Lidé se většinou ochotně ztotožňují s názorem, že podmínkou působení v čelné politické funkci je bezúhonnost. Z obecného hlediska to má opodstatnění nejen kvůli souladu s dobrými mravy, ale i z důvodů čistě pragmatických: musíme připustit hypotetickou možnost, že trestně stíhaný politik se dostane do vazby nebo dokonce do výkonu trestu, což by mu znemožnilo vykonávat funkci.

To je ovšem šedivá teorie, která nemusí být jediným vodítkem při rozhodování o tom, zda je přípustné jednat s hnutím ANO 2011 o sestavení vlády, vedené Andrejem Babišem. České poměry jsou poněkud odchylné od jiných zemí Evropské unie. Naší specialitou je opakované ovlivňování politického vývoje zásahy zneužitých orgánů činných v trestním řízení. Mimo to je zde okolnost, kterou politici, žijící ve věži ze slonoviny svých funkcí, obvykle nevnímají: naše justice se občas dopouští přehmatů a zneužití moci, takže je ošidné apriorně považovat za zločince každého, na koho policie ukáže.

Připomenu příklad Víta Bárty, proti němuž vyvolali trestní řízení ničemové z jeho nejbližšího okolí. Obviněný by jistě zvládl výkon ministerské funkce souběžně s účastí na trestním řízení. Ale upřímný vlastenec Vít Bárta uposlechl ušlechtilé zásady, že trestně stíhaný se nemá na vládní moci podílet, a vzdal se ministerské funkce. Konečným výsledkem jeho trestního stíhání bylo zproštění obžaloby. Návrat do politiky se mu pak již ale nepodařil.

Obětí selhání orgánů činných v trestním řízení byla i eurokomisařka Věra Jourová, která se sice dočasně dostala za mříže, ale v dalším měla větší štěstí než Vít Bárta.

Oba tyto odstrašující příklady jsou pádným důvodem, aby se politici přestali vymezovat odmítavě vůči svým kolegům, jimž policie sdělila obvinění, a aby si připomněli, že základní zásadou trestního práva právního státu je presumpce neviny. V našich podmínkách je zdrženlivost ve vnímání obvinění naprosto nezbytná.

Ostatně házení kamením po pánech Babišovi a Faltýnkovi je poněkud předčasné, protože o stavu jejich trestního stíhání víme pouze tolik, že podali stížnosti proti sdělení obvinění, o nichž musí rozhodnout dozorový státní zástupce. Neznajíce obsah sdělení obvinění, nemůžeme ani předjímat, jak státní zástupce rozhodne. Pokud stížnostem vyhoví, bude to mít platnost pravomocného rozsudku, trestní stíhání se stane bezpředmětným. Zamítne-li stížnosti, policie bude muset znova žádat sněmovnu o jejich vydání. Povolební debata nasvědčuje tomu, že nová sněmovna asi bude při rozhodování o jejich vydání nejméně stejně vstřícná jako ta odcházející. Ale i pak bude nadále platit presumpce neviny, takže rozhodne-li se Andrej Babiš vykonávat úřad předsedy vlády souběžně s účastí na úkonech trestního stíhání, bude to sice nepříjemné jak pro něj, tak pro vládu a pro vnější obraz republiky, ale nám „okolojdoucím“ nezbude, než se s tím smířit a trpělivě čekat na rozsudek.

Samozřejmě, pro veřejnost by asi bylo přijatelnější, kdyby v případě zamítnutí stížností a nového zbavení imunity Andrej Babiš z opatrnosti o vládní funkci neusiloval a zůstal by pouze v čele strany, popřípadě v nějaké významné parlamentní funkci.

Soudím, že vůdcové ostatních politických stran by neměli plýtvat časem a energií na mudrování nad nepříjemnostmi, jež stihly Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka, ale měli by zkoumat, zda je jiná cesta k naplnění jejich volebních slibů než přes koalici s hnutím ANO 2011, vedeným Andrejem Babišem. Pokud jinou nenajdou, mají na vybranou mezi praktickým uskutečňováním aspoň části volebních slibů v koalici s ANO 2011 nebo nečinností v opozici. Politika je uměním možného.