Česká televize připravuje žaloby na TV Barrandov a pořady moderátora Jaromíra Soukupa. Její zástupci nechtějí prozradit, proti čemu konkrétně bude žaloba směřovat. Ředitel skupiny Barrandov Jaromír Soukup si zaspekuloval, že asi na to, že v pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa nezaznělo jejich vyjádření. Dodal ale, že ten pořad nějaké vyjadřování se k faktům nepřipouští a žádný nárok na to nemají. Co si o tom jako expert na mediální právo myslíte?

Svoboda slova není bezbřehá. Na právo prezentovat fakta, názory a obrazy veřejnosti se vztahuje velké množství pravidel. Vyjadřování faktů, názorů a idejí oproti představování si jich v individuálním vědomí nebude nikdy zcela svobodné. Projev totiž může způsobit nenapravitelné škody.

Provozovatel vysílání má povinnost zajistit, aby jeho vysílání bylo objektivní a vyvážené. Právní pojem objektivity je nutno vnímat optikou, která je pro posuzování sporů a pocit objektivity na straně účastníků vyjádřena tezí „budiž slyšena i druhá strana“. V televizním vysílání samozřejmě nelze zcela kopírovat principy dané soudnímu řízení, nicméně tento princip být uplatňován musí. Zásadu objektivity a vyváženosti ale není možno vykládat jako příkaz, aby v nich zaznívaly pouze bezbarvé, opatrnické a hyperkorektní názory. Pořad může být angažovaný, kritický a názorově vyhraněný, ale musí být objektivní a pravdivě sdělovat fakta.

Je pravdou, že některé pořady se kritériu objektivity a vyváženosti vymykají. Úlohou televize není poskytovat sterilní informace, nýbrž odrážet realitu včetně v ní obsažených kontroverzí, nejednoznačností, vrstevnatostí a emocionality. Je tedy možno konstatovat, že mezi úlohy televize patří i vyvolávání celospolečenských diskuzí o aktuálních tématech.

Česká televize není posvátná kráva, musí akceptovat a respektovat kritiku a komentáře jiných médií. Veřejná služba v oblasti vysílání je veřejná i proto, aby o ní mohla probíhat veřejná diskuze a kritika. Pokud média přinášejí férové hodnocení České televize, včetně kritiky, a to i přísné kritiky, činí neocenitelný příspěvek k důvěře ve veřejnou službu, kterou má Česká televize plnit. Ale i kritika musí mít nějaký faktický základ. Žádná kritika není obhajitelná bez pravdivosti tvrzení.

Kdo může televizi – jakékoli – nakazovat, jak mají vypadat její pořady? Může soud v takové věci vůbec rozhodnout, když jde o subjektivní posouzení pořadu odvozené zpravidla od politických sympatií?

Provozovateli není možno přikazovat, jak mají jeho pořady vypadat, ale je mu možno přikazovat, jak vypadat nesmějí. Obecným regulativem je zákon, a to například zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, o regulaci reklamy, občanský zákoník a tak dále, které aplikuje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a soudy. Rady ani soudy by subjektivně rozhodovat neměly, a už vůbec by neměly rozhodovat na základě politických sympatií.

Povinnosti, které má provozovatel televizního vysílání, jsou mnohem širší než povinnosti, které mají jiná média. Hlavní povinností je zachovávat objektivitu a vyváženost vysílání. Tento imperativ vyplývá z omezeného počtu elektronických médií, což ve svém důsledku znamená, že elektronická média mají sloužit všem občanům. Nestrannost však není nestranností mezi pravdou a nepravdou, spravedlností a nespravedlností, tolerancí a netolerancí. Vysílatelé nejsou povinni být morálně nebo politicky neutrální.

Z některých pořadů veřejnoprávní televize je znát, komu její redaktoři straní. Lidé ale nad tím buď jen naštvaně mávnou rukou, nebo ji přestávají sledovat, což dokládá nejnovější rekordní pokles důvěryhodnosti ČT. Jakým způsobem by se ti, kteří jsou s jejím vysíláním nespokojeni, mohli domáhat toho, aby Česká televize dbala zákona a poskytovala objektivní, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů? A co jako právník říkáte pojmům objektivita, vyváženost a všestrannost informací, což je citace z onoho zákona o ČT?

Orgánem, kterým veřejnost uplatňuje právo na kontrolu činnosti České televize, má být Rada České televize. Tato rada je kreována Poslaneckou sněmovnou. Veřejnost tedy může složení rady ovlivnit skrze svůj hlas odevzdaný ve volbách.

Objektivita a vyváženost vysílání jsou neurčitými právními pojmy. Interpretace neurčitého právního pojmu je pak zcela v kompetenci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která musí nejprve tento neurčitý právní pojem objasnit a určit jeho rozsah a poté vyhodnotit, zda okolnosti konkrétního případu lze zařadit do rámce daného neurčitého právního pojmu. Do určité míry může být nápomocno definování pojmu objektivita a vyváženost. Objektivitu je možno charakterizovat jako neutralitu ve vztahu k předmětu zpravodajství, nestrannost, pravdivost a relevanci. Vyváženost je pak možno charakterizovat jako vyváženost v proporcích předávané zprávy nebo údaje. Pojem objektivita tedy v sobě zahrnuje zejména správnost a přesnost, transparentnost a věcnost. Vyváženost je pak nestranickost, kdy nejsou některé názory potlačovány ve prospěch názorů jiných. Je tedy možno uzavřít, že objektivní a vyváženou informací je informace relevantní.