Jak hodnotíte dosavadní kroky Babišovy vlády proti šíření koronaviru a především některá omezení, která jsou mnoha lidem trnem v oku?

Víte, po bitvě je každý generálem, ale nyní je zřejmé, že je u nás těch generálů docela nadbytek. Vyrojili se jich stovky a každý by to řešil nějak jinak. Těžko něco hodnotit, když moc o tom viru pořádně nevíme a každé neznámé je přirozeně a logicky obávané, i když by to mohl být jen jiný druh chřipky. Mám dojem, že Churchill svého času řekl něco ve smyslu, že cesta k úspěchu jde od porážky k porážce. Chápu rozezlené kritiky o omezení osobní svobody a jiných výdobytků naší bělošské civilizace včetně naší životní úrovně topící se v luxusu. Teď se spíš bude topit na dně. Ať už to vláda dělá dobře, nebo špatně, vůbec nás neubude, když budeme mít omezenou osobní svobodu a luxus, na které jsme si zvykli jako na nějakou samozřejmost. Stále zapomínáme, že všechen luxus i ta svoboda pohybu je na úkor Matky Země, kterou drancujeme, ke které nejsme pokorní a chceme mít všechno. Vůbec nás neubude mít na čas omezení osobní svobody. I tím ulehčujeme Matce Zemi a snižujeme její zamořování. Prostě si dáme na čas voraz. V životě jsem se naučil vzít si výhodu či chcete-li ponaučení z jakéhokoliv průšvihu, a že jsem jich měl v životě dost. Nyní tak budeme mít třeba víc času na sebe, možná na duchovní rozjímaní o vlastním životě a životních cílech, na co jsme v tom šíleném civilizačním a technologicky „prošpikovaném“ čase neměli kdy. Pořád jsme něco honili, i tu ekonomiku, o kterou se nyní všichni bojí.

Ekonomické problémy, do kterých pandemie koronaviru uvrhne celý svět, tedy nevnímáte jako katastrofu?

Tak budeme chudší, o co jde? Vůbec nám to neuškodí. Samozřejmě o ty nejchudší se musí postarat stát. To je jeho úkol. Všichni musí mít potraviny bez výjimky a majitelé domů by měli vyjít vstříc s pozdějším placením nájemného. Společně to tak zmákneme. Změníme priority. Doufám, že nebudeme tak pyšní a nafoukaní, jací jsme vládci Země. Budeme si všeho víc vážit, zvlášť jídla. Moje babička nikdy nic nevyhodila, a když už kůrka byla moc tvrdá a vyhazovala ji, tak ji vždy políbila. Já dělám to samé. Je to symbolické vyjádření pokory vůči potravě, která by měla být posvátná. Je to pokora vůči přírodě, která nám stravu zajišťuje. Indiáni by nezahodili ani drobek jídla. Je to přece dar Boží, řekla by mi má babička. Anebo pro někoho dar Matky Země. V poslední době tato pokora nebyla, nadobro zmizela. K čemu je, říká si většina. Není ani vidět, ani se nedá prodat či koupit. Objevila se spíš neúcta přicházející z nadvýroby drancující půdu. Byli jsme rozcapení a přežírali jsme se borůvkami v lednu. Že to zaneřádilo oceán, vzduch, silnice s frontami kamiónů? To nikoho nezajímalo. Byt furt bohatý, víc a víc: K čemu to je? Nyní náhle zbude i víc času na rodinu a na děti, které jsme často zanedbávali v honbě za mamonem. Hrabali jsme, hrabali, ale kam zmizely hodnoty, které nejsou vidět? A které jsou mnohem důležitější než hodnoty, které jsou vidět. Vždyť právě rodina a děti, které jsou základem naší existence a naší budoucnosti, jsou i naší radostí, naším štěstím. To jsou pravé hodnoty, kterých bychom si měli vážit, a současná neradostná situace nás k tomu vede. I když z donucení omezení osobní svobody. A ekonomika? Ať počká. Ať také počká z nudy vymýšlení různých třetích a dalších pohlaví. Ať počkají i nesmyslné globalizační úvahy všechno a všechny propojit. Pak něco přijde, jako koronavirus, nebo viditelnější nepřítel a šmik! propojený svět se zhroutí jak domeček z karet. A jen právě pro svoji globalizaci.

Lze tuto mimořádnou situaci tedy brát i jako počátek konce globalizované společnosti? Budou teď chtít být státy soběstačnější?

Určitě je na čase deglobalizovat. Avšak zase s mírou! S mírou selského rozumu jsme měli globalizovat a nyní deglobalizovat. Jen pro větší zisky nadnárodních korporací se přesunuly výroby všeho do Číny včetně strategických komodit, léků a tak podobně. Kdo to všechno mohl povolit, abychom se vydali ve prospěch třeba budoucího nepřítele, v jehož rukou se nyní nacházíme? Jen pro zisky firem? A my pak budeme skákat, jak někdo bude na východě pískat? To Evropské unii a našemu světu euroatlantické civilizace nedošlo? To se Evropská unie podporující tyto materiální výhody zase ukázala! Nuže, trocha chudoby nám neuškodí. Stejně je většina obézních. A s tím, doufám, přijde důležitá vlastnost, která nám chyběla: skromnost. Tím automaticky snížíme tlak na drancování přírody, což bylo na pořadu v minulých měsících, kdy jsem psal a přednášel o nápravě zničené přírody nastavením skromnosti jako pozitivní vlastnosti. Ten rozpadající svět politici ani demonstrace mladých nezachrání, ale my ano. To byl i cíl mého vzkazu, což však zapadlo, protože nikdo se nechce uskromnit sám od sebe. Teď jsme dostali ránu, i když to je možná jen obyčejná chřipka, ale náhle si uvědomujeme správné hodnoty a měníme priority.