Kolem moderátorky Emmy Smetany se na sociálních sítích spustil velký humbuk ve spojitosti s tragédií katedrály Notre-Dame, před kterou se Smetana vyfotila se smutným výrazem – lidé sdílí satirické koláže, kde je „smutná“ Smetana součástí historických katastrof, jako je vzplanutí Hindenburgu, či ikonická fotografie vietnamských dětí, utíkajících před napalmem. Zacházejí již Češi v tomto ohledu příliš daleko? Jde o formu kyberšikany?

Paní Smetana udělala to, že vykročila ze své profesní role. Obávám se, že to „smutné selfí“ by bylo terčem kritiky i v případě, kdyby ho na Instagram dal kdokoli, ale nejspíše by kritizovalo jen několik blízkých známých. Veřejná osoba ale musí počítat s tím, že vše dělá veřejně, a že případná kritika v konkrétní věci sebou může nést tenze minulých činů. Samozřejmě jednou věcí jsou sice ironické, ale přeci jen nevinné memy, druhou, pokud je jí vyhrožováno, pokud je urážena její rodina (jak naznačil  p. Veselovský v oficiální reakci na facebooku DVTV). Novináři stejně jako politici musí akceptovat vyšší míru přípustné kritiky než ostatní právě proto, že jsou to veřejné osobnosti, neměla by však spadnout do osobních útoků a překročit je samotné.

V souvislosti s případem Emmy Smetany někteří lidé zmiňují skutečnost, že terčem posměchu, různých koláží a jiných vtípků na její účet byli dříve i jiní, namátko hokejista Dominik Hašek kvůli své kampani na energetické nápoje, novinář Milan Rokytka, který se opil ve volebním štábu Miloše Zemana, či prezident Zeman samotný. V těchto případech jsem ale žádné větší pohoršení nezaznamenal. Jsou ty případy v něčem jiné?

Těžko říct, oni i ostatní si nejspíše stěžovali, ale jejich mediální hlas není tak silný. Paní Smetana pracuje pro médium, které sledují prakticky všichni ostatní novináři, a v jejich diskursu je to médium které zastává konformní (to jest „ty správné“) názory. Kdyby se stejné věci dopustil kupříkladu mluvčí prezidenta, dost možná by se ti, kteří dnes obviňují ostatní ze šikany, k šikaně sami přidali.

Není to prostě jen tak, že veřejně známá osoba jde „s kůží na trh“ a měla by s něčím takovým počítat, brát to jako součást povolání?

Veřejná osoba musí počítat s tím, že je vystavena kritice. Od časů Národního obrození u nás existuje převažující názor, že novináři jsou více, než lidé i než politici. Jsou to nositelé pravdy a arbitři ostatních protože kdysi sehráli klíčovou úlohu při obnovení naši kultury. Samozřejmě dnešní realita je jiná, když už někdo kritice vystaven je, stále počítá s tím, že je neomylným apoštolem osvícení, zatímco pro publikum vyzbrojené sociálními sítěmi je spíše snadný terč. Měl by se chovat tak, aby podobným věcem pokud možno nezavdával příčinu. A pokud ji zavdá, měl by reagovat omluvou. Stejně jako politik.