Po dvou týdnech v Glasgowě skončila konference ekologických katastrofistů COP26. S jakými výsledky, závěry, dozvuky nebo kritikami?

„Nulovou emisi sprostých slov,“ slíbila Greta Thunbergová, když dostala vynadáno za sprosté nadávky z prvního dne. I tak konferenci klasifikovala jako „jen další bla-bla-bla“. Od prorokyně brzkého konce světa bychom takovou klasifikaci měli brát vážně, takže si shrňme, čeho se na ní dosáhlo, respektive nedosáhlo. Vlastně toho ke shrnutí ani moc nemáme. Nedosáhlo se hlavně navrhovaného zákazu uhlí, nad čímž se předseda konference málem rozbrečel. Zastavila to Indie, která by bez uhlí musela zhasnout a nikdo ji k tomu donutit nemůže. Tak se na to téma hezky kreativně zaslovíčkařilo. Návrh, aby se uhlí úplně vyfázovalo („phase-out“), se změnil v postupné ufázovávání („phase-down“), a to ještě bez konkrétního postupového plánu. Takže Indie je z obliga a spolu s Čínou bude dál pálit uhlí ostošest. Dokonce i Austrálie si pochválila, jak se podařilo zachránit práci jejích havířů.

Konkrétního se nedohodlo nic, co by kohokoli k čemukoli zavazovalo, závěrečné prohlášení k lecčemu jen vyzývá, naléhá a žádá. Teda ano, dohodlo se, že se příští rok všichni znovu sejdou na další poplk. Rozumějme, sletí se soukromými tryskáči, jejichž letošní uhlíkovou stopu list Scotsman odhaduje na dvojnásobek předloňské a čtyřnásobek konference v roce 2015. Počáteční kalkulace britské vlády uvádí, že na Skotsko se jejich příletem sneslo 102 500 tun CO². Mezi 39 tisíci účastníky k tomu přispěl i princ Charles letící osobním letounem z Říma opět varovat, že planetě zbývá rok života, jestli okamžitě nesnížíme uhlíkovou stopu. Borisi Johnsonovi patří pochvala, že soukromě letěl jen z Glasgowa do Londýna, aby stihl soukromou večeři s novináři.