Vážené delegátky Kongresu, vážení delegáti Kongresu, dámy a pánové. Během projevu Ivana Fuksy se mě někteří z vás stihli dotázat, zda by mě premiér Fuksa vzal do vlády. Já musím říci, že nevím, že to netuším. Nicméně, když označil Ministerstvo práce a sociálních věcí za výkladní skříň ODS, tak bych chtěl poděkovat za tuto pochvalu své práce ve vládě.

Včera jsem tady, dámy a pánové,  uvedl hlavní důvody, které nás přivedly do situace, ve které jsme. Zhodnotil jsem podíl vedení ODS i svůj vlastní osobní podíl, svoji vlastní osobní zodpovědnost na této situaci. Nejenom já, ale, troufám si říct, většina řečníků, kteří mluvili u tohoto pultíku v průběhu včerejšího dne a včerejšího večera a také části noci, se shodovali v tom, že základní problém, který řešíme, je ztráta důvěry u našich voličů. Ale že je to současně mnohovrstevnatý problém a že je to současně problém, který je dlouhodobý, který nenastal teď v těchto týdnech a v těchto měsících. Chci jednoznačně říci, že tu situaci považuji za vážnou, že ji neberu na lehkou váhu, ale že také jsem přesvědčen, že umím nabídnout řešení této situace. Chci učinit kroky, které povedou k obrácení tohoto trendu.

Musím ale také současně jednoznačně odmítnout apokalyptické vize, které se tady z některých projevů hrnuly. Přirovnání k Titaniku a podobně. Tento nihilismus odmítáním. Nestrkám hlavu do písku před problémy, ale odmítám nihilismus, protože věřím ve 25 000 členů ODS. Věřím v ODS. Jsem v ní od roku 1991 nepřetržitě. Nikdy v jiné straně nebudu a nikdy z ODS neodejdu, a proto věřím, že tato přirovnání k Titaniku jsou naprosto nepatřičná a nemístná.

Koneckonců věřím v ODS tak, že klidně řeknu, že když ODS přežila Mirka Topolánka, přežije i Petra Nečase, takže prosím, nebojme se Titaniku. Jsem přesvědčen, že umíme oslovit voliče. Kdybych v to nevěřil, kdybych nevěřil ve vás, členy ODS, kdybych nevěřil ve svou politickou stranu, ve vás jako delegáty Kongresu, věřte, že bych tady nestál a neusiloval o vaši podporu.

Musíme naleznout řešení k mobilizaci voličů. Ty analýzy jednoznačně ukazují, že od nás neodešli, že pouze zůstali doma. A my je musíme namotivovat, aby šli opět s námi, aby šli s námi k volbám, a musím říci, nejenom k volbám do Poslanecké sněmovny. Nezapomínejme, že v roce 2014 budou i evropské volby a především volby komunální. Nemůžeme myslet pouze na jedny volby, ale musíme myslet na všechny tyto troje volby. A musíme přesvědčit voliče, že my jsme pro ně jediná reálná alternativa.

Dámy a pánové, levice jenom čeká na naše chyby. Jitření vnitřních ran občanských demokratů nedělá nikomu v této zemi větší radost než takovým, jako je Bohuslav Sobotka nebo Vojtěch Filip.

Spor o jeden procentní bod u jedné sazby daně na jeden rok, znovu opakuji, spor o jeden procentní bod u jedné daňové sazby na jeden jediný rok. Jako alternativa toho, že otevřeme dokořán cestu k moci této levici, která již dnes říká, že by složenou daňovou kvótu zvýšila o tři procentní body, to je, dámy a pánové, o 120 miliard korun ročně. Tak si, prosím, položme tyto dvě věci na váhu a zvažme, co děláme, zvažme, co činíme, zvažme, co říkáme.

Socialisté takové zvýšení slibují a jsem bohužel přesvědčen, že to myslí skutečně upřímně. A nejenom plakátově, ale že to budou skutečně schopni provést.

Rozumím znepokojení členů ODS. Beru tu kritiku, která se snesla na moji hlavu, vážně. Ale já jsem přesvědčen, že nemusíme měnit program. Jsem přesvědčen, že každý, kdo si poctivě přečte volební program ODS, každý, kdo si poctivě přečte koaliční smlouvu a vládní programové prohlášení, tak tam najde čitelný, zřetelný a jasný rukopis občasných demokratů. Jestli k některé politické straně v koalici má tento vládní program nejblíže, je to jednoznačně ODS. Prosadili jsme tam 80 % toho, co máme ve volebním programu. Je to náš program, se kterým se můžeme a musíme ztotožnit a nemusíme se za něj stydět. Ani za jeho plnění. Já jsem také přesvědčen, že musíme samozřejmě změnit programové akcenty, musíme změnit styl komunikace a musíme také změnit naše chování.

To, co nás čeká, nebude, dámy a pánové, žádná procházka růžovým sadem. Bude to částečný Churchill. Proč říkám částečný Churchill? Bude tam pot, možná tam budou slzy, dámy a pánové, ale nebude tam krev. To v žádném případě. Proto mluvím o částečném Churchillovi. Nicméně to bude tvrdá práce a já jsem jednoznačně odhodlán znovu vyakcentovat některé priority, které jsou z hlediska ODS důležité a které mají oslovit voliče.

Na druhé straně ale velmi varuji před naivními názory, že je jenom tak možné roztrhat koaliční smlouvu. Pokud si někdo vážně myslí, že roztrhaná koaliční smlouva je cestou k lepší koaliční smlouvě, že je tady jiná pravicovější alternativa než ta stávající, tak si troufám říct, že projevuje nebetyčnou naivitu. A nebetyčná naivita nepatří na vrcholná místa v politickém systému. Rozdal jsem vám již svůj návrh dokumentu Cesta k důvěře. Jsou tam konkrétní kroky, konkrétních sedm priorit, konkrétní opatření , konkrétní věci, které chceme akcentovat, které chceme prosadit.  Nikoliv ve dvou letech volebního období , které nás čeká, ale už jenom rok a půl, dámy a pánové, jenom rok a půl. Nikoliv dva roky. Samozřejmě, že musíme být dál rozpočtově zodpovědní, samozřejmě, že musíme klást důraz na dobré školy, na dobré vzdělání, na prostor pro podnikatele, aby mohli vytvářet nová pracovní místa. Ale především, a to chci tady zmínit, dál pokračovat v naší sebevědomé politice v Evropě.

To nevyžaduje pouze odvahu, říci ne. To vyžaduje říct fundované ne. Odůvodněné ne. Mít pro to spojence. A já jsem prokázal, že toto Česká republika dokáže. Dokázali jsme říct ne fiskálnímu kompaktu, dokázali jsme říct ne paktu pro euro plus. Bude-li to v rozporu s českými národními zájmy, vláda ČR pod mým vedením řekne ne i bankovní unii. Věřte tomu, že to tak bude.