Na mezinárodní konferenci Evropského lesnického institutu (EFI), která proběhla ve čtvrtek v Praze, byla pěkná mela. Zpráva Hnutí Duha, která mi přistála v počítači, popisuje velice zásadní rozpor mezi názory odborné veřejnosti a ministerstvem zemědělství, které na konferenci reprezentoval sám ministr Miroslav Toman. Přítomni byli také zástupci ministerstev dalších evropských zemí, vlastníci lesů a odborníci z celé Evropy.

Odborná veřejnost je proti představě, že s kalamitou, která stále rychleji likviduje naše monokulturní smrkové lesy, si poradíme co nejúčinnějším bojem s kůrovcem. Špatný není brouk, ten pouze využívá našich chyb. Kůrovec nastavuje zrcadlo krátkozrakému pohledu na přírodu jako by to byl pouhý zdroj, jehož drancování může přibrzdit jen fakt, že už se nevyplatí. Důsledky si začínáme uvědomovat, ale reakce je zpozdilá a nešťastná. Přitom i katastrofa může být užitečná, pokud z ní plyne poučení.

Představitel rakouské lesnické školy, člen vedení Institutu lesnictví vídeňské univerzity BOKU Rupert Seidl to shrnul velice srozumitelně:

„Kalamity budou silně narůstat a nedostaneme je pod kontrolu. Budeme se muset naučit žít s poškozeními lesa jako s přirozenými procesy. Musíme to vidět jako šanci, jako příležitost vytvořit nové adaptované lesy. Když vše vytěžíme, vyčistíme a znovu vysadíme smrky, tak tu příležitost zahodíme. Pojďme využít tu krizi. Není dobré holiny nyní zalesnit znovu smrkem jenom proto, že ho máme ve školkách.”

Seidl už v roce 2014 zveřejnil studii v časopise Nature Climate Change, ve kteréuvádí, že od sedmdesátých let vzrostl dopad lesních škůdců v celé střední Evropě o 602 %.

Názory vědců prezentované na konferenci a shrnuté ve společné studii, kterou ministerstvo zemědělství finančně podpořilo, jsou v rozporu jak s „bojem s kůrovcem“, který ministerstvo prosazuje, tak s jeho novou rajonizací lesů. Varují, že zbytečné zásahy, které tato rajonizace požaduje v nejvíce napadených oblastech, vedou k velkým holosečím a k výraznému používání jedovaté chemie.

Rajonizace by mohla uvolnit omezené těžební kapacity lesníků, pokud budou vlastníci v silně napadených oblastech, například na Vysočině nebo v Jeseníkách, zbaveni povinnosti napadené stromy těžit. Smrkové porosty jsou v těchto oblastech již za hranicí možné záchrany, a tak další kácení napadených stromů pozbývá smysl. Co horšího, škodí také lesní půdě a snižuje možnosti obnovy budoucího lesa.

Kdyby zde vlastníci nemuseli zasahovat, mohli by se naplno soustředit na lesy, kde lze postup kůrovce zpomalit. Tak to navrhoval původní, nakonec ministerstvem nevyhlášený návrh rajonizace. Tento původní návrh chtěl uvolnit vlastníkům lesů ruce a bránit postupu kůrovce tam, kde to ještě jde. Vyhlášená podoba rajonizace však žádné takové účinné řešení neobsahuje. Ministr Miroslav Toman prostě nutí lesníky dál zasahovat i tam, kde je to neúčinné.

Ani zrušení nutnosti kácet souše však lesníky nespasí. Jen nově napadených stromů, které se musejí podle zákona všude asanovat, bude podle zpráv ministerstev zemědělství a životního prostředí dvakrát víc, než co mohou zvládnout kapacity lesnického rezortu. Lesníkům nezbude, než zákon ignorovat nebo velkou část stromů pokácet a postříkat chemií. Takže kapacity je nedostatek, ale přesto se spotřebovávají v místech, kde již není možné kůrovce zastavit.

Rupert Seidl k tomu na konferenci řekl: „V ČR máte rigidní zákonné požadavky na zásahy, na povinnost těžit napadené porosty. Doporučil bych je uvolnit. Těžba je v řadě případů zbytečná. Jen ničí biodiverzitu a deformuje trh se dřevem.”

Samozřejmě, že oteplování klimatu napomáhá šíření brouka, ale podle Seidla jsou tu i další příčiny:

„Způsoby minulého lesního hospodaření zvýšily pravděpodobnost kůrovcových kalamit zhruba stejně jako změna klimatu. Rychlost rozpadu lesů bude v budoucnu růst a nebudeme schopni jej kontrolovat. Navrhuji přehodnotit pravidla, která vedou k nutnosti okamžitého zalesnění. Proč zalesňovat smrkem na místech, kde umírá? Je lepší počkat čtyři roky a vysadit stromy ve vhodné druhové skladbě, než teď sázet smrky. Inženýrský přístup kontroly a dohledu používaný v současném lesnictví už nebude fungovat.”

Docenta Seidla doplnil docent Tomáš Hlásny z České zemědělské univerzity, který představil výsledky roční práci širokého mezinárodní týmu na analýze opatření proti rozpadu lesů:

„Nevyužili jsme účinně posledních dvacet let, kdy byly již známé dopady změny klimatu i problémy spojené s pěstováním smrku. Kalamity kůrovců, které dříve byly ojedinělé a geograficky rozptýlené, budou v budoucnu suchem synchronizované na ploše stovek kilometrů a nebudeme schopni je zvládat. Postupy tradičně používané vůči kůrovci budou v teplejším klimatu ztrácet účinnost. Nejsme schopni zastavit kalamitu a nebudeme toho schopni ani v budoucnosti. Je zde riziko, že vypěstujeme opět stejnorodé lesy, a to zvláště, pokud budeme plošně těžit kůrovcové stromy.”

Studie Jak reagovat na lesní disturbance v Evropě uvádí, že v České republice i dalších středoevropských zemích je „rychlost těžby přestárlých zranitelných porostů nízká, přeměna monokulturních stanovišť pomalá a podpora lesnických praktik posilujících odolnost lesů nedostatečná”.

Jan Skalík, koordinátor kampaně Zachraňme lesy Hnutí DUHA, k tomu připomíná, že ve sněmovně je novela lesního zákona a je tedy ještě čas na názory odborné veřejnosti reagovat a ministerstvem navrženou předlohu upravit.

(podle zprávy Hnutí Duha)

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele