Fotbalové EURO 2024  přineslo nepokoje tureckého obyvatelstva v Nizozemsku. Důvod byl jediný: Prohra tureckého národního týmu s tím nizozemským. Selským rozumem by se řeklo: Proč Turci v Nizozemsku, Německu či jinde nefandí národním týmům zemí, v nichž žijí? Co je to za „občanskou loajalitu“?

Tohle není nic převratného. Když Čech žije v Anglii, tak taky nejspíše bude fandit českému týmu než anglickému. Ovšem problém u Turků v Nizozemí či Německu je, že tam nežije pár Turků, ale fakticky tam značné oblasti kolonizovaly celé velké turecké komunity, které si tam sami Nizozemci a Němci pozvali a přesídlili, aby získali levnou pracovní sílu. Jistě se najdou jednotlivci, kteří už nejsou věrní tureckému domovu, odkud přišli oni nebo jejich předkové, ale značná část těchto Turků, a to i v dalších generacích, je věrná domovině předků a fakticky si z Německa dělají nové Turecko. Tedy neasimilují se, ale asimilují Německo. Zde bych jen dodal, že vlastně to co dělají, je tzv. model integrace prosazovaný vedením EU a sorosovskými neziskovkami, kdy se nemají nově příchozí vzdávat se původní identity a přejímat novou identitu hostitelské země – znamená to, že se nemají asimilovat. A tohle je výsledkem této politiku multikulturalismu.

My jsme se vás ptali na tureckou nacionalistickou organizaci Šedí vlci, které se zastává Erdogan. Vy jste řekl, že mnohem větším problémem jsou v Německu islamistické organizace. O tom mluvíte dlouho. Ale došlo to už do stavu vytvoření nějaké „paralelní společnosti“? Zkuste to popsat podrobně a plasticky...

Nejprve je třeba říci, že u mnoha Turků splývá islám s nacionalismem, takže se považují za muslimy, ale zároveň zastávají mnohé nacionalistické, až rasistické, postoje. Byť tedy nutně se nemusejí identifikovat jako stoupenci „Šedých vlků“. U vaší otázky je potřeba si ujasnit, co podle vás je „paralelní společnost“?  Pokud je to aktivní násilné prosazování islámských zákonů apod. Tak taková paralelní společnost v Německu je prosazována minimálně, a to minimálním počtem muslimů.

Ale pak je zde pasivní prosazování „paralelní společnosti“, tedy muslimové – a nemusejí to být pouze Turci, se po přestěhování do Německa sice před úřady chovají jako by přijali hodnoty liberální demokracie – což je podmínka pro získání německého občanství apod. Ale u sebe doma, mezi sebou v rámci širší rodiny, se chovají podle svého přesvědčení a pravověrné islámské přesvědčení je v jasném rozporu se sekulární a liberální německou společností. Protože takovou přetvářku (pro zisk islámu) jim umožňuje myšlení v muslimském světě, jak o tom podrobněji píše ve své knize Takíja – Pravda, lež a přetvářka v arabsko-islámské společnosti americký znalec islámu Raymond Ibrahim.