Prozatím o 12,5 miliardy přijde Česká republika kvůli nedostatkům a chybám tykajících se správy a kontroly čerpání unijních peněz. Evropská komise tak eufemisticky říká, že evropské peníze se u nás rozkrádají. A to ještě částka, o kterou státní rozpočet přichází, nemusí být zdaleka konečná. Peníze se rozkrádají na všech úrovních, od ministerstev až po obce.

Signifikantním příkladem je Jurkovičova rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm, kvůli které už bylo město penalizováno ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. ÚOHS shledal závažné pochybení v zadávacím řízení a konstatoval, že … „pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet více nabídek a rozhodnout o výběru jiné nabídky jako nejvhodnější.“

Pravdou je, že zájemců o realizaci rozhledny bylo mnoho. Dokonce podali i lukrativnější cenové nabídky než pozdější vítěz. Podle odborného posudku se cena stavby pohybuje okolo 6,2 milionu bez DPH. Této částce se se svou nabídkou necelých 6 milionů korun blížila i společnost BS Vsetín. Jenže ona, jakož i další zájemci, byla z výběrového řízení vyřazena. Důvod? Zadavatel dodatečně požadoval, aby společnost měla interního auditora BOZP a PO. Toto počínání ÚOHS ohodnotil sankcí ve výši 50 tisíc.

Pokuta ale nepadá na vrub města. To totiž vyhlašování takto exponovaných zakázek svěřuje na základě mandátní smlouvy společnosti Justitia s.r.o., která vystupuje jeho jménem jako zadavatel. Tento způsob zadávání zakázek se může na první pohled jevit jako transparentní, ale opak je pravdou. Filtrovací společnost obdrží zadávací podmínky s již předem definovaným vítězem. Pokud by pak někdo řízení napadl, nebo jej shledal nezákonným, politici jsou tímto zbaveni veškeré zodpovědnosti.

Vítězným uchazečem se stala společnost Commodum s.r.o. s nabídkovou cenou 10,4 milionů korun. Konečné náklady na stavbu rozhledny se vyšplhaly na 12,2 milionů korun. Stavba je tak předražena téměř o 100 procent. Přitom stojí na místě, odkud z ní není v podstatě nikam vidět. To jen dokresluje fakt, že projekt musel být realizován stůj co stůj, aby někomu mohly za nehty zůstat miliony. A nemuselo přitom jít o jednotlivce. Na vině je neprůhledný systém financování politických stran, který vzájemnou symbiózu politických stran a (nejen) stavebních firem umožňuje. Princip je přitom velmi jednoduchý: předem vybraná firma vyhraje veřejnou soutěž za nesmyslně vysoké peníze, aby pak podíl z této nadsazené částky poukázala jako sponzorský dar politické straně, jejíž představitelé takový obchod domluvili.

Takto se v České republice hospodaří s veřejnými financemi. Z cizího přeci krev neteče.