Tři velké šoky během necelých dvou desetiletí zásadně proměnily globalizaci. Když se nad nimi zamyslíme, otvírají příležitost pro oslabení našeho koloniálního postavení. To je zhruba základní zpráva, kterou jsem si odnesl z pondělního ekonomického semináře v Klubu společenských věd, kde vystoupila docentka Ilona Švihlíková, děkanka Vysoké školy obchodní.

Nejprve probírala základní trendy.

Když jsme do toho po roce 1989 naskakovali, zjistili jsme, že ve světě už vládne jasná hierarchie, která nám vymezila pořízenou roli. Moc se soustředila v nadnárodních korporacích USA, EU a Japonska. Role států byla oslabena. Řada zemí proto zkouší zlepšit své postavení zapojováním do integračních projektů.

Od roku 2008 globalizací otřásly tři šoky, nejprve finanční krize, potom pandemie a teď válka na Ukrajině a s tím související energetická krize a inflace. Finanční krize ukázala slabiny měnové unie, až to musela zachraňovat Evropská centrální banka na principu „ať to stojí, co to stojí“. Pak se k tomu přidaly vládní finanční injekce a velice uvolněná měnová politika se stala na dlouhá léta standardem. Nyní jsou pokusy vydávat toto „kvantitativní uvolňování“ za příčinu současné inflace a řešit to utahováním, ale ve skutečnosti se potýkáme hlavně s důsledky energetické krize.

Svět se nevyvíjel všude stejně. Zatímco Západ prožíval šoky, na Dálném východě probíhal bezprecedentní růst Číny. Z historie známe podobný případ, kdy Spojené státy ekonomicky doháněly vedoucí průmyslovou mocnost Británii. Ale USA to trvalo sto let, zatímco Číně se podařilo dohonit Spojené státy (v paritě kupní síly) už roku 2017, tedy za pouhých 40 let od zahájení reforem. To je nejrychlejší hospodářský růst zaznamenaný ve světové historii.

Zároveň začala vznikat zcela nová mezinárodní uskupení. Zkratka BRIC se poprvé objevila roku 2010 jako úvaha analytika, kde jsou ve světě nové velké investiční příležitosti. Později začala takto skupina Brazílie, Ruska, Indie a Číny skutečně spolupracovat a byla rozšířena o africké zastoupení na BRICS (South Africa). Je to spíš „nezápadní“ uskupení.

Skupina BRICS nyní uvažuje o společné měně pro vzájemné obchody a investice. Hodně se spoléhá na rostoucí roli čínského jüanu (RMB), který už byl mezitím zařazen Mezinárodním měnovým fondem do koše pěti světových měn zvaného „zvláštní práva čerpání“ (nástroje pro krátkodobé doplňování hotovosti členských zemí).

Válka na Ukrajině je provázena snahou o izolaci Ruska, ale to se moc nepovedlo a vede spíše k „izolaci západních izolantů“ v širším světě. Předcházely tomu pokusy oddělit Evropu od Ruska uzavřením smlouvy s USA o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTiP). To nakonec odmítl americký prezident Donald Trump. Izolaci Číny zase sledovalo Transpacifické partnerství (TPP), ze kterého Trump vystoupil, takže nakonec se obměnilo na společenství s Čínou a bez USA.

Rusko předtím přišlo s návrhem na vytvoření evropského společenství spolupráce od Lisabonu po Vladivostok. Úspěšnější byla Čína s infrastrukturním projektem Pás a Stezka, který rozšíří zapojení rozsáhlých regionů zejména rozvojového světa do světového obchodu a spolupráce. V Česku se budoval také jeden z terminálů tohoto projektu, ale mezitím jsme dali přednost tomu, zařadit se mezi nepřátelské země.

Jak se svět změnil?

V tomto rámci dramatických událostí posledních let, který zahájily rozpad globalizace, proběhly také zásadní změny v chování ekonomických hráčů. V poslední době to ještě urychlil systém sankcí proti Rusku a Číně, který je zároveň výkladní skříní toho, co se stane, když se na někoho Spojené státy rozzlobí. Mnoho zemí začalo hledat únikové cesty, jak se ochránit, než bude něco podobného použito i na ně. K přirozené snaze zbavit se dodavatelských závislostí mimo kontrolu přibyly pokusy snižovat závislost na dolaru a přecházet na obchodování v národních měnách.

I kdyby války a sankce nebyly, část důvodů pro globalizaci se stejně vyčerpala. Už není tak výhodné přesouvat výrobu do zemí s nejnižšími náklady, když postupující automatizace a robotizace smazává výhody laciné práce. Špičkovým technologiím se lépe daří v blízkosti domácích výzkumáků a univerzit. Naléhavý je však únik z nebezpečné zóny dolaru, který se stále častěji používá jako zbraň. Žádná země, a zejména tak bohatá jako Saúdská Arábie, nestojí o to, aby jí někdo sebral („zmrazil“) devizové rezervy deponované na dolarovém účtu v New Yorku.

Náhrada dolaru není snadná a budou ji provázet omyly, komentuje to docentka Švihlíková. Větší šanci než individuální měny by podle ní měl světový „bancor“ založený na koši měn, jaký třeba navrhoval na konci druhé světové války Keynes jako světovou rezervní měnu pod kontrolou Mezinárodního měnového fondu.

Krize, pandemie i sankce zpřetrhaly dodavatelské vazby a znemožňují úspory nákladů, které vznikaly, když se místo zásob součástí ve skladech používaly dodávky přesně na čas (just-in-time) jen toho, co zrovna potřebuju. To začalo být už v době pandemie nemožné a v době sankcí je to vysloveně nebezpečné. Místo toho dostává přednost organizace „just -in-case“, tedy se zajištěním pro každý případ, se kterým musíme počítat. Hlavní modlou přestává být efektivnost a nejvyšší ziskovost, místo toho vystupuje do popředí bezpečnost. Mění se dodavatelé za bližší, z vlastní země nebo aspoň ze společného kontinentu. Přesuny výroby ven za lacinou prací a nízkými náklady (off-shoring) jsou vystřídávány návratem do rozvinutých zemí (on-shoring).

Postupný rozpad globalizace je tak vynucován potřebou větší ochrany národní bezpečnosti, ať už energetické, technologické, potravinové nebo surovinové. To je zásadní změna, které bychom měli využít. Rozvíjí se výrobní suverenita, soběstačnost, ekonomika krátkých vzdáleností. Krátce - „co je doma, to se počítá“.

Nedalo mi to a v diskusi jsem se přihlásil o slovo, abych řekl, že právě v tomhle vidím roli moderní levice. Měla by se orientovat na příležitosti, které nabízejí nové technologie usnadňující odklon od velkých center, tedy decentralizaci s přesunem rozhodování blíže lidem. Teď už je možné dělat i složité věci v malém, na míru, s počítačovým řízením a zejména s možností rozptýlené kolektivní spolupráce po internetové síti. Jen levice však může mít zájem na tom, aby tato nová ekonomická bezpečnost a odolnost byla provázena i spravedlností.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele