Před necelým rokem jsme se spolu bavili o nových dotačních podmínkách, kdy vláda významně zvýhodnila malé zemědělce a mluvil jste o tom, že reální producenti na tom budou tratit, zatímco ti, kteří jen posečou louky a nechají to tam ležet, budou vydělávat prakticky bez práce a hlavně bez jakékoli přidané hodnoty pro veřejnost. Jaká je v této oblasti situace dnes?

Nic se k lepšímu nezměnilo, protože redistributivní platba zůstala zachována a nadále je podporováno to, že zemědělci nemusí vyrábět a produkovat, ale stačí pouze sekat louky, udržovat pozemky bez produkce plodin a získávat za to dotace.

Což, předpokládám, vede k postupnému snižování produkce a může souviset s růstem cen potravin.

Samozřejmě. Výroba se sníží už jen z toho důvodu, že spousta vlastníků pozemků, kteří dodnes svá pole pronajímali zemědělským podnikům nebo soukromým zemědělcům, si svoje pozemky začíná brát zpět a pokouší se na nich profitovat díky vysokým dotacím. Zakládají si společnosti a naoko se z nich stávají soukromí zemědělci, kteří na polích nic pěstovat nebudou, ale nechají si zasít trávu, kterou jednou ročně posečou nebo spíš nechají posekat a zmulčovat. Kolem nás v okolí je spousta podniků, které letos dostaly výpovědí na pozemky, protože si je lidé berou zpátky a smutná vize se naplňuje.

Druhý problém snížené produkce bude, že vláda přijala v rámci strategického plánu opatření, jako jsou úhory, kdy každý podnik musí převést dvě až tři procenta pozemků do úhoru, tedy do neprodukce. Takže z pozemků, kde hektar běžně dával například po čtyřech až šesti tunách pšenice, která se dala zpracovat v pekárenství, bude nula. Bude tam pouze směska plodin, které bude možné posekat v určeném termínu. Znamená to, že na těchto pozemcích bude velké množství plevelů, budou se tam držet hlodavci, kteří jsou problém už teď. Opět se blíží hraboší rok, což nám působí velké škody. Celé to je velké šlápnutí vedle. 

Jak se za poslední rok proměnilo české zemědělství? Zaregistroval jsem zprávy, že například v chovu prasat došlo k dalšímu snížení stavů…

V roce 2021 bylo v České republice zhruba 80 tisíc prasnic, v současné době jich je kolem 65 tisíc. Stavy prasat stále klesají a nyní se pohybujeme pouze na nějakých 30 procentech soběstačnosti, což je žalostně málo.

Jedním z největších témat současnosti je dlouhodobý růst cen potravin, kdy v řadě základních výrobků došlo ke zdvojnásobení či ztrojnásobení cen v obchodech. Jaké jsou příčiny?

Příčiny zdražování jsou především na straně obchodních řetězců. Jednoduchý příklad je mléko. My jako zemědělský podnik vyprodukujeme mléko a prodáme ho mlékárně za 13 Kč za litr, aspoň taková byla cena do minulého měsíce. Z mlékárny šlo plnotučné krabicové mléko do nejmenovaného řetězce za 18 Kč/litr. Za kolik toto mléko řetězec prodával? Za 35 Kč za litr. Kde je největší rozdíl, je asi jasné. 

V případě vepřového masa jsou příčiny jinde, a nejsou nikterak nečekané. V okamžiku, kdy jsme jako Česká republika soběstační v produkci vepřového ze 30 procent, tak logicky 70 procent musíme dovézt. Draze vyvezeme naše obilí do Španělska, abychom potom zpátky draze přivezli vepřové maso. Pakliže to někomu dává logiku, mně tedy ne.