V pondělí Česko zasáhla zpráva o smrti Jaroslava Kubery, předsedy českého Senátu. O co jsme, podle vás, Kuberovým odchodem přišli? Změní se nějak Senát?

V první řadě jde hlavně o to, o co přišla ODS. Samozřejmě když pomineme rodinu a blízké pana Kubery. A ODS přišla v současnosti o zřejmě nejautentičtější osobu. O nejvýraznějšího představitele pravicově-konzervativního proudu. A co se týká právě těchto elementů, možná ODS přišla o všechno, o poslední zbytek. Někdo může namítnout Alexandrem Vondrou, ale tomuto stárnoucímu havloidovi, jak se sám otituloval, já nevěřím nos mezi očima.

Pana Kubery jsem si jako politika vážil, což se zdaleka nedá říct o jiných. A myslím, že nejsem sám. Nicméně jak nesouhlasím s věčným, že o mrtvých jen dobře, jelikož mám za to, že o mrtvých, stejně jako o živých, podle jejich zásluh, tak musím zmínit i svůj pocit, že v poslední době se pan Kubera snad trochu nechal oblbnout možnou kandidaturou na prezidenta. A v některých jeho vyjádřeních a postojích jsem ho nepoznával. Třeba to tak nebylo, ale já měl ten pocit. Nicméně jsem s ním většinově názorově souhlasil, případně když nesouhlasil, chápal jsem a akceptoval jeho argumenty.

Co se týká Senátu, který podle mě de facto bezvýznamnou a zbytečně placenou institucí, kterou mimochodem právě pan Kubera logicky obhajoval, tak netuším. Jakkoliv se změní, tak je to skoro putna. Jak mě, tak, troufám si tvrdit, většině občanů, tak naší demokracii, pro kterou – navzdory výkřikům většiny zainteresovaných – v něm zkrátka nevidím, nebo nedokážu docenit jeho význam pojistky demokracie. Nebo jak se to hezky říká.

Velmi krátce po Kuberově skonu bylo jasné, že se dočasnou náhradou stane první místopředseda Senátu Jiří Růžička (TOP09 / STAN). Prakticky okamžitě ale začaly dohady, kdo na Kuberovo křeslo dosedne poté. Co na to říci? Je to vkusné?

Není to vkusné. Každý, kdo na to byl případně třeba i dotazován, se měl proti tomu ohradit a nevěnovat tomu pozornost. Alespoň dle mého. A někteří hyperaktivní, jako možná ti výše, já to úplně nezaznamenal, svou nedočkavostí jen dokazovali nedostatek soudnosti a úcty.

Ačkoli se drtivá většina veřejnosti vzácně shodla na tom, že česká politika odchodem Kubery přišla o jednu z největších postav a vzpomínali na to dobré, co Kubera vykonal a čím se proslavil, několik lidí tuto událost vidělo jinak. Radní ČT Zdeněk Šarapatka zveřejnil fotografii, na které jsou spolu Kubera se Zemanem, a umístil k ní komentář: „Smrt je popleta: dobří odcházejí...“ Reakce přišla brzy: Poslankyně ANO Barbora Kořanová chce Šarapatku odvolat z Rady ČT, jejímž je členem. Jak Šarapatkova slova máme brát? A je to člověk na správném místě?

Máme je brát tak, jak je napsal. Zkrátka jsou mezi námi i lidská hovada. Omlouvám se hovadům. Ale pan Šarapatka, se vší neúctou, dlouhodobě dokazuje, že by se mohl dát do holportu třeba s psychopatem Pavlem Novotným a vyučovat lekce vulgarity a nenávisti. Zajímavé, že elfové, eurohodnoťáci, jsmetu, řada jinak hysterických politiků či komentátorů, státní zástupci Zemanové a Bradáčové v jejich případech zůstávají vždy klidní jak vedení ČT po fake news redaktora Hynka v hlavních zpravodajských Událostech, kdy třikrát bez jakékoliv korekce ze studia v živém přenosu mluvil o Andreji Babišovi jako o bývalém premiérovi.  

Iniciátor projektu Muslimové očima českých školáků Šádí Shanaáh pro změnu o Kuberovi napsal: „Jaroslava Kuberu budu oplakávat asi stejně jako Miloše Zemana. Oba staří muži, kteří nerozumí modernímu světu, nechápou ho a chápat nechtějí a snaží se to zamaskovat ‚humorem‘, který páchne po cigaretách a vyčpělém alkoholu.“ Po vlně kritiky nakonec Shanaáh svůj příspěvek smazal a omluvil se. Mnozí mu ovšem omluvu nevěří. Jak to vidíte vy?

Vůbec nevím, co je zase tohle za bambulu, který se jinak, předpokládám, jistě bude ohánět pravdou a láskou, z jejíhož pohledu je zřejmě třeba rozumět onomu modernímu světu. Jeho komentář o něm myslím řekne mnohem více než cokoliv, co bych zmínil já. Ostatně to, co říkáme či píšeme o druhých, většinou daleko více vypovídá o nás samotných než o nich. A to platí samozřejmě i na mě, čehož si jsem vědom.