V Otázkách Václava Moravce ministryně obrany zdůraznila, že dlouhodobá pomoc České republiky Ukrajině má smysl. A že nesmí přestat. „Je zřejmé, že Rusko má zájem o obnovu SSSR,“ uvedla.

„Některé nápady paní Černochové jsou v poslední době trochu neobvyklé. Předpokládám, že je uskutečňuje v souladu s názory a rozhodnutím nejen premiéra Fialy, ale také celé vlády. Její tvrzení, že Ruská federace a mnozí Rusové mají nejen nostalgii po SSSR, ale dokonce vážně uvažují o jeho resusistaci  nebo druhé perestrojce může potvrdit každý, i když třeba nesleduje jen vysílání a komentáře v českých televizích,“ říká politolog Zdeněk Zbořil. „Na věži dobytého Azovstalu byla vztyčena ruská vlajka podobně jako na kupoli německého Reichstagu v Berlíně. Kdo viděl zasedání rady/sovětu Euroasijského ekonomického fóra, jehož účastníky byly mj. hlavy postsovětských států a jednacím jazykem ruština, nemusí pro takové tvrzení chodit daleko. Dokonce už asi před měsícem na mnohatisícové manifestaci v Lužnikách vlály prapory Ruské federace, Sovětského svazu a centrálním emblémem byla carská dvouhlavá orlice hledící na východ i na západ. Mohutný sbor a přítomní diváci zpívali chorál Velké vlastenecké války Vstavaj strana ogromnaja, vstavaj na smejrtnyj boj!, a tak nemusíme pochybovat, že názor paní ministryně Černochové, podobně jako pana předsedy vlády, který říká, že jsme ve válce na východě Evropy, není daleko od reality,“ dodává.

Jedna z největších zásilek na pomoc Ukrajině z EU

Česká republika pomáhá Ukrajině kontinuálně. Česko zatím poskytlo Ukrajině napadené Ruskem vojenský materiál za víc než 3,5 miliardy korun. Nyní ministryně navrhne další dodávky za 600–700 milionů korun.

„Dokonce jsem slyšel rozhovor s paní ministryní, která tajemně, aniž chtěla prezidentovi RF specifikovat seznam vojenského materiálu, o kterém mluví jako o jí garantované zásilce za dalších 700 milionů Kč, je to celkem jedna z největších zásilek na pomoc Ukrajině z EU,“ uvedl politolog. „Doufejme, že nejde jen o ‚ojetiny‘, jako jsou ta auta, které se prodávají ukrajinským zákazníkům, kteří je mohou podle rozhodnutí pana prezidenta Zelenského bezcelně dovážet do své vlasti. Také si dovoluji věřit, že když NATO a EU naši zbrojní iniciativu tak podporují, že se české armádě dostane za přiměřeně výhodné ceny něčeho modernějšího a nikoli jen něco od neslavných bulharsko-vrbětických dealerů,“ dodal.

Ukrajinský velvyslanec v ČR Jevhen Perebyjnis apeloval, že teď máme možnost zastavit ruského agresora na území Ukrajiny. Zabránit tomu, aby ruský agresor šel dál, třeba na hranici Evropské unie a možná i dál. „Nemůžeme vylučovat, že zaútočí i na pobaltské země nebo na země střední Evropy. Myslím si, že je to v zájmu všech, abychom Rusko porazili na území Ukrajiny,“ říká.

„Ano, to je tzv. Zelenského doktrína prezentovaná panem prezidentem při jeho spanilých jízdách po celém světě. Dovolím si předpokládat, že se pan velvyslanec mýlí, protože dnešní RF nemá vojenskou sílu takový ambiciózní plán realizovat,“ komentuje Zbořil. „Na teritoriu, o kterém pan velvyslanec mluví, se v letech druhé světové války pohybovaly miliony vojáků válčících stran a ty dnes nejsou k dispozici. Nápad porazit ‚armádu agresora‘ na území Ukrajiny také není nejmoudřejší. Už dnes vidíme, že některé části země, kde probíhají zatím jen omezené boje, jsou devastované a náklady na ještě větší škody a jejich odstraňování by mohly být pro zatím ještě Ukrajinu podporující státy od takové války odrazující anebo, jak říká americký prezident Joe Biden, ‚odstrašující‘...“ dodal.

Žebračenky. Pomůže „pět Babiček“?

Tento týden by už mělo dojít ke schválení příspěvku pět tisíc korun pro rodiny s příjmem do milionu hrubého. A jak hodnotíte debaty o udělení příspěvku? „Jako trochu zmatené, ale odpovídající nepromyšlenému a trochu složitě konstruovanému plánu pomáhat. Jeho kritici ho už dnes nazývají žebračenkami. Jistě by těch ‚pět Babiček‘, jak jim někdo říká, leckomu pomohlo, ale jen dočasně a předvolebně. Škody materiální i morální by mohly být větší,“ říká Zbořil.

ČEZ oznamuje další a další zvyšování cen, inflace roste. „Možná se mýlím, ale žádných reakcí vlády a jejích odpovědných ministrů jsem si zatím nevšiml. Ale třeba se mýlím a nějaké dobré úmysly obě strany mají. Na to, že ČEZ je firma s velkou státní účastí, je tato váhavost až nebezpečná. A jak říkali staří revolucionáři v minulosti – kdo chvíli stál, již stojí opodál,“ komentuje Zbořil.

Koalice chválí, jak republika zvládá uprchlickou krizi, opozice kritizuje chybějící evidenci a zneužívání sociálních dávek. „Kdyby šlo jen o parlamentní přetahování mezi vládními stranami a opozicí, a pokřikování z poslaneckých lavic, snad by nás to nemuselo vzrušovat. Ale s tím, jak se to vládě daří nebo nedaří, se lidé setkávají denně, na každém kroku, a mají větší možnost setkávat se s tím, jak tomu ve skutečnosti je, než političtí profesionálové přihlížející z dobře zabezpečených sálů a kuloárů budov na Malé Straně, kde se nějakou korunou na stravu a slavnostní radovánky nešetří. Stejně jako v budovách stále přibývajících ministerstev a úřadů ziskuchtivých neziskovek, jejichž energie pak chybí lidem, kteří mají evidovat a vyplácet dávky a kontrolovat, zda nejsou zneužívány,“ podotýká Zbořil.

Pozor na nadbytečné animozity a demonstrativní exhibice

V Poslanecké sněmovně vzniká zákon, který má zrovnoprávnit svazky stejnopohlavních párů s těmi, které uzavírají heterosexuálové. Zákon by měl být předložen v brzké době, o detailech se ještě jedná. Je to vlastně důležité? „Nevím, jak pro nás, ale zdá se mi, že pro Evropu je to důležité až příliš. Jsem ale asi v těchto věcech nezkušený komentátor. Pamatuji si ještě dobu, kdy byly homosexuální styky považované za trestný čin a v nacistickém Německu kvůli tomu posílali vězně s růžovým trojúhelníkem do koncentráku. Později se homosexualita tolerovala, dnes se někdy dokonce doporučuje,“ vzpomíná Zbořil. „Na složitém vztahu k většinové společnosti se tím ovšem nic nezměnilo, jak ukazují problémy duchovních nejen katolické církve, ale i poměry na amerických univerzitách. I v neevropském civilizačním prostoru to není jednoduché, a tak se mi zdá, že by se neměly propagovat revoluční změny v mezilidských vztazích obecně a mezi různými pohlavími zvláště. Něco jiného jsou samozřejmě právní poměry v rodině, vztahy mezi matkou, otcem a dětmi, protože jsou ještě v mnoha zemích nejasně definovány vztahy k majetku, dědictví, adopci atd., a málo platné, otevřeli jsme se světu a musíme jej navštěvovat. Proto si myslím, že ustanovení připravovaného zákona by měla být formulována s ohledem na velmi široký a srozumitelný konsenzus, aby nevznikaly nadbytečné animozity a demonstrativní exhibice vyvolávající spíše nedorozumění než pochopení pro různý životní styl a jeho proměny,“ dodává.

Nová politika v tzv. Indickém Tichomoří

A co zaujalo v poslední době doktora Zbořila a uniklo větší pozornosti médií? „Byla to zejména návštěva pana prezidenta Bidena v Japonsku a v Korejské republice, která sice nedosáhla očekávaných výsledků, ale americký prezident využil této příležitosti k odstartování nové politiky v tzv. Indickém Tichomoří. Bylo to jen nenápadné upozornění Číně a Číňanům, že Spojené státy po své zatím stále ještě probíhající misi v ruské částí Euro-asijské oblasti, budou mít zájem o další teritorium. Dokonce i tam, kde země tam ležící a lidé tam žijící mají s americkou přítomností rozporuplné zkušenosti. Zatím zůstává jen u ‚velkých slov‘, jak o tom psali komentáře zejména v Japonsku a v obou Korejích, ale pověstná ‚západní média‘ se už začínají snažit. Objevily nejen ohrožení Tchaj-wanu čínskou vojenskou mocí, ale i islámskou menšinu Ujgurů na mongolsko-čínské hranici a znovu začínají oživovat ‚ohrožení demokracie‘ v Hongkongu,“ poukazuje politolog. „Doufejme, že dokonce dnes už trochu nešťastný americký prezident ví, že ani Spojené státy nemohou odstranit všechny bolesti světa, aniž by jim to neuškodilo,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.