivní jsou naše plky proti uprchlíkům.

Spolupráce NATO v „boji proti teroru“, bude tedy hlavně teoretické téma

Prakticky všichni teroristé, kteří byli strůjci atentátů v Evropě, patřili do druhé nebo třetí generace migrantů a v zemi se narodili. Udržovali však vztahy s původní vlastí a byli citlivější na to, co se tam děje. Jako adolescenci se sdružovali do part, které se staly cílem náborářů islamistů, financovaných z bohatých arabských zemí. Netřeba jmenovat, kterých. Spojeneckých v „boji proti teroru“. Začali se pohybovat mezi bojištěm a novou a starou vlastí. Nakonec byli ochotni obětovat vlastní život, neboť to je nejsilnější forma moci bezmocných.

Spolupráce NATO v „boji proti teroru“, bude tedy hlavně teoretické téma. Může vynést nádherné konference a semináře. Prachy, kterými máme přispět, už mají být konkrétnější. Jestli chceme, aby bylo více lidí z rozvráceného Blízké a Středního východu rozzuřeno do běla, přinesme je v předklonu na nějaké to humanitární bombardování. Alternativou je to, co říká bývalý šéf německé SPD Sigmar Gabriel, od ledna ministr zahraničí. Říká, že výklady o povinnosti dát dvě procenta HDP do NATO jsou nesmysl, bezpečnost je širší pojem. Je třeba tam počítat taky rozvojovou pomoc, která odstraňuje příčiny válek.

Ve snaze o stabilizaci mezinárodního společenství je rozvojová pomoc rozhodně lepší a efektivnější než zaslepené pokusy války přidělávat. Kde je vidět převaha největší mocnosti světa nad nejchudším státem planety, Afghánistánem? Jak dlouho to tam trvalo, aby to dopadlo hůř, než to začalo? Až se NATO soustředí na řeči o boji proti teroru, mělo by jít o to, aby přestal, ne aby vznikaly důvody pro jeho rozšíření i do těch zemí, kde dosud nebyl.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele