Tradičně 1. května byla zahájena další plavební sezóna na Baťově kanále. Jak s odstupem času vzpomínáte na přerod této prvorepublikové stavby v dnes významnou turistickou atrakci, u kterého jste stál coby hejtman Zlínského kraje? Přinesla tato investice kýžená očekávání?

Samozřejmě, že vzpomínám velmi rád, vždyť šlo o výborný koncepční záměr. K rozvoji Baťova kanálu jsme od začátku přistupovali velmi sofistikovaně. Nejdříve jsme se spojili se starosty obcí a měst podél břehu Moravy, nechali jsme si zpracovat profesionální analýzu možného potenciálu této rekreační vodní cesty (od spol. Berman Group), a následně vznikala rozvojová studie, která obsahovala i soubor konkrétních opaření. Podle ní pak byly postupně realizovány jednotlivé projekty (přístaviště, odpočívadla, cyklostezky, oprava a modernizace zdymadel, odstranění sedimentů ze dna kanálu, zpevňování břehů, nadzvednutí nízkých mostů, výroba a zakoupení výletní lodi MORAVA, dovybavení Spytihněvské Rejdy atd.).

Museli jsme také přesvědčit Povodí Moravy o tom, že cyklostezka může vést po koruně břehu řeky Moravy, což se jim z vodohospodářského hlediska nejprve příliš nezdálo. Dnes už je to naprostá samozřejmost.

Klíčová však byla souhra skvělých starostů a hejtmanství. U projektu se sešla výborná parta těch, kteří věřili úspěchu projektu a táhli za jeden provaz. Dokázali jsme společně vyčlenit dostatek veřejných prostředků a současně i nastartovat investice soukromých subjektů. Bylo to hodně práce, ale výsledek stojí zato. Upřímně si přeji, aby budoucí funkcionáři dokázali v takové společné tvůrčí cestě pokračovat.

Existovaly podle vás ještě nějaké jiné, obdobně významné projekty, impulsy, u jejichž startu jste v minulosti stál?

Za nejvýraznější projekt považuji záchranu a obnovu Baťova mrakodrapu, tzv. zlínské 21, vrcholného předválečného díla architekta Vladimíra Karfíka. Na tomto projektu jsem spolupracoval s vynikajícími odborníky, např. profesorem Miroslavem Masákem, dále s šéfem Národního technického muzea Karlem Ksandrem či Petrem Všetečkou, který se specializuje na zlínskou předválečnou architekturu, ale také s domácími architekty Ivanem Bergmanem a Ladislavem Pastrnkem. Této spolupráce si velmi vážím, byli jsme mimořádně tvůrčím týmem. Vzájemně jsme se respektovali a doplňovali.

Málokdo také ví, že jsme na hejtmanství realizovali obchod století v souvislosti s převodem slavné zlínské 21 „za jednu českou korunu“ z majetkového portfolia České konsolidační agentury. Bylo to s požehnáním tehdejšího ministerského předsedy Miloše Zemana i s velkým porozuměním tehdejšího náměstka ministra financí, pozdějšího ministra financí, Edy Janoty. To je však na samostatný příběh.

Dalším významným počinem byla „bitva“ o co nejrychlejší připojení Zlínského kraje na páteřní dálniční síť. Když jsme před mnoha lety s premiérem Milošem Zemanem poklepávali u Vyškova základní kámen D1, který předznamenával vybočení dálnice od Brna směrem ke Zlínu, radoval jsem se jako malé dítě. Dnes mohutně stavíme dálnici na jih až k Bzenci a východním směrem až po Fryšták. Vadí mi, že to všechno trvá nekonečně dlouho, ale vytrvalý tlak na státní reprezentaci i klíčové investiční manažery se vyplácí. Bez něj by k pokroku v oblasti budování dopravního připojení Zlínského kraje nedošlo.