Shodou okolností se ho měl dopustit v době, kdy se jako prezidentův nominant ucházel o zvolení veřejným ochráncem práv.

Navázal jsem 23.května 2011 (zde : http://www.blisty.cz/art/58701.html) zprávou o průběhu hlavního líčení, které se konalo 26. dubna 2011 a vyústilo v odročení na 26. května 2011. O tom jsem pak referoval 4.července 2011 (zde: http://www.blisty.cz/art/59303.html). Hlavní líčení bylo opět odročeno na 7. července 2011.

V pořadí třetí den hlavního líčení začal poněkud humorně. Předseda senátu oznámil stranám řízení a veřejnosti, že soud zatím neuskutečnil záměr podrobit pana obžalovaného znaleckému vyšetření psychologem, neboť z oslovených znalců ho nikdo nechce vyšetřit: všichni se s ním znají.

Po tomto drobném osvěžení pokračovalo jednání výslechem znalce z oboru zdravotnictví, obstaraného policií, k doplnění jeho znaleckého posudku. Názory znalců jsou pro toto řízení velmi důležité. Poškozený byl po údajném políčku od Johna Boka 42 dnů ve stavu pracovní neschopnosti. Tato okolnost má vliv na právní kvalifikaci trestného činu, od které se odvozuje trestní sazba a určuje výše náhrady škody, již by odsouzený musel zaplatit pojišťovně. Jedním z úkolů znalců je osvětlit, zda skutečně je příčinná souvislost mezi žalovaným činem a jeho zdravotními následky.

Stejně jako v dřívějším řízení jeho kolega, obstaraný obhajobou, také tento znalec uvedl, že obvyklá délka léčení v obdobných případech je 1-2 týdny. Neobvyklou délku pracovní neschopnosti poškozeného vysvětlil vyhodnocením jeho subjektivních potíží ošetřující lékařkou. Připustil, že mohlo být přihlíženo i k povaze jeho povolání. Dostal se pak pod palbu otázek stran řízení, týkajících se podkladů, z nichž vycházel, časového průběhu projevů následků případného úderu a dalších podrobností, jež by mohly ozřejmit věrohodnost oznámení strážníka o napadení. K otázce přiměřenosti popsané léčby se znalec odvolal na autoritu ošetřující lékařky, s kterou mluvil jen telefonicky. Je pozoruhodné, že se necítil povolán posoudit ani léčebný postup ošetřující lékařky, ani možnosti objektivního prověření subjektivních potíží, udávaných strážníkem.

Horkou půdu pod nohama pak měla ošetřující lékařka strážníka, vyslýchaná po něm. Obhajoba ji tísnila otázkami, směřujícími k nesrovnalostem mezi popisovanými setrvalými nepříjemnými subjektivními potížemi, jež strážník udával, a pasivním přístupem k jeho léčbě: mimo podávání léků na tišení bolestí a rehabilitace nebyly prováděny žádné jiné léčebné úkony a nebylo vyžádáno odborné vyšetření. Přitom udávané trvalé bolesti hlavy mohly signalizovat poškození mozku. Na dotaz předsedy senátu lékařka sdělila, že při vyšetření pacienta je „na prvním místě... rozhovor s ním", při němž „nepřemýšlí nad tím, zda pacient potíže předstírá a věří mu". Dovolím si zažertovat: nabyl jsem dojem, že by strážníkovi uvěřila, i kdyby uvedl jako příčinu svých potíží těhotenství. Bez žertování si myslím, že by její postup měla přezkoumat lékařská komora.

Konečně došlo i na výslech záhadné svědkyně, která se údajně o trestním stíhání Johna Boka dověděla ze zprávy na facebooku a spojila si ji se zážitkem z vycházky, kdy viděla, jak strážník škrtí „staříka", kterého na dálku nepoznala. Protože se kdysi s obžalovaným náhodně setkala a váží si jeho veřejné činnosti, nabídla obhájci svědectví. Okolnosti jejího vstupu do řízení nejsou tedy úplně běžné a z některých projevů žalobkyně se zdálo, že má o poctivosti svědkyně pochybnosti. Domnívám se ale, že její výslech podezření rozptýlil.

Posléze vypovídala dětská psycholožka o odrazu události v psychice Bokova vnoučka.

Hlavní líčení bylo opět odročeno, a to na den 17.srpna 2011 od 9:00 hod. Protože zájem veřejnosti opadl a ve velké jednací síni je horko, další dějství se odehraje v jednací síni č. 306 ve 4. patře soudní budovy. Měly by být ukončeny výslechy svědků a strany dostanou příležitost k předložení návrhů na doplnění dokazování. Soud je může přijmout, ale nemusí. Podle výsledku jeho úvah pak buď dojde k dalšímu odročení nebo přijde řada na závěrečné řeči a rozsudek.

Povaha výsledků dokazování bude vyžadovat velkou pečlivost ze strany senátu při jejich vyhodnocení. Důkazní situace není na první pohled natolik průzračná, aby bylo možné výrok o vině „odstřelit od boku". Zdržím se předjímání výsledku. Může se stát vcelku cokoliv. Zaskočilo by mě pouze rozhodnutí žalobkyně vzdát se na místě práva na odvolání v případě zprošťujícího rozsudku. Ať to dopadne jakkoli, je téměř jisté, že jedna nebo obě strany se odvolají proti rozsudku.

Převzato z Britských listů 12.8.2011 se svolením autora