Prezident Miloš Zeman se rozhodl zasadit další ránu České televizi a navrhl její zestátnění, tedy převedení její formy z veřejnoprávní instituce, financované poplatky, na státní organizaci, placenou z rozpočtu. Podporujete takový návrh?

Zásadně takovou hloupost nepodporuji. I tesař si občas usekne ruku. Mistra poznáte na první pohled. Má nejen ruce, ale i hlavu právem na svém místě.

Stačí si představit, co by s vysíláním udělala podřízenost České televize vládě Bohuslava Sobotky, resp. jejímu ministrovi pro lidská práva a menšiny Dienstbierovi, ministru zahraničí Zaorálkovi, ministru průmyslu Mládkovi, ministru obrany Stropnickému nebo ministru vnitra Chovancovi. Sobotka by nám v pětiminutovce lásky k EU vysvětloval nutnost vyššího stupně integrace v neoliberálně asociální ESU (Evropská sociální unie), Dienstbier by nám vyprávěl tklivé příběhy nešťastných islamistů ze Sýrie, prchajících před zlým socialistou Asadem do islámského ráje v Německu a dokazoval by nám, že podpora barevné revoluce v Damašku je vrcholnou povinností americké vlády a naší vlasteneckou povinností je s USA souhlasit. Kdo nesouhlasí, je ruský troll. Mládek by nám každý den názorně ukazoval jednu výhodu TTIP, Stropnický by zdůvodňoval účinnost zastrašování Ruska českými Pandury, Chovanec by nám zdůvodnil potřebnost cenzury protistátního Facebooku a blahodárnost léčby pendrekem na nádraží. A nikdo by jim neoponoval. Protože oni by na vládě schvalovali každoroční rozpočet ČT. Obdobné by to bylo, když by čirou náhodou vládl znovu Klaus, Nečas, Julínek a Langer…

Ano, Zeman vsedě by byl každý den dotázán Dolanským v předklonu, co si myslí o tom či onom… A Ovčáčkovy tiskovky by byly v plném znění přenášeny vždy, i kdyby prezidentův mluvčí deset minut mlčel.

Mě stěží může někdo nařknout z nenávisti vůči prezidentovi. Volil jsem ho, souhlasím s ním v mnohém. Repektuji ho jako hlavu státu, která se nebojí formulovat strategické body domácí i zahraniční politiky a korigovat ne vždy moudrá slova a činy Sobotkovy vlády. Nicméně preferuji odbornost pohledu nad servilitou vůči komukoliv. A proto nyní dávám prezidentovi žlutou (ne červenou) kartu. Za neprofesionalitu přístupu, o které se Lenin kdysi vyjádřil jako o vylévání vaničky i s dítětem.