Nevěřím, že Řecko padne, dodal k tomu německý ministr financí Wolfgang Schäuble. Sledujeme Světové ekonomické fórum v Davosu prostřednictvím Financial Times a dalších tiskových zdrojů – je to levnější a člověk se víc dozví.

Třeba na čtvrteční výklad o Íránu bych se možná vůbec nedostal, zájem byl obrovský a v sále bylo vyprodáno, prý zatím poprvé. Otázka zněla: Co by se stalo, kdyby měl Írán atomovku? A Izrael zkusil osamělý preventivní úder? Asi nic, protože by to nezkusil, kdyby neměl jistotu, že USA navážou dlouhodobou válkou.

Nebojí se však jen Izrael, hodně se mluví také o obavách Saúdské Arábie, která by prý reagovala takříkajíc po proudu. Začala by se také pokoušet získat jaderné zbraně, tvrdí „jeden západní politik“ v komentáři Gideona Rachmana ve FT. Mění se poměry sil mezi sunnity a šíity na citlivém mocenském rozhraní. Sunnité vládnou v Saúdské Arábii a dříve k nim patřila i vládnoucí skupina v Iráku, zatímco dnešní irácké vedení je šíitské s narůstající podporou šíitského Íránu.

Ale kdo se nespokojí s tímto výkladem, může se zahledět do statistik těžby ropy, kdy válka paradoxně pomohla významu iráckých ložisek, protože byly pleněny pomaleji než ty saúdské a jejich podíl na světové těžbě může vzrůst. Írán, ač se to nezdá, má také obavy z tenčících se zásob, navíc nemá petrochemii, a tak mu dost záleží jak na obnově mocenské hegemonie na Blízkém východě, tak na energetické alternativě. Jádro funguje v obou scénářích. Mocenská hegemonie nemusí znamenat válku. Ale taky může. A ropné embargo Íránu má nebezpečný vývoj zabrzdit. Ale může jej i urychlit. Nebo bude roznětkou pro nějakou barevnou revoluci? Jestli embargo spustí 1. července, byly by na ni zhruba tři čtyři měsíce času, kdy mohou být lidé nepřetržitě v ulicích.

Eurozóna je další horké téma, ale ministři financí Německa, Francie a Španělska spolu s komisařem Olli Rehnem se prý v Davosu tvářili velmi optimisticky, zaznamenává Chris Giles z FT. Řecko se nenechá padnout, je to zvláštní případ, investoři by měli do tří dnů souhlasit s novým přídělem ztráty (haircut). Německý ministr financí Wolfgang Schäuble výslovně prohlásil, že v bankrot Řecka nevěří, i když si mnozí už dávno v tomto smyslu přecenili portfolio.

Němci odmítají eurobondy jako krátkodobé řešení, ale uznávají jejich případný dlouhodobý smysl, jakmile se podaří hospodářství i politiky plně integrovat. Teď by se zapřahal vůz před koně. Zatím ministr Schäuble nadále hájí úspornou strategii, dokonce tvrdil, že oživení z let 2010 a 2011 bylo taženo důvěrou vyvolanou fiskální disciplínou. Není však shoda v tom, jak velký má být euroval. Schäuble je přesvědčen, že příliš velký euroval by oslabil tlak k reformám. „Žádný euroval nepomůže, pokud se nebudeme zabývat i vlastním problémem.“

Komentátor FT se nakonec ptá, proč se tedy neotevřel ten hlavní problém, na který upozorňuje i nejvyšší guru FT Martin Wolf – pokud Španělsko, Řecko, Irsko, Itálie a Portugalsko zlepší konkurenceschopnost, vystřihnou reformy a sníží mzdy, udělají to přece na úkor Německa! Na úkor jeho konkurenceschopnosti… Komentátor má zato, že tohle je nejpodstatnější problém eurozóny, o kterém zatím nikdo nedokáže otevřeně jednat.

Světovost Davosu umožnila, aby se v jednom sále otevřela i debata o případném vyztužení eurovalu přílivem asijských peněz. Reportérka FT Gillian Tett informuje, že guvernér „jedné asijské centrální banky“ hovořil otevřeně o potřebě asijské pomoci, ale vyjádřil přání, aby se to odehrávalo prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu. Zato delegace Spojených států vytrvale odmítá doplňování zdrojů MMF. „Nevidíme takovou potřebu,“ řekl „jeden představitel“ americké delegace, která vyjednává za zavřenými dveřmi.

Zájem vyvolala zpráva, že Britové vytvořili zelený fond pro pomoc vznikajícím firmám a rizikovému kapitálu, které se budou věnovat zeleným technologiím na nových trzích a v rozvojových zemích. Fond má k dispozici tři miliardy liber a jeho bohulibé záměry mají i zřetelnou obchodní logiku. Je to pytel s hnojivem, který má pomoci klíčkům na vznikajícím světovém trhu s novými technologiemi, kde by si Británie ráda zahrála roli jednoho z leadrů. Možná bychom měli i v Česku zauvažovat o tom, jestli nezkusit resuscitovat něco z našeho kdysi docela slušného exportního průmyslu, který se věnoval i jiným věcem, než je vývoz aut.