„Zákon měl přerušit propojení velkého byznysu, politiky a státní správy tím, že by státní správa získala výraznější nezávislost, ale to se v zákonu nepodařilo. I z některých pozměňovacích návrhů je vidět, že politici tomu propojení nebrání a možná ho ještě posilují,“ obává se profesorka Vysoké školy ekonomické v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Překvapilo vás, s jakou razancí vstoupil do projednávání zákona o státní službě prezident Miloš Zeman s ostrou kritikou politických náměstků, nazval je dokonce slimáčky na kapustičce?

Mě to nepřekvapilo, protože se prezident o tom víckrát zmiňoval, ale ta razance mi připadala zbytečná. Protože po tom, jak byl zákon změněn po dohodě opozice s koalicí, je úplně jedno, jestli na ministerstvech budou, nebo nebudou političtí náměstci. Posloužili jen k tomu, aby prezident řekl nějaké výhrady, na které lidi budou silně reagovat. Když totiž prohlásí, že bude nějaký politický náměstek, lidi si řeknou, že to je zase jen politická trafika, že zase budou mít politici nějaké výhody. Zní to hrozně populárně. Přitom je legrační, že vlastně ten pojem politický náměstek v zákoně vůbec není.

Vám se změněný návrh také nelíbí. Co Vám připadá jako podstatnější problém než prezidentovi političtí náměstci?

Původní představa byla, že budou instituce státní správy a politika odděleny. Krásně to vysvětlil Ondřej Vondráček (unijní legislativní právník a autor knihy Korupce jako parazit – pozn. red.) v jednom rozhovoru, když řekl, že kam kůň s vozem pojedou, to je otázka politická, avšak o tom, zda správně zapřáhneme koně před vůz, nebo za něj, rozhodne státní správa. Prostě by to mělo být jasně oddělené: politická rozhodování a vyjednávání a profesionální zpracování podkladů a profesionální výkon toho, co politici rozhodli. Nemělo by to probíhat tak, že se nastaví výběrové řízení tak, jak který politik potřebuje, ale podle toho, jaký je cíl. Aby politici nerozhodovali v něčím zájmu. Původně měli političtí náměstci být na úřadech proto, aby spolu s ministrem pomáhali prosazovat politická jednání, aby například jednali s opozicí nebo v rámci koalice, ale nemohli by říkat úředníkům, jak mají politické zadání realizovat. Vedle toho měli být odborní náměstci, kteří opravdu velmi dobře znají postupy a fungování státní správy, ti měli odpovídat v rámci rezortu za konkrétní oblast. Měla se oddělit sféra politického rozhodování a politické odpovědnosti a sféra administrativního rozhodování a odpovědnosti za to. Teď je to tak, že si ministr dosadí nějaké koaliční náměstky, nikoho moc nezajímá, jestli o rezortu něco vědí, nebo nevědí, to nikdo nezkoumá, ale ti ovlivňují státní správu. Ta situace teď je taková, že tady máme víc politických než odborných náměstků.

Prezident Miloš Zeman dokonce prohlásil, že když ke změně zákona o státní službě nedojde a Poslanecká sněmovna přehlasuje jeho veto, podá stížnost k Ústavnímu soudu. Jaký to podle Vás má smysl, bude se tím Ústavní soud vůbec zabývat, když toto ustanovení zřejmě není v rozporu s žádným ústavním zákonem?

Nejsem ústavní právník, neodvážím se říci, jestli to má šanci, jestli by se tím Ústavní soud zabýval nebo nezabýval. Ale většina ústavních právníků, které považuji za dobré, protože neříkají, co chtějí politici slyšet, se v zásadě shodují v tom, že by to šanci nemělo. Prezident chtěl v této chvíli ukázat svůj vliv, chtěl získat jistou popularitu tím, že je proti politickým náměstkům, což běžní občané vnímají tak, že je proti politickým trafikám. I když to s tím nesouvisí, hezky to vyzní. Miloš Zeman chtěl ukázat, že má tu mocenskou sílu. Každopádně si byl také vědom, že jsme v situaci, kdy zákon vyžaduje Evropská unie, protože ji nebaví, aby se tady ztrácely miliardy v projektech, které nemají smysl, nebo jsou rozkradené, a v momentě, kdy by se zákon dostal k Ústavnímu soudu, se to vlastně zpochybní. Jsem zvědavá, jak Evropská komise zareaguje vůbec na tu radikální změnu zákona, která vznikla po dohodě koalice s opozicí, kdy je zákon z hlediska efektivity velmi špatně nastaven.