Tak nám BIS opět předložila výroční zprávu o své činnosti. Dozvěděli jsme se, že proruští aktivisté už nejsou jen „užiteční idioti“, ale už jsou přímo řízeni ruskými bezpečnostními složkami a jinými institucemi. Co se Číny týče, Číňané se prý snaží nacházet spolupracovníky mezi význačnými českými osobnostmi. Bezpečnostní experti začali spekulovat, zda by každý, kdo jede do Ruska či do Číny, neměl být proškolen. Co k tomu říci? Také cítíte strach?

Strach? No jasně, že ho mám! Jak je možné, že když tohle všechno naše BIS ví, tak že nikoho nezatýká, nestaví před soud, nedeportuje, nepřipravuje pro nepřátelskou pátou kolonu internační tábory…? Sakra, takhle by to taky přece mohlo vypadat, že si myslí, že má v náplni práce jednou za rok zopakovat, co si myslí u Evropských hodnot, ne? 

Chystá se první setkání Putin–Zelenskyj. Lze čekat něco jiného kromě oťukávání? Mimochodem, kam až nakonec dospěly úvahy Emmanuela Macrona stran nutnosti dohodnout se s Ruskem? 

Pokud se nepletu, tak jejich setkání mezi čtyřma očima zatím potvrzeno nebylo, ale i kdyby bylo, žádnou revoluci bych neočekávala. Problémy, které se nahromadily během pěti let – a nutno podotknout, že pěti válečných let – jedno posezení vyřešit nemůže, i kdyby byla oboustranná vůle. Obě strany mají své pozice, rozhodne to, do jaké míry budou s to akceptovat vzájemné zájmy. Nicméně, pozitivem je už alespoň to, že 75 procent Ukrajinců podporuje vizi mírových rozhovorů Zelenskyj–Putin o Donbasu, z čehož jaksi plyne, že „strana války“ a ukrajinští nacionalisté ochotní „jít až na Moskvu“ jsou v drtivé menšině. A důležité bude i to, do jaké míry už mají Francie s Německem ukrajinské krize plné zuby a do jaké míry proto budou či nebudou tlačit Kyjev k dodržování minských dohod. Z Bruselu zní, že od summitu „normandského formátu“ očekávají „hmatatelné výsledky“. Bůh ale suď, co tím kdo v Bruselu vlastně myslí. Uvidíme, co bude.

A nevím, kam myšlenkově dospěl Macron, nicméně jeho teze o budoucnosti Evropy se související nutností sbližování s Ruskem zaznívají možná už druhým rokem, takže to lze vnímat jako dlouhodobý trend, který jen tak nevyvane.

Německo připravuje nový návrh migrační politiky EU. No, nový... Že by se na hranicích EU migranti zaregistrovali, země EU by si je přerozdělily a azylové řízení by proběhlo u nich. Jenže migrant by už prostě byl „přidělen“... Jak se vám to zdá? Ve světle informací o nemožnosti deportovat odmítnuté azylanty i ve světle toho, že vlastně to tak nějak navrženo a odmítnuto bylo už předtím.

To je jen další příklad poměrně nešťastného faktu, že lídři EU nejsou s to vygenerovat žádnou novou myšlenku. Drží se jakési představy, a když zjistí, že je neprůchodná, snaží se opakovat cosi, co předtím už několikrát nevyšlo, v naději, že tentokrát se to už přece podařit musí. Sedat si opakovaně na žhavou plotnu v naději, že to ta plotna nakonec vzdá a sama od sebe kamsi zmizí, je dost pochybné, ne?

„Pokud ho nesesadíme, bude znovuzvolen.“ Nádherný citát jednoho z demokratických kongresmanů směrem k procesu impeachmentu Donalda Trumpa. Když se nad tím zamyslíme, do jaké míry je to pravda? Jinak, Angela Merkelová a další evropští politici začali zdůrazňovat nutnost zachování akceschopnosti NATO. Máme mezi řádky číst strach, že se na ně Trump „vybodne“?

Samozřejmě, že nevím, jestli Trump ve volbách příští rok vyhraje, nicméně on sám „spokojeně“ tvrdí, že mu nynější pokus Demokratické strany o impeachment k vítězství zcela jistě pomůže. Zrovna skončila veřejná fáze slyšení, kterou přenášela televize, a jediné, co iniciátoři celé akce až dosud dosáhli, je pokles nálad ve prospěch impeachmentu. Trumpova čísla zůstávají přitom více méně stejná. Nyní tedy budou následovat ještě další procedurální kroky, ale Demokratická strana si musí ujasnit, co že to nyní vlastně chce. Tím spíš, že už první její kongresmanka oznámila, že pro stále nepopulárnější impeachment hlasovat nebude, a je pravděpodobné, že ji budou následovat i další demokratičtí politici, obzvláště pak ti z tzv. swing-states, tedy států, v nichž mohou klidně zvítězit demokraté stejně jako republikáni. Celý ten pokus o impeachment je zkrátka opravdu podivný a Demokratická strana už mnoho dobrých možností ani nemá. Zdá se, že ať udělá cokoli, prohraje. Nejspíš nakonec „zruší“ impeachment, spokojí se jen Trumpovým „pokáráním“, z čehož ale neplynou žádné důsledky. A stáhne se lízat rány a připravovat obranu před avízovanou zprávou zvláštního inspektora ministerstva spravedlnosti Horowitze, který má 9. prosince v Senátu odhalit, kdo inicioval celou tu vymyšlenou aféru s Trumpem a ruským vměšováním. A pak bude samozřejmě zajímavé zjistit, který „génius“ pro změnu vymyslel celou tu naprostou marnost s tím impeachmentem.  

S Angelou Merkelovou máte pravdu. Zrovna včera tvrdila, že NATO je nyní pro nás důležitější než v časech studené války. Čili v době, kdy kapitalismus je i v Rusku, jsme na tom prý hůř, než když proti sobě stály dvě znepřátelené ideologie a dva vojenské bloky. To je opravdu zarážející. Možná je to snaha uchovat alespoň něco hmatatelného a známého ve světě, který se drasticky mění. Ale možná je to jen na nějakou diagnózu. 

A Trump přitom vůbec nepomáhá. Prý je rozhodnutý snížit americké příspěvky Alianci z nynějších 22 na 16 procent… „Dolepí“ to Němci? Nebo všichni společně, navrch ke navýšenému nákupu amerických zbraní? Podle některých odhadů by členové NATO měli v příští dekádě do rozpočtu NATO celkem nově nalévat o nějakých 100 miliard dolarů víc než dosud. 

Jo, to musely být časy, když ještě existovala Varšavská smlouva! Protože teď jsou USA na své spojence jako psi a zadarmo nic nedají… 

Bašár Asad se dohodl s íránskou vládou na tom, že Írán znovuvybuduje syrská města a předměstí. To je zajímavé. Má to znamenat, že to Írán i zaplatí? 

Upřímně, neznám podrobnosti zmíněných dohod, ale je vcelku jasné, že Sýrie po osmi letech války a stále pod západními sankcemi žádné své vlastní, natož velké peníze nemá, aby rozsáhlé projekty obnovy měst zaplatila. Vše, co se v Sýrii aktuálně buduje nebo opravuje, je v zásadě financováno ze soukromých peněz tamních oligarchů. Z toho lze vyvodit, že zmíněné projekty budou nejspíš stavět Íránci za své, možná se připojí i peníze z Číny nebo odjinud, a splácení bude ponecháno na budoucnost. Nebo se třeba může odehrávat v jiných formách, a vůbec nemusí být peněžní.   

Že přibývají důkazy o tom, že chemický útok v Dúmě nebyl „Asadův“, jsme už řešili. Překvapivé je, že k této teorii se přiklonila i hvězda „republikánské“ televize FOX News Tucker Carlson. Že prý všichni ti géniové, kteří tvrdí, že „ty nebohé děti“ zabil Asad, si vymýšlejí. Nabízí se otázka, možná trochu odvážná: Může to být náznak, že v případě znovuzvolení Trumpa by mohla přijít dohoda USA s Asadem? Ve druhém volebním období si prezidenti mohou dělat, co chtějí, říká poučka.

Možné je samozřejmě všechno, ale v zásadě si neumím představit nějaký smysluplný důvod, proč by měli Asad s Trumpem (nebo obráceně) uzavírat nějaké dohody. Z pohledu Sýrie jsou americké jednotky jednotkami intervenčními a okupačními, USA navíc blokují část syrské ropy, aby se nedostala do rukou syrského státu, a nic z toho jen tak v dohledné době nejspíš neskončí. A i kdyby ano, k dohodám je potřeba alespoň nějaká míra důvěry a netuším, proč by měla Sýrie najednou Spojeným státům začít věřit…  

Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

Blíží se „platební“ summit NATO, na kterém budou USA navíc tlačit své spojence k zesílení odporu proti Rusku, ale nově také proti Číně…