Po vypuknutí kauzy „Babiš a jeho syn“ jste napsal: „V extralize dosud existovalo jedno nepsané, ale neporušitelné pravidlo: Na děti se nesahá. A už vůbec ne na děti nemocné… Tím se zároveň otevřela otázka, zda toto pravidlo padlo, proč bylo porušeno a kdo bude na řadě příště. Myslím, že to bude mít docela závažné důsledky, protože každý z elitního klubu účastníků nepsané dohody se teď může cítit ohrožen.“ Na to reagovalo představenstvo Seznamu, že oni jsou „nezávislá technologická firma“ a že redakce pracuje nezávisle. Předpokládám, že pod tíhou této argumentace se nehroutíte. Nicméně, zatímco Babiš coby „svěřenský“ vlastník médií je politicky aktivní a byznys Křetínského a Babiše má politické konotace, o Ivo Lukačovičovi, vlastníku Seznamu, nikdo nic neví. Dle jeho image by se řeklo – dělá si Seznam, létá si letadýlkem, chodí na čundr…  A Jakub Unger, Jindřich Šídlo a Sabina Slonková třeba jednají na základě redakční svobody. Proč by Lukačovič spouštěl akci proti Babišovi? Nemohlo to být tak, že se mu celá věc děla „pod zadnicí“? A jinak, má se snad Lukačovič čeho bát, pokud jde o soukromí?

Vůbec nepochybuji o tom, že Ivo Lukačovič o ničem nevěděl. Ale to na věci nic nemění. Bylo to jeho médium, které porušilo pravidla hry. Podle mého názoru si teď budou v Seznamu mnohem více dávat pozor na to, co jejich lidé pod značkou Seznamu vypouštějí do veřejného prostoru a jakou to pak má odezvu. To je samozřejmě dobře. Seznam je skutečně technologická firma, takže v Seznamu se teprve učí, co to znamená dělat média. K procesu učení patří chyby, to je normální. Tohle však byla chyba kardinální, z niž se Lukačovičovi lidé stoprocentně poučí. Nemyslím si, že by majiteli Seznamu hrozilo bezprostřední nebezpečí jakéhokoli typu, ale kdyby se jeho média chovala jako neřízená střela, lidé v byznysové extralize, jak jsem to nazval, samozřejmě zbystří a začnou si na něj dávat pozor.