Začaly ji stíhat v r.2013 na základě obžaloby, jejíž výroková věta má jednoznačně  povahu křivého obvinění. Dne 22. února 2016 ji senát Aleše Novotného Krajského soudu v Brně odsoudil k osmi a půl letům vězení. V nejistotě a obavách pak čekala až do 17. ledna 2018 na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o jejím odvolání. Čekání bylo trestem svého druhu. Naštěstí se dočkala zprošťujícího  rozsudku. Tím se jí však trvalého klidu nedostalo, neboť nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman není s jejím zproštěním srozuměn a podal v její neprospěch dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Pokud s dovoláním uspěje, může vláčení po  soudech pokračovat i další rok nebo dva.

Mezitím Aleně Vitáskové vypršel mandát předsedkyně ERÚ. V současnosti je „na volné noze“ a vyžívá se jako lidskoprávní aktivistka v čele spolku Institut Aleny Vitáskové, jako spisovatelka a jinak.  Již nemůže škodit odporem proti zvyšování cen elektřiny či proti tunelování veřejných rozpočtů podporou budování bioplynových stanic. Vlastně nastal stav, ke kterému její pronásledovatelé chtěli dospět její kriminalizací.

Její pronásledovatelé ale chtěli mít jistotu, že se jí skutečně zbaví a pojistili se vyvoláním dalšího trestního stíhání, které začalo již v r. 2015. Důvodem bylo jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ, pověřené řízením právního úseku úřadu. Vyšetřování provázely projevy policejní síly, z nichž nejviditelnější bylo vyslání třicítky policistů pro jmenovací dekret Renaty Vesecké dne 27.května 2015.

Podle žalobce OSZ Jihlava Kamila Špeldy se Alena Vitásková dopustila zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinností při správě svěřeného majetku jmenováním Renaty Vesecké, která dle jeho názoru nesplňovala kvalifikační podmínku dlouholeté praxe v energetice, předpokládanou energetickým zákonem. Renata Vesecká tvrdila, že během své kariéry řešila případy v energetice, takže praxi má. Pokud se budeme držet striktně formálního výkladu zákona, žalobce by přesto mohl být v právu. Lze ovšem namítat, že zákonodárce nenapadlo, že by se někdo, kdo svou právnickou zdatnost prokázal dosažením funkce nejvyššího státního zástupce, by mohl přerušit působení v prosperující advokátní kanceláři a uvolit se, že vypomůže v ERÚ přijetím funkce daleko menšího významu. Kdyby ale ani to neprolomilo hráz právního pozitivismu, je třeba si uvědomit, že trestný čin má vedle stránky věcné také stránku subjektivní a nejsou-li naplněny obě, skutek není trestným  činem. Právě subjektivní stránka zde ale dle mého laického názoru viditelně chybí. Alena Vitásková při jmenování Renaty Vesecké totiž  nepochybně jednala ve veřejném zájmu. Její prvořadou povinností bylo zabezpečení hladkého chodu úřadu. V něm v té době pracovalo několik desítek právníků a vlivem vnějších okolností nároky na právní služby úřadu se stále zvyšovaly. Odborné řízení právnických činností z jednoho místa bylo nezbytností, ale obsazení místa příslušného náměstka vhodným právníkem se dlouhodobě nedařilo. Proto přijala pomoc Renaty Vesecké, o jejíž odborné zdatnosti neměla pochyb.

Žalobce šel ovšem dál a tvrdil, že plat, vyplacený Renatě Vesecké, je škodou, způsobenou státu, neboť vzhledem k nedostatku její kvalifikace je jí odvedená práce nicotná. To je ovšem formalismus, přehnaný až do směšnosti. Je trapné, že si takové hodnocení dovolil žalobce okresní úrovně, který se s Renatou Veseckou v odborné vyzrálosti a profesní zkušenosti nemůže měřit.

Obžaloba napadla již 22. ledna 2016 u Okresního soudu v Jihlavě. Opět formalismus převážil nad zdravým selským rozumem: místní příslušnost soudu se odvozuje od sídla ERÚ. Ale všechny žalované činnosti proběhly v Praze. Pro paní obžalovanou je určení soudu jistě nepříjemné, protože musí do Jihlavy dojíždět.

Vcelku se jako laik divím, že vzhledem k výše uvedeným výhradám okresní soud obžalobu v rámci předběžného projednání neodmítl, neboť jde o ubohý paskvil. K takovému kroku ale soudy přistupují jen výjimečně a nadřízené soudy většinou ke stížnosti žalobce jejich rozhodnutí stejně ruší. Soud tedy projednání obžaloby připustil, ale dlouho nekonal. A nespěchal ani po rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 17.ledna 2018.

Až dva a půl roku po podání obžaloby, dne 14. srpna 2018, proběhlo první hlavní líčení před senátem  předsedy Zdeňka Chalupy. Jednání mělo standardní průběh. Žalobce přednesl obžalobu, jejíž obsah jsem uvedl výše. Po něm se k obžalobě vyjádřila paní obžalovaná. Odmítla názor, že jmenováním Renaty Vesecké porušila zákon. Velmi podrobně popsala okolnosti, které ji k jejímu jmenování vedly (viz výše). Zejména upozornila na stupňující se zatěžování ERÚ nároky  na provádění různých právních úkonů, vyvolané převzetím části náplně Státní energetické inspekce, působením evropské legislativy i následky administrativního nezvládnutí fotovoltaického boomu v letech 2009-2010. Ostře se ohradila proti tomu, že si žalobce  tvrzením o nicotnosti práce  Renaty Vesecké dovolil hodnotit úroveň práce nezávislého ERÚ, ač mu to nepřísluší.  Posléze vyslovila nedůvěru státnímu zastupitelství, podivila se nad přijetím obžaloby soudem a zejména si trpce postěžovala na pustošivé zásahy orgánů činných v trestním řízení do její úspěšné kariéry, osobního života a zdraví. Závěru jejího vystoupení se nelze divit, protože tento způsob vyvrcholení jejího čtyřicetiletého úspěšného působení v energetice je skutečně smutný.

Jako první svědek obžaloby vystoupil bývalý 1. místopředseda ERÚ Otto Gold, odvolaný Alenou Vitáskovou z funkce. Přes snahu žalobce přivést jej otázkami k poskytnutí informací, škodících paní obžalované, jí nijak neuškodil. V podstatě potvrdil, že nároky na právnické činnosti se zvyšovaly a Renata  Vesecká skutečně v úřadě pracovala. S napětím jsme pak očekávali vystoupení Marie Benešové, bývalé prokurátorky, nejvyšší státní zástupkyně a ministryně spravedlnosti, kterou soud předvolal na návrh žalobce. Strany svědkyni apriorně vnímaly jako ovlivněnou minulostí, neboť kdysi vyvolala mediální štvanici na Renatu Veseckou a její přátele. Hovořila o nich jako o mafii, která z pozadí ovlivňuje trestní řízení. Vyneslo jí to žalobu sedmi žalobců na ochranu osobnosti, jejíž projednávání trvalo od 12.května 2008 do 24. září 2014 a skončilo smírem.  Žalobce si zřejmě dělal naději, že paní svědkyně potvrdí nezpůsobilost Renaty Vesecké zvládnout právní agendu ERÚ. Ale nedosáhl svého. Marie Benešová vypovídala věcně, osobní vztahy do svědectví nepletla a požadované informace prostě neměla, ani  je mít nemohla.

Mimo výslechů svědků došlo i na listinné důkazy.

Celkový průběh jednání byl klidný. Senát byl proti běžným poměrům u prvostupňových soudů nezvykle pozorný. Jeden přísedící si  dokonce psal poznámky.  Mělo by to tak být u všech soudů, ale bohužel tomu tak není: přísedící patří k známým bolestem justice. Na druhé straně  kladení otázek  svědkům zůstalo na žalobci a na obhájci, soud příliš nezasahoval. V každém případě výsledný dojem z jednání je pohodový.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 14. a 15. listopadu 2018.

Zdeněk Jemelík

Vyšlo 15.8.2018 na mém bloggu a na webu spolku Chamurappi z.s.