Objevují se různé výklady toho, kdo se zasloužil o pád komunistických režimů jak u nás, tak v celém východním bloku. Proč se vlastně zhroutily?

Většina lidí přirozeně touží vlastnit a rozhodovat si samostatně o svých záležitostech. Komunismus jde proti této přirozenosti. To je asi hlavní objektivní příčina pádu komunistických režimů. Obdobně dopadne i jeho umírněná západní varianta – socialismus s kapitalistickou tváří.

Vy jste se před třiceti lety listopadu 1989 aktivně zúčastnil. Velkým tématem tehdy byla svoboda. Jak to s ní je. Jsme dnes svobodní?

Pokud bereme svobodu jako možnost rozhodovat si na svém a za své, pokud tím nezasahuji (nad míru přiměřenou okolnostem) do analogické možnosti jiného, pak jsme na tom rozhodně lépe než za bolševika. Do ideálu je ovšem daleko, posledních asi dvacet let jsme svědky čím dále větší role státu na úkor svobody jednotlivce. Troufnu si nicméně tvrdit, že tehdy nikdo pořádně nevěděl, co bychom měli chtít, věděli jsme pouze to, co nechceme.

Mnozí vzpomínají na roky devadesáté, kdy prý bylo svobody nejvíce. I vy si to myslíte?

Ano. Stačí srovnat množství právních předpisů, množství úředníků, množství úřadů, množství dotací…

V souvislosti s 90. lety se však  také mluví o zločinech privatizace. Oprávněně?

V době privatizace nepochybně docházelo k mnoha kulišárnám. Někdo měl přístup k informacím, kontaktům a úvěrům, jiní ne. Ale ještě jsem neslyšel žádný konkrétní názor, jak to šlo udělat jinak, pominu-li obecné deklarace typu „mohlo se to udělat lépe“.

Pokud bych měl pojmenovat skutečné zločiny, pak jsou to zločiny neprivatizace. Bankovní socialismus, nevpuštění trhu do bydlení, neprovedení odluky od státu u vzdělání, zdravotnictví, dopravy, žijeme neustále ve státě, který vlastní ohromný majetek a podniká… toho všeho využívají a zneužívají stovky tisíc lidí, kteří vydělávají na věcech, které by v opravdovém tržním prostředí nefungovaly. A platí za to všichni.

Proč však 38 procent Čechů starších 40 let podle průzkumu tvrdí, že za socialismu bylo lépe?

Jednak jsme byli mladší, což není zanedbatelné, jednak je to důsledek státní propagandy, která neustále štve lidi proti sobě a staví stát do pozice jediného subjektu, který může zjednat nápravu. Lidi jsou zblblí tím, jak je stát neustále utvrzuje v tom, že oni jsou oběti někoho jiného, zlého, někoho, kdo si nakradl, kdo tyje z jejich mozolů a potu.

Ne, není to náhoda, socialismus se masivně vrací. A ještě drze tvrdí, že je kapitalismem. Podnikat už je dlouho v důsledku propagandy politiků a úředníků odsouzeníhodná činnost. Navíc – lidé se cítí bezmocní. Co zmůžete proti systému, který je založen na tom, že v úřadech sedí stovky tisíc lidí, kteří nedělají nic jiného, než že obhajují svoji činnost?

Po roce 1989 se mluvilo o zákazu KSČ, poté KSČM. Zdá se však, že komunistická strana nyní skomírá, byť svými hlasy podporuje vládu. Je idea socialismu starého střihu již mrtvá?

Ne, není, jen má aktuálně sofistikovanější rétoriku a metody. A nenazývá se socialismem či komunismem. Bolševici nechtěli, aby byl někdo bohatý, vnucovali lidem své hodnoty. Co jiného je dnes enormní zdanění, dotace, řešení umělých problémů, propagace jediných „správných“ názorů na to či ono nežli přesně to, co dělal bolševik? Jen bolševik to dělal silou, tupě, dnes vás státní struktury odmění, když se přizpůsobíte a „vyjete s vlky“. Dotace, místo v dozorčí radě… když jste bohatý a nepodřídíte se, tak na vás „kleknou“…