„Dozvídáme se a zíráme.“ Síť neziskovek rozkryta. Právník varuje: „Poučí se“

Zásluhou Donalda Trumpa a jeho administrativy se politické neziskovky staly tématem číslo jedna. Široce se probírá jejich financování a projekty, které za peníze amerických daňových poplatníků po světě provozovaly. Do jaké míry to podle vás bude skutečná stopka za tímto nepříliš průhledným systémem, který ovlivňoval vývoj v řadě zemí světa?

Postupně se dozvídáme a zíráme, kam až sahaly vlivové struktury předchozí americké administrativy. Ve stejnou dobu vyšlo najevo, že Evropská komise v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu „investovala“ více než 130 milionů eur do různých médií. Oficiálním účelem byl nákup reklamního prostoru. Ale která média byla takto podpořena, to Evropská komise odmítá zveřejnit.

Je užitečné rozlišovat mezi progresivistickými politickými neziskovkami a ostatními subjekty. Vidíme totiž nyní více než kdy jindy, že politickou agendu mohou mít i jiné subjekty. Například právě média.

Motivace politických neziskovek jsou primárně ideologické či, chcete-li, progresivistické. Globalismus je pro ně vedlejší. Pro některé z nich proto sice bude odhalené skandální financování ze zahraničí znamenat určitý útlum, ale nemyslím si, že podstatný a dlouhodobý.

Anketa

Který z vybraných českých europoslanců nejlépe hájí české národní zájmy?

Turek (Motoristé sobě)

60%

20%

hlasovalo: 24982 lidí

Ostatní subjekty, o kterých se dozvídáme, že jednaly pod vlivem předchozí americké administrativy nebo Evropské komise, mají především globalistické motivy a nejsou tolik ideologicky vyhraněné. Odmítají považovat národní zájem za hlavní hledisko politického uvažování. Namísto toho kladou důraz na globální řád a globálně uplatňované liberálně-progresivistické hodnoty. V případě těchto organizací očekávám, že zastavení zahraničního financování bude mít zásadnější dopad. U některých to může být i „ozdravné“. Ale nemůžeme být naivní. Část těchto organizací se jen poučí a bude to, co dosud dělaly, dělat jinak a ještě neprůhledněji.

Tým Elona Muska se v rámci efektivity amerických vládních úřadů zaměřuje na odhalování, na co všechno Američané přispívali, aniž by to tušili. A hlavně kolik na to přispívali. V souvislosti s organizací USAID hovoří Musk o kriminální nebo zločinné činnosti. Je takto ostrý slovník na místě?

Právně nejspíš bylo všechno v pořádku, ale detaily neznám. Ovšem fakticky a politicky to v pořádku určitě nebylo. Z pohledu České republiky se jednalo o masivní a nepřijatelné vměšování. Technicky, a zdůrazňuji, že technicky, je to podobné tomu, o čem mainstream tak rád hovoří ve vztahu k Rusku. Jsme-li demokratickým právním státem, a navzdory všemu jsem přesvědčen, že jsme, pak je třeba odmítat jakékoli zahraniční pokusy o ovlivňování našich demokratických procesů. Ať už jdou z Ruska, nebo odjinud. Tím povahu ani dopady zahraničních vlivů vzájemně nesrovnávám. Jen říkám, že jsme a máme být sebevědomou a suverénní zemí a že máme odmítat všechny zahraniční vlivy, které nebyly schváleny v transparentních demokratických procesech.

Odpůrci těchto opatření a pochopitelně představitelé dotčených neziskovek, které přišly o peníze, argumentují, že Trumpova vláda zastavila bohulibé a humanitární projekty a že trpět budou chudí a trpící lidé po celém světě. Toto znělo i u nás v případě Člověka v tísni. Jak to je s tou humanitární stránkou těchto organizací?

Maskování politického vlivu, který je smyslem činnosti politických neziskovek, obecným dobrem je důležitý trik. Je to ve své podstatě stejný trik, jaký používali komunisté. Komunismus byl považován za vědecké poznání, za nevyhnutelné vyústění kapitalismu, a jako takový byl nekritizovatelný. Tím, že byl považován za vědecké poznání, byl tehdejším režimem de facto stavěn na rovinu fyzikální zákonů. A protože zpochybňovat politickými argumenty fyzikální zákony je nesmysl, bylo mimo debatu, aby někdo zpochybňoval komunistickou ideologii.

Ale ano, některé politické neziskovky vyvíjejí také nepolitickou sociální či humanitární činnost. Nejspíš to dělá i Člověk v tísni. Nebo třeba Charita či Lékaři bez hranic. Je třeba si ale uvědomit, že i když z určitých peněz, třeba z dotace EU nebo od USAID, politická neziskovka financuje jen onu humanitární činnost, umožňuje jí to platit režijní náklady a především své lidi a vytvořit jim tak placený prostor pro tu druhou, politickou část aktivit. Proto často říkám, že politická neziskovka je spíše teoretický model chování, který můžeme identifikovat v různých typech organizací. Kromě spolků třeba v akademickém prostředí, ale i v některých komerčních subjektech. Ale to je na jinou debatu.

Podívejme se podrobněji na organizaci Člověk v tísni, jejíž podporovatelé dlouhodobě říkají, že jde o úctyhodnou organizaci, která ve světě činí dobro a pomáhá hladovým, trpícím a pronásledovaným. Z druhé strany Člověku v tísni kritici přisuzují výrazný vliv na ovlivňování české zahraniční politiky, prosazování migrace a hon na dezinformace. Jaký je váš pohled?

Ne každá humanitární pomoc je tím nejlepším způsobem, jak pomoci dané zemi pozvednout se z problémů. I sociální dávka pomůže, ale jen krátkodobě a jen tomu, kdo má vůli si nakonec pomoci sám. Ostatní dlouhodobým pobíráním naopak „opije“ a ve výsledku paralyzuje. Někdy je zkrátka cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly. Nejlepší pomocí je nastavení prostředí, které člověku, a celé společnosti, umožní pomoci si sami. Ale uznávám, že ve třetím světě mohou takové věty občas vypadat jako hraběcí rady. Jenže cesta z kruhu musí existovat. Jinak řečeno, nepopírám, že i Člověk v tísni v konkrétních případech skutečně pomáhá. Chápu, že když chybí elementární podmínky, jako je například přístup k pitné vodě, těžko se společnost může rozvíjet. Ale nic z toho nemůže být obhajobou progresivistických politických aktivit Člověka v tísni ani jiných neziskových organizací. Na ty skutečně humanitární aktivity relativně snadno získávají peníze. Jenže tyto peníze mají vedlejší efekt, o kterém jsem už hovořil. S jejich pomocí si politická neziskovka vyřeší své provozní a mzdové potřeby a tím získává prostor pro ty druhé, politické aktivity. Vedle toho, humanitární stránka činnosti legitimizuje tu politickou. A na to bychom neměli naskočit.

Fotogalerie: - Přechod Krkonoš

Absolvovali jsme zimní přechod Krkonoš na trase z ...

Odhalováno je financování cenzorních praktik a kontroly médií prostřednictvím prakticky neznámé organizace Internews Network, která za skoro půl miliardy dolarů kooperovala s tisíci médií ve světě, jejichž výstupy mohly mít vliv na více než čtvrt miliardy lidí světa. Co tento „kartel“ ve světě prováděl?

Tyto globální a v tomto případě i globalistické a progresivistické politické neziskovky dělají v podstatě to stejné, co nadační síť George Sorose. Všechny spojuje globalistická ideologie inklinující k progresivistickým myšlenkám. Jenže svobodná demokracie může existovat jen v podmínkách národního státu. V nadstátním, a už vůbec ne v globálním, měřítku existovat nemůže. Progresivismus je v rozporu s tradičně chápanou svobodou jednotlivce. Přestože tedy globalismus ani progresivismus nejsou přímočaře totalitní ideologie, totalita určitého druhu a intenzity by nutně byla jejich důsledkem. Pokud by svět vypadal podle představ těchto globálních politických neziskovek, pravděpodobně by to byl svět bez Západu v kulturně-politickém slova smyslu. Možná jen nesvobodný, ale nejspíš také utápějící se v chaosu a chudobě. V každém případě nic, co bychom měli chtít. Úmyslně to přeháním, ale chci tím naznačit, kam nadnárodní organizace jako Internews Network svět tlačí. Proto bude více než dobře, pokud je nová americká vláda připraví o veřejné peníze.

Trumpův úklid přinesl i zjištění, že Bidenova administrativa platila miliony dolarů serveru Politico nebo New York Times s tím, že na oplátku měly vycházet pro tehdejší administrativu příznivé zprávy. Lze podle vás vyloučit, že se něco podobného děje i v Bruselu a konec konců i v Praze? Anebo je možno takové případy naopak konkrétně zmapovat?

Vyloučit v této věci nelze prakticky nic. Celá bruselská administrativa se tváří jako transparentní struktura. Nicméně v situaci, kdy se začnete zajímat o některé informace, začne klást odpor. Možnost tyto případy mapovat je omezená, protože zde fungují také soukromé peníze. Detailní analýzou by jistě bylo možné zjistit hodně, ale na tu chybí peníze a čas. V tomto vedeme s globalistickými organizacemi asymetrický boj.

Český stát rovněž podporuje prostřednictvím svých ministerstev a jiných úřadů množství politických neziskovek i diskutabilních projektů v zahraničí. Měla by se budoucí česká vláda inspirovat v USA a sestavit místní tým „DOGE“? A bylo by průchodné podobné úspory v našem, dle názorů mnohých přebyrokratizovaném, systému prosadit?

Český, a ještě více bruselský systém by nějaký funkční od-byrokratizující útvar potřeboval jako sůl. Nejspíš už nějaké mechanismy proti nadbytečným regulacím a dotacím nastaveny máme. Jenže reálně nefungují. Především jde totiž o politickou vůli a odvahu. Pokud chybí, nepomůže ani deset „DOGE týmů“. Političtí lídři, kteří mají potenciál takové věci řešit, jsou v lepším případě mainstreamem drženi za „sanitárním kordonem“, tj. nikdo z namyšleného mainstreamu se s nimi nebaví, což vidíme na příkladu AfD. Mnohem častěji ale nemají žádnou relevantní šanci získat finance na svůj politický boj. Myslím takové finance, za kterými nejdou neetické podmínky jejich dárců. A bez peněz se politika dělat nedá. To je hořká zkušenost řady lidí, kteří to už zkoušeli. Ovšem všeho do času. Naděje totiž umírá poslední.