Na Slovensku přišel rozhodnutím Nejvyššího soudu o poslanecký mandát člen Ľudové strany Naše Slovensko Milan Mazurek. Před časem v rádiu totiž mluvil o nepřizpůsobivosti, násilí a vandalismu ze strany romského etnika, hovořil o „celé komunitě cikánských asociálů“, o tom, že zvláštní škola otevřená v době jeho dětství připomínala zoologickou zahradu, nebo o tom, že peníze z eurofondů se investují do lidí, kteří „pro náš národ nikdy nic neudělali a nic pro nás neudělají ani v budoucnu“. Dodal, že by si cikáni neměli z plození dětí dělat byznys, což je třeba zastavit. Jste pro to, takové výroky trestat?

Ve chvíli, kdy začneme trestat výrazy, s nimiž hluboce nesouhlasíme, což je úplně běžné, tak si tím začínáme omezovat svoji vlastní svobodu. Na to pokaždé upozorňuji a po čase se ukázalo, že ten projev, co jsem měl v Terezíně, bych mohl podepsat i dnes. Je to čím dál horší. Znovu zdůrazňuji, že to vůbec není o tom, zda s tím souhlasím, protože třeba takovéhle výrazy bych já nikdy nepoužíval. I když si o tom konci, že „výroba“ dětí obecně za účelem zisku, myslím, že to není nic, co by nám pomohlo. Protože pokud se narodí hodně dětí v sociálně slabé rodině, tak je to hlavně vůči těm dětem nezodpovědné, protože neprožijí plnohodnotný život. Mít víc dětí je určitě dobré, ale víc by jich měli mít ti, kteří na to mají. Tedy aby jim dali vzdělání, aby měly děti spokojený život. A ne aby si je někdo pořídil jenom proto, že na víc dětí jsou vyšší přídavky. To je prostě špatně. A to vůbec nemluvím o žádném etniku, to je obecně špatně. I v Africe, o níž se diplomaticky říká, že by se tam mělo něco dělat s populačním boomem. Je zvláštní, že na jedné straně tady v Evropě brečíme nad tím, že vymřeme, a na druhé straně se na nás řítí katastrofa v počtu lidí, který bude nezvládnutelný.

Shodneme se, že politicky korektně to moc nezní?

No, ale jiná věc je, jestli to trestat. Odsoudit to může každý, komu se to nelíbí. Ale to za chvíli zavřou i toho, kdo řekne, že neexistují klimatické změny. To už se chystá. Přitom to je axiom. Klimatické změny byly, jsou a budou. O tom to není. Dohadujeme se o tom, do jaké míry se na tom podílí člověk a co s tím můžeme dělat. Ale protože žijeme ne v historické, ale v hysterické době, tak je možné úplně všechno. Pokud se tomu nebudeme bránit, tak se nebudeme stačit divit. Já takové výrazy nepoužívám, ale že bych se z nich zbláznil zvláště v době internetu, to ne. Vždyť kdyby se měl trestat každý výrok na internetu, tak bychom nic jiného nedělali. Já jsem to vyřešil tak, že nejsem na sociálních sítích, mám to vyřešené jednou provždy a žiji i bez toho, jsem volený i bez toho a jsem docela spokojený, že tam nejsem. Není to tak, že kdo tam není, ten je mrtvý. Není, naopak má klidnější život. A druhá věc je, že bychom vůbec neměli brát výroky z internetu vážně.

Nevšímat si jich? Ignorovat je stejně jako jejich autory?

Tak to jsou někdy lidé, kteří se večer namažou a pak tam napíšou takové věci. To nemyslím, že byl případ toho slovenského poslance, ten mluvil v rozhlase, ale takových jsou na internetu tisíce. Za den mažu takových 150–200 naprosto šílených e-mailů. Většinou to je jedna stejná parta. Z diskusí na internetu teď zmizel ten, co psal na všech serverech: „Jsem tady zase první.“ Asi se odstěhoval do Humpolce, tak už tyhle jeho příspěvky nevídám. Ale nedramatizujme to. To je stejné, jako když mi volají novináři a všichni se ptají, co říkám prezidentovu výroku o Kosovu. Máme z toho „nového Šmardu“. Naštěstí tohle brzy zmizí, za týden to převálcují úplně jiné události.