Zbyněk Hutar: Jak sociální demokracie sedla na lep prezidentu republiky

03.08.2019 19:00 | Zprávy

Jestli umělci a spřátelené „kavárny“ ohrnují nos nad Babišem, tak Zeman na ně působí jako zamávání obřími červenými trenýrkami na býka.

Zbyněk Hutar: Jak sociální demokracie sedla na lep prezidentu republiky
Foto: Hans Štembera
Popisek: ČSSD, ilustrační foto

Když Miloš Zeman odmítnul loni jmenovat Miroslava Pocheho ministrem zahraničí, odolali sociální demokraté – poprvé v tomto volebním období – pokušení změřit síly s občany voleným prezidentem. Na Pochem nakonec netrvali a na jeho místo nastoupil Tomáš Petříček, jeho pravá ruka, názorově s Pochem identický. Prezident Petříčka po průtazích jmenoval, i když nemohl očekávat jinou, než velmi vstřícnou eurofilní politiku nového ministra. Nakonec mu také nic jiného nezbývalo, nechtěl-li riskovat politický konflikt hned rok po parlamentních volbách. Na Pocheho se zapomnělo, najednou nebyl „nepostradatelným expertem“, Petříček se etabloval a patří mezi oblíbence kruhů, které prosazují „stále těsnější Unii“. Otázkou samozřejmě je, jestli tito Petříčkovi příznivci sociální demokracii také volí, a i kdyby nakrásně ano, jestli je jich dost. Sociální demokracie však tehdy ukázala, že se nehádá a řídí se heslem „moudřejší ustoupí“. Navíc si zaláteřila nad prezidentovou svévolí a oběť, tu mají čeští voliči docela rádi, čehož úspěšně využívá i Andrej Babiš, když tu a tam zvolí naříkavou dikci ve stylu, že ho nikdo nemá rád a každý mu ubližuje.

Napodruhé už nervy praskly…

Druhý Zemanův pokus na „polechtání nervů“ už sociální demokracie neustála. Když ministr kultury Antonín Staněk odvolal v dubnu ředitele Národní galerie ředitele Národní galerie Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa z funkce, ozvalo se z uměleckých kruhů mručení. Nutno uznat, že šlo spíše o silné a mnohačetné výkřiky nevole, které se nedají vysvětlit jenom tím, že by Staněk svými odvoláváními ohrozil navyklé toky finančních prostředků kolem obou institucí. Na síle jim posléze dodalo, že prezident Zeman okamžitě ucítil svou další šanci na poměřování sil v okamžiku, když předseda ČSSD Jan Hamáček přišel s požadavkem na Staňkovu výměnu. Zeman ovšem Staňkovo odvolání zpochybnil s tím, že případ Jiřího Fajta vzbuzuje silná podezření, což bylo nejdříve bagatelizováno, ale dnes o tom píše už i renomovaný německý tisk (blíže zde). Jestliže se Hamáček bál, že umělci dokážou na svou stranu dostat média a sociální demokracie může být poškozena, tak měl pravdu. Staněk byl totiž ministrem ve vládě Andreje Babiše, jehož umělci nesnášejí z mnoha důvodů. Jejich nevole se odvíjí jak od různých podezření týkajících se například causy Čapí hnízdo, tak prostě z toho faktu, že Babiš je výkonný byznysmen, člověk ze zcela jiného těsta, ze světa tvrdých peněz, kde neplatí žádná moc extáze tvůrců, osoba nesentimentální a pragmatická. Že byl Staněk ministrem nikoliv za ANO, ale za sociální demokracii, nehrálo u umělců a jejich obdivovatelů a spřátelených médií žádnou roli, ale mohlo se to proti ní obrátit. Jestli se Hamáček bál v první etapě, kdy navrhnul Staňkovu výměnu, tak v momentě, kdy se do věci vložil prezident, nastalo pravé peklo. Hamáček si ale mohl spočítat, co se stane. Jestli umělci a spřátelené „kavárny“ ohrnují nos na Babišem, tak Zeman na ně působí jako zamávání obřími červenými trenýrkami na býka. Tenhle povyk nemůže pro sociální demokracii skončit dobře, třebas by se i ukázalo, že Babišovo pověření, aby ministrovo kultury řídil po Staňkově odchodu náměstek, je neústavní.

Zajímavý spor dvou ministryň byl přehlušen

Voliče sociální demokracie hledal bývalý premiér Bohuslav Sobotka nově mezi tzv. městskými liberály a tomu příslušně uzpůsobil politiku strany. Výsledkem byl katastrofální propad ČSSD v parlamentních volbách v roce 2017. Prezident Zeman si ale vždy myslel, že Sobotkův odklon od politiky ve prospěch zaměstnanců k razantnímu prosazování neomezených práv jednotlivců a různých menšin ve stylu tzv. Nové levice je pro sociální demokracii zhoubný a měla by se vrátit k původní politice. Proto vystupuje proti těm politikům strany, kteří i dnes sledují Sobotkův směr. A že jich není ve straně málo. ČSSD si, zdálo se, nejprve opravdu odnesla z voleb poučení, že se skutečně musí vrátit ke svým tradičním voličům, lidem práce. Protože v Babišově ovládla ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), získala také prvotřídní politickou arénu, která její voliče velmi zajímá a kde pro ně může ledacos vykonat. Pokud lidé politiku sledují alespoň jedním okem, mohou si všimnout zajímavého střetu dvou ministryň, Jany Maláčové z MPSV a ministryně financí Aleny Schillerové z ANO. Souboj dvou žen o karenční dobu, bankovní daň a hlavně o rozpočet na sociální služby a různé dávky je zajímavý a reálných zájmů se týkající, ať už je pravda kdekoliv. Ve všudypřítomné šedi mužských politických tváří, které až na výjimky nedokážou příliš zaujmout, je dobře zapamatovatelný. A to je třeba podotknout, že Jana Maláčová nepůsobí kdovíjak přesvědčivě jako obránkyně zájmů pracujících, ale připomíná spíše členku širší bruselské eurosmetánky. Vypadá však sympaticky, umí mluvit, a to v několika jazycích, svou roli splňuje, i když na její místo by se možná lépe hodil někdo, jako byl kovář a ministr Petr Miller v první popřevratové vládě začátkem devadesátých let. Ale to bychom zase neměli onen napínavý souboj dvou žen.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Jak chcete udržet české mediky ve zdravotnictví?

A nemyslíte, že tento problém, o kterém vy politici tak rádi mluvíte, se měl vyřešit už dávno? Co proto udělalo ANO? Vždyť dnes je realita takové, že je u nás víc doktorů cizinců než Čechů, aspoň já mám ten dojem.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů: 4


Osobnost měsíce

MUDr. Věra Procházková

  • ANO 2011
  • senátorka
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Odmítnutá milost

15:26 Zdeněk Jemelík: Odmítnutá milost

Vracím se k případu podmíněně propuštěného odsouzeného, jemuž prezident republiky 18.října 2024 odmí…