Zdeněk Jemelík: Malé české „MeToo“ před soudem

28.10.2022 14:57 | Komentář

Při sledování různých případů trestního řízení lze občas narazit na velmi neobvyklé projevy lidského chování. V jedné kauze mě překvapil způsob jejího vyvolání, jenž působí dojmem skupinové psychózy žen, označované jako kampaň MeToo.

Zdeněk Jemelík: Malé české „MeToo“ před soudem
Foto: Archiv Z. Jemelíka
Popisek: Zdeněk Jemelík

Na obžalovaného podaly trestní oznámení čtyři mladé ženy, jež jsou přesvědčeny, že z jeho strany utrpěly příkoří sexuálního rázu. Jejich zážitky jsou velmi odlišné, odehrály se v různou dobu v rozpětí r.2012-2018 a spojuje je pouze osoba hříšníka. Nedošlo k fyzickému násilí, ani k uskutečnění nebo vynucování pohlavního styku. Všechny stěžovatelky byly v době činu velmi mladé, dvě dokonce mladší patnácti let. Pokud se skutky skutečně staly, pak neodpovídaly jinak bezúhonné pověsti pana obžalovaného.

Všechny čtyři si stěžují na posttraumatické psychické potíže, které spojují se zážitky s panem obžalovaným, ač později prožily jiná traumata. Nejmladší z nich si o čtyři roky později s ním vyjela na výlet do zahraničí, obě starší s ním později měly dobrovolný pohlavní styk.

Státní zástupkyně zažalovala pouze příhody dívek mladších 15 let, dvě starší slečny mají v řízení postavení svědkyň na straně obžaloby.

Nehodlám popisovat skutky do podrobností, ani potvrzovat či zpochybňovat jejich uskutečnění. Zaujal mě způsob vyvolání trestního stíhání. Obě mladé dívky se krátce po činu svěřily kamarádkám, nikoli rodičům a jejich zážitky se tehdy nedostaly do povědomí jejich okolí. Bezprostřední zpovědi dávají jejich vyprávění punc věrohodnosti. Až do r. 2020 bylo ticho. Pak ale při letním táboření si ve stanu kamarádky povídaly o svých trápeních a jedna z poškozených se v té atmosféře vyzpovídala.

Shodou okolností mezi přítomnými byla nejstarší z údajných obětí. Po osmi letech se v ní probudily vzpomínky. Zacházení pana obžalovaného s mladší kamarádkou ji pobouřilo. Napadlo ji, že případů nevhodného chování by mohlo být více a dokonce se mohou opakovat stále další. Rozhodla se, že pokračování jeho kousků je třeba zabránit. Začala obvolávat další kamarádky a skutečně se jí přihlásily ještě dvě.

Všechny čtyři si začaly vyměňovat zkušenosti a nastalo projednávání chování zvrhlíka v širším okruhu společných známých. Z dřívějších obdivovatelek se náhle staly pohoršené mravokárkyně. Nakonec se všechny čtyři údajné oběti vydaly na policii. Nelze ovšem zjistit, jaký vliv mělo předchozí kolektivní projednávání na konečnou podobu jejich výpovědí.

Případ pak prošel obvyklým postupem. Po prověřování policií a přípravném řízení údajné zneužití dvou nejmladších dívek se dostalo před soud po několika letech od údajného spáchání trestných činů. Způsob vyvolání trestního stíhání je neobvyklý. V soudní fázi řízení se přidala další mimořádnost: přes protesty obhajoby byly obě poškozené na radu znalců ušetřeny vystupování před soudem, aby se nezhoršily jejich psychické potíže.

Je to samozřejmě hrubý zásah do práv obhajoby. Je nepříjemný i pro žalobce, protože výpovědi poškozených jsou jediným přímým důkazem, na němž stojí obžaloba. Jako laik si myslím, že poškozené, které dnes jsou již dospělé a poskytly podklad pro ohrožení pana obžalovaného víceletým odnětím svobody, by se měly postavit před soud, aby dokázaly, že si stojí za obviněním. Ale šetrnost vůči nim je nevýhodná i pro soudce: vzdávají se možnosti přímým pozorováním chování poškozených při výpovědi udělat si názor na jejich věrohodnost. Navíc se vzdávají možnosti zavázat poškozené k pravdomluvnosti.

Soud stojí před úkolem rozhodnout, zda se žalované skutky skutečně staly. V důkazní situaci „tvrzení proti tvrzení“ to nebude mít jednoduché. Pokud v jejich uskutečnění uvěří, musí dále posoudit, zda je příčinná souvislost mezi skutky a psychickými potížemi poškozených. Až pak přijde na řadu rozsudek.

Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Robert Králíček byl položen dotaz

digitalizace

Ukažte mi někoho, komu se z politiků na první pokud podařila nějaká digitalizace. A proč se v tomto směru pořád tak pozadu? PS: Tímto dotazem nehájím Bartoše, jen mi přijde, že v tom není sám, že udělat něco pořádně vám politikům obecně dělá dost problém

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Věrchuška a sprostý lid

15:57 Zdeněk Jemelík: Věrchuška a sprostý lid

Do pojmu „věrchuška“ zahrnuji nejen vrcholné představitele státní moci, politické elity-pseudoelity,…