Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina Bursíka (+z 6.8. a z 23.6.)   Karla Schwarzenberga (z 3.10.),  Miroslava Kalouska,  Pavla Žáčka (+ z 10.9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky,  Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga (ze 14.8), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka, Džamily Stehlíkové či Michala Marka.

Projev prezidenta Zemana na konferenci Dialog civilizací některé zvedl ze židle a jinými byl vnímán jako povel k tomu, abychom se přestali kočkovat s Ruskem a místo toho se spojili proti Islámskému státu. Co říkáte vnímání a pochopení tohoto projevu v České republice, především tedy v médiích a na politické scéně?

Politiku lze vnímat černobíle s použitím tradičních ideologických schémat a tradičních klišé (naše hodnoty x cizí hodnoty, naši hoši x cizí hoši) nebo analyticky opírajíce se o fakta. V médiích i společnosti převládá první přístup. Akceptování nebo odmítání projevu prezidenta Zemana je většinou odrazem hodnotového zaměření a zkušenosti jednotlivých lidí. M. Zeman je známý svým postojem k hodnotám islámu, který vnímá jako riziko pro západní civilizaci, a zároveň podobně jako V. Klaus nevnímá Rusko jako pokračovatele komunistického Sovětského svazu. Přestože postoj M. Zemana je rovněž ideologický, domnívám se, že respektuje klíčová fakta.

Do jaké míry může mít podle vás Západ přátelské vztahy s Ruskem? Nebo možná ještě jinak, chce mít Západ přátelské vztahy s Ruskem? A jaké dlouhodobé důsledky mohou mít obě varianty, pevnější přátelství a spolupráce či naopak sankce, obchodní války, ostré výroky…?

Domnívám se, že přátelské vztahy jsou doménou spíše konkrétních lidí, než abstraktního Západu a Ruska. Západ i Rusko mají své zájmy a mělo by je spojovat jedno, přežití civilizace. Problém ale je, jaké vlastnosti by měla ona civilizace mít, mají to být hodnoty Západu, tj. westernizace nebo jakýsi mix hodnot, který se bude postupně formovat. Západ historicky prosperoval a dominoval. Otázkou je, zda z toho vyplývá, že se mu všichni musí podřídit. Přežití civilizace nevidím v přátelství, ale v dodržování zásad a vzájemně výhodné spolupráci. Spolupráce umožňuje hledat alternativy, sankce a studená válka vytvářejí riziko horké války.

Prozápadní aktivisté a politici často zdůrazňují, že nesmí být nechány na pospas některé postsovětské republiky, které nejsou v NATO. Tedy kromě Ukrajiny hlavně Gruzie a Moldavsko. Hrozí podle vás, že v případě neúčasti Západu v těchto zemích je může Rusko buď vojensky obsadit nebo ničit demokratický systém, právní stát či narušovat jejich suverenitu?

Prakticky žádná země na postsovětském prostoru nemá zkušenost s demokratickými institucemi. Většinou se jedná o agrární státy, kde převládá konzervativní mentalita, která upřednostňuje jistoty a stabilitu před svobodou. Ekonomicky jsou tyto státy provázány od dob Sovětského svazu na Rusko. Pomoc Západu může nepochybně podpořit liberální hodnoty a vznik demokratických institucí, nicméně bez růstu (udržení) ekonomiky a sociálních jistot, je efekt podobné politiky krátkodobý. Rusko nemusí vojensky nikoho obsazovat, čistě z ekonomického hlediska (závislost na dovozu ropy a plynu, Rusku jako odbytišti zemědělské a částečně průmyslové produkce) se tyto země dostanou do sféry vlivu Ruska a většina společnosti to bude akceptovat. A právní stát či porušování suverenity nejsou témata pro řadové občany, tím spíše, že v těchto zemích nic podobného nikdy nefungovalo. Nakonec i známý demokrat exprezident Gruzie M. Saakašvili je dnes v Gruzii trestně stíhán.