„Asi se nehodí jeho první vystoupení ve funkci hlavy státu kritizovat tak odvážně, jak mnozí političtí komentátoři činí. Pan prezident Pavel má jiný životopis než jeho předchůdci, a to dokonce i ti komunističtí. Natož ti, kteří prezidentovali před nimi,“ uvedl politolog k rozhovoru prezidenta Petra Pavla v Partii na Primě. „Ještě nebyl ve válce jako Masaryk, Beneš a Hácha, ani v koncentráku jako Zápotocký a Novotný, ani neměl aureolu disidenta. Je snad jen trochu podobně jako oni v hledáčku zahraničních spojeneckých autorit, chovajících se jako mentoři nebo dohlížitelé. Hlavně má omezené zkušenosti s českou politikou, jejími protagonisty i kritiky a je v situaci, kdy se musí spoléhat zejména na svoje poradce, jež si vybral a kteří mu byli, doufejme, že v dobré víře, doporučeni,“ dodal.

Zbořil podotýká, že na rozdíl od rychle mluvících až upovídaných českých političek a politiků hlavě státu jejich způsob prezentace není vlastní. „Tak asi až po nějaké době uvidíme, zda bude i verbálně schopný formulovat hlavní témata české politiky, případně je přeformátovávat podle svých představ. Dovolil bych si proto říct, že se odvážně vrhá do chladných vod české stranické politiky a zatím se nezdá, že jí rozumí do všech jejích nejmenších detailů,“ komentuje politolog.

Zbořil: Bylo by nevhodné srovnávat s předchůdci

A jakých bylo podle doktora Zbořila sto dní ve funkci prezidenta Petra Pavla pro občany země? Co ukázaly o něm a co o našem státu? „Myslím si, že právě proto, že je homo novus české politiky, bylo by nevhodné srovnávat jej s jeho předchůdci, kteří měli jiné vzdělání a jinou politickou zkušenost. Asi splnil mnohá očekávání svých někdy až hystericky se chovajících voličů, kterým se líbí jeho úsporné vyjadřování a chování, jež se tak výrazně liší nejen od jeho předchůdců, ale i od některých jeho současníků,“ komentuje politolog. „Miluje jízdu na motocyklu jako poslanec Foldyna a umí se prezentovat na veřejnosti doma i v zahraničí, jak si jeho voliči představovali. Snaží se, jak je jeho ústavní povinností, zastupovat stát navenek, a doufejme, že se nemýlí ve výběru spojenců České republiky. Je nutné také rozlišit, řečeno jeho slovy, mezi těmi, s nimiž je možné pragmaticky spolupracovat a se kterými se znepřátelit,“ dodává.

Zbořil přidává další úvahu: „Domnívám se, že pro občany naší země jsou jeho dosavadní aktivity někdy až nesrozumitelné, ale i to si dovolím konstatovat jen s ohledem na dosud existující rozdělení až nenávist částí české společnosti, kterou, alespoň podle svých slov, chce sjednocovat a spojovat. Ale nezapomínejme, že jde stále ještě jen o prvních sto dnů očekávání, a nikoli dělání závěrečného účtu.“