Aktuálně poslední „velkou událostí“ ve válce na Ukrajině je pád dlouho drženého Vuhledaru. Jak důležitý je pád této pevnosti? Co jsem tak četl, za Vuhledarem nejsou vybudována žádná jiná opevnění, tedy by ruské síly mohly postupovat velmi rychle, pokud do oblasti nebudou přesunuty posily odjinud.

Začnu od konce. Včera, 4. října, rozhodl vrchní velitel Ozbrojených sil Ukrajiny (VSU) generál Syrskyj, že budou přesunuty rezervy na východ Ukrajiny k posílení obrany. Celá obranná linie VSU se hroutí. Vedení-velení v Kyjevě sázelo na další vlnu mobilizace, ale vzhledem k akutní potřebě posílat nové odvedence rychle na frontu, procházejí odvedenci nedostatečným výcvikem, neochota položit život... Degradace „kvality“ VSU nabírá na síle a rychlosti.

V roce 2024 se navíc stupeň této degradace znásobil. Nejde ani tak o její prudce zvýšený „věk“ v důsledku mobilizace v roce 2024, a tedy zdravotní stav vojáků. I když i ten hraje svou roli. Především jde o to, že vojenské a politické vedení režimu je znepokojeno rychle klesající motivací vojáků a jejími důsledky.

Jak již o mnoha  – zejména aktivních – úsecích fronty sdělili „veteráni ukrajinských ozbrojených sil“ – „nováčci“ jsou v obraně málokdy pevní. Často ustupují po několika vpádech jednotek RF. Ochotně se také vzdávají jako váleční zajaci. Častěji však prostě utíkají a skrývají se. Je dost dobře možné, že v roce 2024 bude podle výsledků těch oficiálních „dezertérů“ ve VSU více než 100 tisíc lidí.

Skutečnost je taková, že v první polovině roku jich bylo oficiálně asi 30 tisíc. A tempo růstu tohoto jevu se zatím jen zvyšuje. Rostlo zejména v září, kdy jednotky RF uštědřily jednotkám VSU několik citelných porážek. Proto to neustálé zalepování děr „elitními“ jednotkami. Jinak se fronta udržet nedá.

A jak ukázal extrémní případ u 187. praporu 123. brigády VSU, kde asi stovka vojáků odmítlo splnit rozkaz, jít na frontu a raději se stalo dezertéry – Ukrajinské ozbrojené síly se nevyhnutelně zhroutí. Nůžky se rozevřou, což zmiňuji od začátku, a linie začne praskat.

Obrana se vždy buduje jako vícevrstvá, kdy první linie je nejsilnější. Co se týče Vuhledaru, tento obranný „val“ ukrajinská armáda budovala cca 2 roky. Jeho pád v docela krátkém časovém úseku překvapil všechny.

Význam obsazení tohoto města, Vuhledaru? Je jich více...

Za prvé jsou to důsledky informační a psychologické. Každá porážka nebo vítězství buď vojáky inspiruje, nebo naopak deprimuje.

Za druhé, čistě vojensky. Obrovské ztráty, které VSU utrpěly mezi svými elitními jednotkami, bude nereálné obnovit. A dobře opevněné a vybavené pozice, na kterých VSU pracovaly více než dva roky, zůstaly za ní. Rychlý postup jednotek RF nutí VSU přemýšlet o vytvoření nových silných obranných linií hluboko v týlu.

Za třetí, postoj zahraničních partnerů. To už je zřejmé. Po opuštění Vuhledaru znatelně poklesla ochota mnoha západních zemí nadále pomáhat Kyjevu. A schopnost armády Zelenského režimu klást odpor je zcela závislá na těchto dodávkách. To znamená, že je do jisté míry možný dominový efekt, kdy každá porážka generuje další. A toho jsme již částečně svědky.

A za čtvrté, právě stažení VSU z Ugledaru logisticky zcela rozvazuje ruce jednotkám RF. Faktem je, že přístav Mariupol a malý úsek nové železnice z Rostova na Donu do Melitopolu a dále na Krym, který znatelně zlepší logistiku armády RF na jižní části fronty a v týlu, byl pod hrozbou (byť na maximální vzdálenost) ostřelování raketami Himars. Například z oblasti Bogojavlenky už k nim nedosáhnou. Přesunutím fronty z Vuhledaru na sever může ruská armáda téměř bezpečně využívat přístav Mariupol a novou železnici pro zásobování, a to nejen civilní.