Jaká událost ve světě byla za posledních dvacet let z vašeho hlediska nejinspirativnější?

Dvacet let je hodně velký časový úsek. Vloni jsem zrovna oslavil dvacet let na volné noze. První vtipy jsem začal publikovat jako dvacetiletý v roce 1982. V roce 1994 jsem se stal profesionálním výtvarníkem, když jsem začal kreslit pro Český deník a politické vtipy mi vycházely každý den. Snažil jsem se čtenáře pobavit, většinou však šlo o humor černý. Zatímco většina národa doufala, že se rodí svobodný a spravedlivý stát, mocipáni již privatizovali do vlastních kapes. Přišla éra tunelování velkých podniků a rozkrádání republiky. Vzpomínám na krachy bank, které přicházely tak rychle, že jsem vtipy nestačil ani vymýšlet. Český deník časem zanikl, moje dráha kreslíře však pokračovala a dodnes jsem nakreslil více než patnáct tisíc vtipů a ilustrací. Největší inspirací je život kolem nás. Někdy veselý, jindy k pláči.

Jakou úroveň měly podle vás karikatury týdeníku Charlie Hebdo?

Abych se přiznal, tak zahraniční humor moc nesleduji, jsem ryze český autor se zaměřením na starosti a radosti našich občanů. Z obrázků, které jsem viděl v televizi, je však na první pohled vidět vysoká výtvarná úroveň a profesionalita.

Jak přistupujete k faktu, že islámští fanatici vyvraždili v podstatě polovinu redakce?

Musím se přiznat, že jsem se z toho dosud nevzpamatoval, a není to fráze, vždyť to byli stejní lidé jako já, jenom žili o kousek jinde. Dělali stejnou práci a zaplatili za to životem. Karikaturista poukazuje vtipným pohledem na problémy kolem sebe. U nás to není náboženství, ale třeba rasismus, korupce nebo politici.

Jde z toho strach. Připustil jste si někdy, že mohou mít vtipy takové následky?

To mě nikdy nenapadlo, i když jsem o vyhrožování smrtí za karikatury věděl. Najednou je to strašná realita.

Za bývalého režimu existoval Dikobraz, pak Sorry, nyní se kreslený humor přesunul spíše na internet. Jak to vnímáte?

Když vznikl po sametové revoluci v roce 1989 Nový Dikobraz, byla to paráda. Mohli jsme konečně svobodně tvořit. Do té doby hrozil za hanobení hlavy státu nebo republiky těžký kriminál. Nesměly se kreslit vtipy erotické, o policajtech, prostě nic, co by očerňovalo socialistické zřízení, a najednou jsme mohli všechno. Byli jsme mladí, plni elánu a všechny hranice padly. Kreslili jsme tak drsné vtipy, že je časem nechtěli tisknout ani ve svobodném Dikobrazu. Proto vznikla PRDEL, tedy PRavá DEmokratická Legrace, která začala vydávat časopis Sorry. Původně se měl jmenovat Prdel, ale to bylo pro úředníky příliš brutální a název nepovolili. Nešetřili jsme nikoho, ani prezidenta. Známý slogan: "Vašku, jsi prase a hovado," se objevil dokonce na tričkách. Jednou přišel do hospody, kde jsme pařili, dokonce sám Václav Havel. Hrozně nás tenkrát mrzelo, že zrovna nikdo z nás to tričko nemá na sobě, on by se tomu ale určitě zasmál.

Časopis byl pochopitelně plný, z dnešního pohledu, rasistických fórů. V tom jsme byli mistři všichni a výraz cikánská pečeně byl jen kávičkou se slabým aroma. Nešetřili jsme však ani tělesně postižené. Vtip s vozíčkářem, který se válí v prachu pod schody, s nápisem: "Něco dokáží jen s naší pomocí," pobouřil hodně lidí, ne však vozíčkáře. Ti jásali, že je bereme jako sobě rovné a vtip si dokonce natiskli na trička, se kterými odjeli na paralympiádu. Časopis Sorry inspiroval i tvůrce známého kontroverzního pořadu Česká soda a mnoho skečů pocházelo z našich vtipů a nápadů. Dikobraz zanikl někdy koncem devadesátých let a všechny pokusy o jeho oživení zatím selhaly. Sorry se v tištěné podobě udrželo až do loňského roku, nyní vychází na internetu.
   
Proč je u nás kreslený vtip takovou Popelkou?

Popelku si nakonec vzal krásný princ, tak doufám, že kreslíře zachrání nějaká fešná princezna. Jen abychom v té době už nekrmili ptáky v „důchoďáku“. Teď ale vážně. Žijeme v kapitalismu a za vším stojí peníze. Kreslené vtipy vytlačila z tiskovin nejprve inzerce a pak potřeba ušetřit co nejvíc peněz. V poslední době mám ale pocit, že se situace začíná trochu měnit. Nemyslím tím, že by se ekonomická situace měnila k lepšímu, lidé už ale slibům politiků nevěří a začínají si z toho dělat srandu. Tak třeba začne vycházet i ten Dikobraz.