Aktuálně poslední „velkou událostí“ ve válce na Ukrajině je pád dlouho drženého Vuhledaru. Jak důležitý je pád této pevnosti? Co jsem tak četl, za Vuhledarem nejsou vybudována žádná jiná opevnění, tedy by ruské síly mohly postupovat velmi rychle, pokud do oblasti nebudou přesunuty posily odjinud.

Začnu od konce. Včera, 4. října, rozhodl vrchní velitel Ozbrojených sil Ukrajiny (VSU) generál Syrskyj, že budou přesunuty rezervy na východ Ukrajiny k posílení obrany. Celá obranná linie VSU se hroutí. Vedení-velení v Kyjevě sázelo na další vlnu mobilizace, ale vzhledem k akutní potřebě posílat nové odvedence rychle na frontu, procházejí odvedenci nedostatečným výcvikem, neochota položit život... Degradace „kvality“ VSU nabírá na síle a rychlosti.

V roce 2024 se navíc stupeň této degradace znásobil. Nejde ani tak o její prudce zvýšený „věk“ v důsledku mobilizace v roce 2024, a tedy zdravotní stav vojáků. I když i ten hraje svou roli. Především jde o to, že vojenské a politické vedení režimu je znepokojeno rychle klesající motivací vojáků a jejími důsledky.

Jak již o mnoha  – zejména aktivních – úsecích fronty sdělili „veteráni ukrajinských ozbrojených sil“ – „nováčci“ jsou v obraně málokdy pevní. Často ustupují po několika vpádech jednotek RF. Ochotně se také vzdávají jako váleční zajaci. Častěji však prostě utíkají a skrývají se. Je dost dobře možné, že v roce 2024 bude podle výsledků těch oficiálních „dezertérů“ ve VSU více než 100 tisíc lidí.