Senát zároveň zamítl odvolání státního zástupce, který požadoval Juraje Thomu potrestat přísněji i za porušení pravidel hospodářské soutěže. Čtvrteční rozhodnutí je pravomocné. Tolik v úvod článku „Soud pravomocně osvobodil exprimátora Juraje Thomu“, který vyšel v Deníku  dne 8. 12. 2016.

Na první pohled by se mohlo zdát, že je to skandál „okresního formátu“. Ale celostátní medializace dává tušit, že jde o mnohem víc.

Podle článku obžaloba  vytýkala exprimátorovi to, že v červnu 2010 uzavřel se společností BitServis dodatek ke kontraktu o dodávce počítačového zařízení a vybavení. Musel si prý být vědom toho, že dodatek představuje novou smlouvu, kterou neprojednala rada.   Exprimátor argumentoval tím, že rada schválila původní smlouvu z roku 2007 a u dodatku jej pracovníci odboru informačních technologií utvrdili v tom, že postupuje správně. Celé trestní řízení podle něj bylo cílenou kampaní, která ho měla zlikvidovat společensky, politicky i existenčně. Zdůraznil, že se na přípravě dodatku nijak nepodílel: nedal pokyn k jeho vypracování, ani se nezúčastnil žádných jednání s dodavatelskou firmou, což potvrdili svědci.

Neznám pochopitelně podrobnosti případu obsažené ve spisu. Nejsem ani právník, ani státní zástupce, ani soudce, ani obhájce. Ale z informací dostupných z médií se mi zdá zprošťující rozsudek v této věci logický, správný a jedině možný. Mohlo by se  tedy říci, „konec dobrý (myšleno pro exprimátora), všechno dobré“ a jít dál.

Ale  zůstává celá řada nezodpovězených otázek.

Jak je možné, že místně příslušný soud pošle člověka na pět let do vězení, zakáže mu činnost v orgánech obcí a ještě po něm chce mnohamilionovou náhradu škody, když pak odvolací soud posoudí celou věc zcela opačně, nevyslyší volání státního zástupce po zpřísnění trestu a obžalovaného osvobodí?                                                                                                        

Ano, od toho je přece odvolací soud, aby „zkontroloval“ rozhodnutí soudu nižší instance, může znít logická odpověď.

Jak je možné, že orgány činné v trestním řízení nevyšetřily (a pokud vyšetřily, tak  jsem se o tom nikde nedočetl), kdo stál za odposlechy v exprimátorově kanceláři?

Kdo odškodní Juraje Thomu za pracovní, společenskou a morální újmu, které  mu  trestní řízení spolu s  medializací případu způsobily?

Zamyslel se někdo nad tím, zda celá „lapálie“ s dodatkem  smlouvy nemohla být připravená provokace s cílem zdiskreditovat tehdejšího primátora?

Bude někdo uvažovat o tom, zda by nestálo zato prověřit celé trestní řízení v této věci, aby se zjistilo, zda nebyl na orgány činné v trestním řízení činěn politický nátlak? A pokud by se toto prokázalo, vyvodit z toho minimálně kárné a personální důsledky.

Kdo  stojí za  současnou celostátní „módní vlnou“, kdy některé složky orgánů státní moci, pod falešnou záminkou globálního boje proti korupci a za vydatné pomoci ze zahraničí, se snaží kriminalizovat politická rozhodnutí na všech úrovních, hlasování zastupitelů měst a obcí nevyjímaje.

Otázek ne dost na to, aby se v této souvislosti ještě nedaly položit další. Ale i tak stačí k jednoduchému závěru.

To, že se nás to zrovna teď přímo netýká   neznamená, že by se nám něco podobného nemohlo přihodit v budoucnu.

A tak nebuďme k „cizímu“ neštěstí lhostejní a ptejme se, kdo za to může!

Dokud to ještě  beztrestně jde.

Zdeněk Lanz