Německo podle zprávy Spolkové agentury pro sítě (BNA) vyrobilo v minulém roce 55 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Vy určitě nepatříte k těm, co by za to našim západním sousedům aplaudovali. Vidíte přesto v tom výsledku něco pozitivního?

Péče o zdravé životní prostředí je potřebou pro všechny odpovědné lidi na této planetě, nesmí se ale stát jen záminkou k ovládání občanů strachem a šířením klimatické hysterie. Z toho totiž na hony kouká prvořadé úsilí klimaticko-energetického komplexu zajistit si lobbisticky obrovské zisky na masové šíření technologií, jež jsou postaveny na povětrnostních podmínkách. Ve skutečnosti s občasnými zdroji energie (OZE), dnes dominantně solárními a větrnými, nejsou spojeny nízké, ale naopak obrovské a stále rostoucí náklady.

Na jedné straně tak nesmírně bohatnou ti, kdo jsou se zeleným byznysem spojeni, na straně druhé vše musí zaplatit občané ve svých účtech za elektřinu, plyn, ale také rostoucími „trestnými“ emisními daněmi uvalenými na benzín, naftu, letecký petrolej, bydlení a tak dále. Jen ekonomicky zajištění, odpovědní a informovaní občané budou činit vše možné pro udržitelné životní prostředí, prudce zchudlí lidé si takový „enviromentální luxus“ nebudou moci dovolit – bez skrupulí v kamnech třeba spálí jakékoli plasty a jiné odpady, aby měli dostupné teplo.

Evropská unie ve své zanícenosti pro zelené zítřky s něčím takovým určitě nepočítá. Jaká další opatření v blízké budoucnosti hrozí snížením životní úrovně běžné populace?

K emisním povolenkám, kterými zeleným oligarchům vlastně všichni spotřebitelé mj. asi jednou korunou z každé spotřebované kWh elektřiny nechtěně dotačně financují jejich miliardové příjmy, přijdou od roku 2027 emisní cla na produkty, jež země Evropské unie ve stále větší míře dovážejí ze zemí jako Čína či Indie. Evropská komise toto clo nazvala Mechanismem pro úpravu uhlíkových hranic (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM). I když oficiálně to má zabránit tomu, aby podniky v EU po tvrdém uplatnění emisních certifikátů CO2 přesouvaly svou výrobu do zemí mimo Evropu. Ve skutečnosti si země EU dále zdraží dovoz životně důležitých komodit a služeb (například ocele, cementu a dalších), jež už dle stále restriktivnějších ekologických podmínek, a tedy ani ziskově, nepůjde v EU produkovat.