Paní předsedkyně, je to už přes dvacet let, kdy jste jako poslankyně za ČSSD přes odpor premiéra Miloše Zemana ve Sněmovně zvedla ruku pro schválení 28. září jako Dne státnosti České republiky. Jednala byste dnes stejně?

Zcela jistě a možná ještě pevněji, než tehdy. Dnes, kdy České republice ukusuje každý den Evropská unie kus její suverenity, kdy nám Brusel diktuje jeden nesmysl za druhým, si musíme stále uvědomovat, že opravdu po staletí naši předkové budovali naši zemi a snažili se ji postupně vymanit z područí všech mocností. Chtěli svým dětem a vnukům předat České země jako jejich dědictví, které mají chránit a obhospodařovat tak, aby vzkvétaly a byly součástí Evropy. Ne jako područí, ale rovnocenný partner všech ostatních národů. Ostatně nějak podobně jsem argumentovala už tehdy ve Sněmovně.

Ale nakonec, když už jsem vyčerpala všechny argumenty a pan premiér Zeman stále nechtěl a nechtěl, použila jsem s úsměvem tu skutečnost, že má ten den narozeniny a řekla mu, pane premiére, já Vám ten státní svátek dám k narozeninám, abyste je mohl slavit v klidu rodiny. Usmál se, šli jsme hlasovat a návrh zákona těsně prošel. Skoro bych řekla o můj hlas.

Slavíte tedy Den české státnosti?

Ano, slavím, poměrně pravidelně se zúčastňuji svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi a samozřejmě s ní spojené mše. Vždy cítím sounáležitost se všemi poutníky, kteří se sem sjíždějí z celé republiky a společně oslavují tento krásný svátek. Každý rok si zde uvědomuji, že ještě národní hrdost nevymizela z našich srdcí a že stojí za to za ni dále bojovat. Ale…