Polská kontrarozvědka zadržela v souvislosti s obviněním z proruské špionáže prvního vůdce politické strany Mateusze Piskorského z neparlamentní strany Změna. „Je to jako ve většině podobných případů kdekoli ve světě tak trochu komedie a tak trochu drama se špatným koncem. Mají své čtenáře, přepisovače skutečných i smyšlených příběhů, kteří se domnívají, že pronikají do nitra nějakých tajemství. Zdá se to směšné v době, kdy lze předávat tajná sdělení pomocí nejvyspělejší techniky na nejnepředstavitelnější vzdálenosti rychlostí světla, ale přece jen je možné používat legendy a pověsti ‚tajné povahy‘ za účelem kompromitace politiků a političek různé státní příslušnosti,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.

Proto také existují na celém světě „tajné zpravodajské služby“, které většinou ani nejsou zpravodajské, jako spíše tajné. „Možná že ani takové informace nehledají, jen žádoucí legendy vyrábějí. Dostávají mnoho peněz, aby vyzvěděly to, co většinou dávno všichni vědí, anebo i to, co sice nevědí, ale co nikdo k ničemu nepotřebuje. V době kosmických spojení a v době, kdy dokáže prostřednictvím nejnovějších vynálezů vlézt zvědavá kamera někomu až do postele, proč utrácet peníze za ‚špiony‘? A přesto se tak děje, špioni dostávají zaplaceno nebo jsou popravováni, jejich zaměstnavatelé se stávají váženými personami, a jak víme z Ruské federace nebo Spojených států, mohou být dokonce i prezidenty,“ poukazuje politický analytik.

Z našich dějin známe příběhy existence a odhalování špionážních center

Nezbývá tak než si myslet, že hlavními důvody existence „špionů“ je dnes snaha používat jich jako pramenů smyšlených nebo dokonce i pravdivých důvodů, nikoli pro poznání nějaké skutečnosti, ale jako prostředků kompromitace. „Z našich dějin známe příběhy existence a ‚odhalování špionážních center‘. Jedno z nich vytvořil v padesátých letech minulého století i generální tajemník KSČ Rudolf Slánský, a byl proto ‚po zásluze‘ popraven. A abychom si nemysleli, že se odvoláváme jen na dávnou minulost, připomeňme si jen pád ministerského předsedy Nečase a jeho milenky, později ženy Jany, o které sice víme, že dostávala kabelky, ale dodnes nevíme, co v nich bylo. Ale nepochybujme, když bude třeba, tak se to veřejnost rychle dozví,“ myslí si Zdeněk Zbořil.