Prvním tématem byly jazyky. K tomu se vyjádřil Jan Kubáček v tom smyslu, že správná jazyková vybavenost je předpokladem dobrého a úspěšného politika. „Obecně platí, že je to bonusem a dobrým předpokladem. U premiéra, ministrů a prezidenta je to téměř povinnost. U šéfa vlády je třeba vyjednávat neformálně, je potřeba, aby mohl komunikovat na summitech, takzvaně na čtyři oči, protože to se často využívá mnohem více,“ hodnotí Kubáček a podtrhuje skutečnost, že právě individuální setkávání a rozhovory mají obrovskou přidanou hodnotu. „Navíc premiér potřebuje i telefonicky řešit velmi rychle zvláště v Evropské unii věci se zahraničními partnery, musí být s nimi v častém kontaktu a jazyková vybavenost je samozřejmě velmi podstatná výhoda.“

Samozřejmost, která není samozřejmá

Prorektor plzeňské pobočky Metropolitní univerzity Ladislav Cabada k tomu dodává: „Ve sjednocující se Evropě a v době globalizace by dobrá znalost cizích jazyků měla být klíčovým předpokladem pro celoživotní uplatnění. To platí dokonce i pro řemeslníky, natož pak pro předsedu vlády, do jehož agendy výrazně patří zahraniční politika a komunikace s partnery v rámci NATO a zejména Evropské unie. To, že pan premiér umí jen anglicky, je samo o sobě málo, na běžné vysoké škole se studenti věnují alespoň dvěma cizím jazykům a překvapuje mne, že na právnické fakultě, kde pan Sobotka vystudoval, tomu tak asi nebylo. Ale mohl se vzdělávat i sám, program celoživotního vzdělávání přece hlásá i ministerstvo školství, vedené jeho spolustraníkem a příznivcem Marcelem Chládkem,“ doporučuje premiérovi Cabada. Logicky se tedy nutí poznámka, že se jedná o neustále připomínanou problematiku, který ani tak dlouho po sametové revoluci není uspokojivě vysvětlena.

Krteček a miminko

Ještě důrazněji oba politologové hovoří o využívání dětí v reklamě, a to především u politiků, kteří by měli být jakými morálním vzorem. Jako poukázání na vyžívání nezletilých v případě člena hradního týmu Nejedlého uvádí Cabada následující: „V zemi, kde prezident dělal reklamu na lyže, je těžké hledat hranici, za níž by politik neměl jít. Pan Nejedlý je samozřejmě kontroverzní postava, nicméně neexistuje žádné právní omezení, které by mu - či komukoli jinému - v účinkování v reklamě mělo bránit. Je to tedy jen otázka citu; ostatně prezidentovo vystupování v čínské televizi v Krtečkem byla rovněž reklama ....“ Jan Kubáček zas připomíná dřívější volební klip ODS.

„Vzpomeňme na Topolánka, kdy v náručí držel svého vnuka – a pak se rozšířilo, že má milenku a žije paralelně i se svou ženou. Využívání dětí je tedy velmi nešťastné a má to bumerangový účinek, je to dvojsečné,“ varuje dále a podtrhuje skutečnost, že čistá dětská duše nemůže říci ne, to nechci, protože za něj mluví rodiče či jiní zákonní zástupci. „ Jak by to dítě pak s odstupem času posoudilo….. Je to takové zneužití dětí a jejich nevědomí, nevyzrálosti, co konají, co říkají a jaký to má dopad – je to velice nefér. Nedivil bych se, že by zadavatel dopadl podle rčení čím kdo zachází, tím také schází. Jde skutečně o vypouštění nebezpečného džina z láhve,“ varuje Kubáček.

„Využití dětí v jakékoli reklamě je vysoce citlivá věc, ale třeba u jogurtů či pracích prášků je pochopitelné. Politická reklama je podle mého soudu na hraně etiky, zejména pokud se dětem do úst vkládají politické slogany,“ dodává k této problematice Ladislav Cabada.

Prvním tématem jsou jazyky. K tomu se vyjádřil Jan Kubáček v tom smyslu, že správná jazyková vybavenost je předpokladem dobrého a úspěšného politika. „Obecně platí, že je to bonusem a dobrým předpokladem. U premiéra, ministrů a prezidenta je to téměř povinnost. U šéfa vlády je třeba vyjednávat neformálně, je potřeba, aby mohl komunikovat na summitech, takzvaně na čtyři oči, protože to se často využívá mnohem více,“ hodnotí Kubáček a podtrhuje skutečnost, že právě individuální setkávání a rozhovory mají obrovskou přidanou hodnotu. „ Navíc premiér potřebuje i telefonicky řešit velmi rychle zvláště v Evropské unii věci se zahraničními partnery, musí být s nimi v častém kontaktu a jazyková vybavenost je samozřejmě velmi podstatná výhoda.“

Samozřejmost, která není samozřejmá

Prorektor plzeňské pobočky Metropolitní univerzity Ladislav Cabada. „Ve sjednocující se Evropě a v době globalizace by dobrá znalost cizích jazyků měla být klíčovým předpokladem pro celoživotní uplatnění. To platí dokonce i pro řemeslníky, natož pak pro předsedu vlády, do jehož agendy výrazně patří zahraniční politika a komunikace s partnery v rámci NATO a zejména Evropské unie. To, že pan premiér umí jen anglicky, je samo o sobě málo, na běžné vysoké škole se studenti věnují alespoň dvěma cizím jazykům a překvapuje mne, že na právnické fakultě, kde pan Sobotka vystudoval, tomu tak asi nebylo. Ale mohl se vzdělávat i sám, program celoživotního vzdělávání přece hlásá i ministerstvo školství, vedené jeho spolustraníkem a příznivcem Marcelem Chládkem,“ doporučuje premiérovi Cabada. Logicky se tedy nutí poznámka, že se jedná o neustále připomínanou problematiku, který ani tak dlouho po sametové revoluci není uspokojivě vysvětlena.

Krteček a miminko

Ještě důrazněji oba politologové hovoří o využívání dětí v reklamě, a to především u politiků, kteří by měli být jakými morálním vzorem. Jako poukázání na vyžívání nezletilých v případě člena hradního týmu Nejedlého uvádí Cabada následující: „V zemi, kde prezident dělal reklamu na lyže, je těžké hledat hranici, za níž by politik neměl jít. Pan Nejedlý je samozřejmě kontroverzní postava, nicméně neexistuje žádné právní omezení, které by mu - či komukoli jinému - v účinkování v reklamě mělo bránit. Je to tedy jen otázka citu; ostatně prezidentovo vystupování v čínské televizi v Krtečkem byla rovněž reklama ....“

Jan Kubáček zas připomíná dřívější volební klip ODS. „Vzpomeňme na Topolánka, kdy v náručí držel svého vnuka – a pak se rozšířilo, že má milenku a žije paralelně i se svou ženou. Využívání dětí je tedy velmi nešťastné a má to bumerangový účinek, je to dvojsečné,“ varuje dále a podtrhuje skutečnost, že čistá dětská duše nemůže říci ne, to nechci, protože za něj mluví rodiče či jiní zákonní zástupci.

„ Jak by to dítě pak s odstupem času posoudilo….. Je to takové zneužití dětí a jejich nevědomí, nevyzrálosti, co konají, co říkají a jaký to má dopad – je to velice nefér. Politik riskuje, že se to může obrátit proti němu, má to bumerangový účinek a je to dvojsečné. Nedivil bych se, že by zadavatel dopadl podle rčení čím kdo zachází, tím také schází. Jde skutečně o vypouštění nebezpečného džina z láhve,“ varuje Kubáček. „Využití dětí v jakékoli reklamě je vysoce citlivá věc, ale třeba u jogurtů či pracích prášků je pochopitelné. Politická reklama je podle mého soudu na hraně etiky, zejména pokud se dětem do úst vkládají politické slogany,“ dodává k této problematice Ladislav Cabada.