Podle britského tisku se manželé Clintonovi hádají o to, kdo může za prohru Hillary v prezidentských volbách. Nemáme ambici zakládat manželskou poradnu, ale pojďme si ty argumenty projít. Bill tvrdí, že Hillary neustále útočila na Trumpa a nevzbuzovala dojem, že by jí záleželo na chudých bílých voličích. Dále své ženě vytkl, že jeho rady nebrala v potaz, že šéf její kampaně Podesta je neschopný a že svůj díl viny má i Obama, který navzdory vynaloženým financím nebyl schopen zlepšit situaci chudých černochů. Hillary naopak z prohry viní šéfa FBI Comeyho, který ji vyšetřoval za uniklé e-maily, a Billa nařkla, že byl dlouho „mimo“ a jeho rady nefunguji. Daily Mail dodává, že Bill se vždy snažil působit chápavě vůči chudým lidem a že Hillary v kampani stále vypadala, že je „pissed off“.Inu, kdo má pravdu? Co se pokazilo?

Co se pokazilo? To houfy chytrých i těch druhých politologů už určitě horečně a do detailu sepisují do objemných bichlí. Nejspíš v nich bude něco o tom, že se Demokratická strana už někdy před dvěma třemi dekádami rozhodla zapomenout na ty obyčejné lidi „tam dole“ a plně vstoupila do služeb onoho „jednoho procenta tam nahoře“, že se úplně odtrhla od reality a nahradila si ji virtuální realitou vzájemného ujišťování o výjimečnosti a trvanlivosti vlastních smyšlených „pravd“, že si „uzákonili“, že každý, kdo si myslí něco jiného než oni, je primitiv, hlupák a idiot, že se historicky znemožnila tím, že nominovala tu nejhorší možnou kandidátku a přitom podvodně v zákulisí „zabila“ Bernieho Sanderse, který možná mohl být Trumpovi soupeřem…

Výčet bude dlouhý, ale už dnes je možná důležitější otázka, jestli Demokratická strana dokáže po prvotním šoku vzít rozum do hrsti, přiznat si své chyby, zbavit se těch nejzkorumpovanějších lídrů a zkusit něco pro příští kongresové volby udělat s  ultrapravicovým zákonodárným sborem, který z nynějších voleb vzešel. Podle mého by to měl být nyní „imperativ doby“, samozřejmě za předpokladu, že si někdo nemyslí, že svrhnou Trumpa pouličními protesty a profesionálními pouličními demonstranty placenými bůhvíjakým „Sorosem“.

Příznačnějším ale je, že se – stejně jako v případě Brexitu – zatím nehledají chyby u sebe, ale u všech možných ostatních, jak jste se ptal. A je to fakt trapná podívaná. Nejmocnější lidé světa v totální, dětinské křeči.