V senátních volbách ČSSD neuspěla, bez mandátu skončily i její známé tváře jako Zdeněk Škromach a Jan Mládek. Co to pro nejsilnější vládní stranu znamená?

Na jednu stranu je to samozřejmě pro ČSSD nepříjemné, na druhou je to ale příležitost začít sázet na novou generaci politiků, například na některé známé regionální osobnosti, na úspěšné hejtmany a na střední generaci politiků mezi třiceti a čtyřiceti lety věku. Jedna skupina politiků evidentně odchází a nové tváře nastupují. Jestli někdo je vítězem druhého kola senátních voleb, pak jsou to jednoznačně regionální politici – všechny strany uspěly právě s regionálními osobnostmi.

Ministr Mládek spojil se svým úspěchem či neúspěch v senátních volbách i ministerskou budoucnost. Znamená to, že budeme mít nového mistra průmyslu a obchodu?

Teď je verdikt na Bohuslavu Sobotkovi, výsledek voleb mu dává možnost obměnit vládní tým a přivést novou tvář. Pokud ale nový ministr nebude zkušený člověk, už toho příliš nezmůže, do roka jsou sněmovní volby a to je doba, po kterou ministrovi zpravidla trvá, než se vůbec rozkouká, začne mít úspěch a prosazovat své vidění světa. Dá se říct, že by to byla jen kosmetická změna, nová tvář, ale ne politik, který by měl reálnou šanci něco změnit nebo prosadit. Na to už má příliš málo času.

Pokud zůstaneme u sociální demokracie, je výsledkem voleb i to, že neuspěli Sobotkovi odpůrci. Co to znamená směrem dovnitř strany?

Pokud strana začne promýšlet výsledky jak krajských, tak senátních voleb, dá jí to jednoznačnou zprávu, že voliči jsou realisté a spíše sázejí na jim známé komunální tváře, na lidi z nižších pater politiky, kteří mají výsledky. Pro ČSSD je to jednoznačně zpráva, aby vsadila na nové tváře a mladší politiky, a zejména na své úspěšné regionální tváře. Uspěli starostové a často se to ukázalo i u ANO, u lidovců i dalších stran.

K úspěšným patří právě zmínění lidovci. Je to dokladem dalšího vzestupu této strany?

Myslím, že to znamená hlavně to, že v KDU-ČSL pochopili význam místních autorit a připojili k nim svou značku. Ale nejsem si jist, že k volbám šli voliči kvůli tomu, že šlo o lidovecké kandidáty, bylo to spíš proto, že kandidáty znají a vědí, že mají něco odpracováno a věří jim. A jsou přesvědčeni, že trable, které je tíží v městech, tito lidé přenesou do horní komory Parlamentu a začnou je opravdu řešit. Tam, kde šlo o místně známou osobnost, uspěla, ale když to byla uměle dosazená celebrita, tak propadla.

Co lze říct k výsledku hnutí ANO?

I pro hnutí ANO je to tatáž zpráva, jakou jsem zmínil pro předchozí strany. Je potřeba se zaměřit na výběr osobností v lokalitách a je potřeba začít budovat zázemí tam.

Kdo jsou podle vás největšími poraženými senátních voleb?

Bezesporu je to KSČM. Politická logika by velela, že strany, které jsou postavené na voličské disciplině, při nízké účasti uspějí. To je bezesporu KSČM, ale ukázalo se, že tato strana své voliče neumí přivést k volbám. Je to vidět o to více, že uspěli dva Severočeši, Jaroslav Doubrava jako bývalý senátor za KSČM a senátorka Dernerová, která má spíše protestní voličstvo, dokázali své voliče přivést, ale komunistům se to nedaří. Tím, kdo nejvíce utrpěl a kdo se bude muset zamyslet nad tím, jak svým voličům sdělit, že senátní volby jsou důležité, je rozhodně KSČM.

Jedním z nejviditelněji poražených byl také Zdeněk Škromach…

Pro Zdeňka Škromacha to jistě není dobrou zprávou, ale jsou zde další zvučná jména, jako Stanislav Juránek nebo Helena Válková, kteří neuspěli. Nemyslím, že Škromach patří mezi největší poražené.

Tradičně se v souvislosti se senátními volbami mluví o nízké volební účasti. Bylo by vhodné posílit popularitu Senátu třeba rozšířením jeho pravomocí?

Určitě by jednou z variant, jak zvýšit vážnost Senátu, bylo posílení jeho pravomocí a druhé komoře by to prospělo. Zároveň by variantou bylo i to, že by se senátní volby spojily s krajskými bezprostředně a regiony by pak mohly své kandidáty bezprostředně nominovat. Bezesporu by Senát také potřeboval i více mediální pozornosti, úspěchy tam jsou a senátoři dobře zvládají logiku jakéhosi místního „ombudsmanství“, ale není to mediálně vděčné. Pak přichází k volbám jen odhodlaná aktivní voličská menšina, která jejich výsledky zná.

Říká se, že je u nás vedena permanentní volební kampaň. Jaké to má dopady?

Nyní už zase v kampani jsme a to není ideální, politické řemeslo to nezklidní a nepodpoří to nepopulární, ale přitom nutné kroky. Vede to jak k rozrušení a napětí ve společnosti, tak k pouze populistickému rozhodování a k nekonečnému politickému osočování.

• Další názory politologů ČTĚTE ZDE