Jak tedy nahradit požadovaných 1000 MWh výkonu, který by měl být nutně státu k dispozici asi tak za 17 let? Řešení je několik:

1. Zajistit skladování elektrické energie, vyrobené navíc v době minimální spotřeby (přečerpávací vodní elektrárny, přečerpávací důlní elektrárny, elektrolýza – výroba vodíku, akumulátory….)

2. Budovat paroplynové elektrárny, jejichž výstavba trvá mnohem kratší dobu a jsou výkonově pohotovější,

3. Pro výrobu elektrické energie používat více obnovitelné zdroje (větrné a solární elektrárny, využívat více geotermální energii, tepelná čerpadla, kogenerační jednotky například na štěpku …..),

4. Hledat úspory při přenosu elektrické energie decentralizací zdrojů blíže těžišť spotřeby namísto dlouhých vedení se ztrátami, která navíc nelze efektivně ochránit ani před extrémy počasí, ani před případnými teroristickými útoky,

5. Zabývat se vážně podporou úspor el. energie, i když je to částečně v rozporu se zásadami tržního hospodářství – co nejvíce vyrábět a prodávat.

6. Omezit vývoz el. energie do zahraničí (v současnosti přibližně 15 % výroby)

7. Splnit závazek polistopadových vlád, které přislíbily, že aby mohl být Temelín vůbec dostavěn, tak se u nás již žádné další jaderné bloky stavět nebudou.

8. Takto ušetřené prostředky věnovat na výzkum a vývoj jiných alternativ výroby, ukládání a spotřeby elektrické energie, vedoucí k nižším nákladům, většímu bezpečí dodávek elektřiny a k větší pružnosti celé energetické soustavy.

Porovnání vhodnosti jednotlivých zdrojů elektrické energie je možno dělat podle ceny za 1kWh nebo podle doby návratnosti příslušné investice. Vláda má k dispozici desítky tisíc zaměstnanců, na jejichž platy vydává ročně 23 miliard. Takže jednotlivé zdroje jistě dokáže rychle a kvalitně vyhodnotit.

V akci by se měl angažovat státní ČEZ, a dále pak stát poskytnutím záruk na půjčky stavitelům a provozovatelům náhradních elektráren.

Zdeněk Joukl, nestraník, praktický sociolog atd.